The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
Režie:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHrají:
Val Kilmer, Meg Ryan, Kathleen Quinlan, Kyle MacLachlan, Frank Whaley, Kevin Dillon, Michael Wincott, Michael Madsen, Josh Evans, Costas Mandylor (více)Obsahy(1)
Ztvárnění osudů slavné skupiny The Doors a zejména jejího zpěváka Jima Morrisona, který žil nespoutaným životem, zemřel v pouhých sedmadvaceti letech a stal se legendou. Vynikající herecký výkon Vala Kilmera v hlavní roli je doprovázen skvělou hudbou a nechybí ani největší hity The Doors! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (571)
Dokonalý životopisný film podle kultovní knížky Nikdo to tu nepřežije, kterou jsem v šestnácti četla pořád dokola a podtrhávala si v ní různé Morrisonovo citáty...Jim je pro mě jednou z nejfascinujících postav 20.století a Val Kilmer tady podal svůj životní výkon. Navíc je to asi jediný film, kde mi nevadí Meg Ryan. ()
Velmi netradičně pojatá biografická jízda v psychedelickém hávu, ne nepodobná Stoneovým Takovým normálním zabijákům. Tady nejde o fakta, jde o zachycení atmosféry doby a mystéria hudby fenomenálních The Doors. A to se povedlo dokonale. Ride the snake! ()
Val Kilmer konečně jednou dokazuje, že umí i hrát (a zpívat). Atmosféra 60. let v Americe je tu velice barvitě vykreslena a není divu (s ohledem na režiséra), že je to jaksi jiný životopisný film. ()
Dobrovolně přiznávám, že před prvním zkouknutím tohohle filmu v jedna- nebo dvaadevadesátém, jsem od Doors znal jen Light My Fire z pražského Rádia 1 a o skupině i o Morrisonovi věděl leda velký kulový. Měl jsem ovšem jakés takés povědomí o fenoménu šedesátých let ve Spojených státech díky filmům jako Easy Rider a Hair. Ovšem po tom, co jsem tuhle geniální Stoneovu práci viděl poprvé, jsem si hudbu i texty The Doors zamiloval, nahrál si rychle všechny jejich desky, splašil nějaké živáky a dokumenty na VHS, přečetl knížku No One Here Gets Out Alive (samozřejmě česky), zkrátka stal se jejich skalním fanouškem, nechal si růst vlasy, nosil vybledlou džínovou košili přes černé kalhoty (i když tedy ne kožené) a na film chodil pořád dokola a dokola a dokola... Spolu s Barakou, The Wall od Floydů a Tarkovského Zrcadlem je to určitě film, který jsem viděl nejvíckrát. Vala Kilmera rád nemám, ale tady zahrál bravurně a neumím si už v Morrisonově roli představit nikoho jiného. První půle devadesátek je pro mě nerozlučně spjatá s tímhle úžasným filmem. No a The Doors jsou moje srdcovka samozřejmě dodnes. ()
Jakkoliv jsou Doors kvalitním filmem sami o sobě,výtečně natočeným životopisem o hudební legendě,stejně je "udělal" svým dechberoucím hereckým výkonem Val Kilmer.Stejně jako třeba Pianista absolutně stojí na Adrienu Brodym,jsou i Doors závislí na hlavním představiteli.Takže je logické,že když si vás on podmaní,těžko se vám výsledný film může nelíbit.Oliver Stone se opět dotýká ožehavých témat jako jsou drogy,jeho oblíbený Vietnam a hlavně do značné míry nepochopitelná sebedestrukce samotného Morrisona,mladého génia a básníka,který byl ale do značné míry taky totální magor.Myslím si,že víc jak dvouhodinová stopáž nebyla zapotřebí,protože jsem měl už po hodině pocit,že mi autor odvyprávěl vše skutečně zajímavé a po zbytek filmu se už soustředí výhradně na větší či menší excesy legendárního frontmana.Takže výsledek,pravděpodobně záměrně,připomíná spíš jeden nekonečný trip rozdělený na epizody než než souvislé filmové vyprávění.Ale to je subjektivní pocit,který mi zážitek z filmu nijak výrazně nezkazil.V tomto případě prostě platí,že pokud podlehnete Kilmerovu výkonu a máte rádi hudbu Doors,bude se vám líbit i film o nich. 80 % ()
J. M. – Magor, živel, (sex)symbol, feťák, nezkrotný ožrala a za všech okolností nepřizpůsobivý prokletý básník, kterému byl prostý pozemský svět poněkud těsný. Alespoň očima Olivera Stonea, jehož režijní mistrovství tentokrát vynáší do oblak jedno z nejzásadnějších amerických hudebních uskupení. Na faktografii se tu vcelku kašle, Stoneovi jde spíš o zachycení ducha doby. Barevná drogová psychedelie, květiny, Vietnam, Indiáni, poušť, láska, sex - tady a teď, nebo spíš tam a tehdy. A Jim Morrison – the one and only. Frontman, jehož gloriola předčila slávu samotných Doors o mnoho světelných let. […] No a jinak k filmu: jo, líbilo se mi to, příběh má sice trochu rozostřené kontury a hodně vysokej obsah THC, ale hraje tu soundtrack, jehož kvality nelze vyvážit ani zlatem, ani heroinem. Člověk na to kouká s pocitem, že sleduje fakt něco zásadního. Jo a Jim Morrison tady trochu připomíná Vala Kilmera :-) ()
Co k tomu moc? :) Ono to má své mouchy, některé scény jsou vyloženě slabší (hlavně ze začátku, jiné jsou ale naopak parádní (ten koncert s obrovským ohněm v hledišti, Morrisonovy hrátky s policií etc...)) Plné hodnocení dávám za Vala Kilmera který hraje a ZPÍVÁ (to mě ani nenapadlo že bude zpívat) a vůbec že film je strhující a teď kvůli němu stahuju alba Doors, které mi ještě chyběly... PS: Morrison v Kilmerově podání aspiruje na titul "nejpozitivnějšího hovada" světového filmu, člověk opravdu neví, jestli by mu v reálu dal pár facek nebo mu vrazil hubana. A co na to ženy??? 10/10 ()
Oliver Stone přenesl na plátno příběh legendární skupiny s takovým zapálením a detailností že se z toho mnohým zamotá hlava.Psychedelická jízda obdařená skvělou režií a mistrovskými výkony všech zúčastněných v čele s geniálním Kilmerem ve své životní roly. ()
Jim je legenda - http://www.youtube.com/watch?v=QHFK1yKfiGo ()
Riiiiiiiiide the snake ! ()
Oliver Stone zvolil formu, která se k životu Jima Morrisona velmi hodí. Člověk se cítí v rauši, i když se na to jenom dívá. Val Kilmer možná v životní roli. Koneckonců ta rozporuplnost charakteru k němu sedí. ()
Mám rád životopisné filmy, vždy sa z nich niečo zaujímavé dozviem. Toto je asi jediný, z ktorého som sa o hlavnej postave nedozvedel nič, len to, že bol smažka, čo som už vedel aj predtým. Kilmer bol presvedčivý, no zvyšok ma nijako extra neoslnil. Celý film je sled drogových úletov a halucinácií popretkávaný pár koncertnými vystúpeniami. Jediné, čo som si z toho všetkého vzal je, že drogy sú hnus, čo som takisto vedel už predtým. Aj keď Doors nerobili štýl hudby, ktorý by mi imponoval, musím uznať, že niektoré ich piesne boli celkom fajn a kľudne by som si ich album pustil, no Morrison vo mne žiadne sympatie nevzbudil. ()
"Come on, baby, light my fire...yeah!" ()
Pravděpodobně nejlepší hudebně biografický film, se skvělou režií, kamerou a párádním výkonem Vala Kilmera. ()
Kdo nerad ztrácí čas, ať tento komentář nečte, je dlouhý, hloupý, nudný, vulgární a také trochu HOMO, jako ostatně všechny. V první řadě bych se rád pochlubil, že mám za ta léta uspěšně naposlouchanou celou diskografii The Doors a díky tomu, milý světe, se ze mě stal totální znalec. Teď si svorně zavzpomínejme, jak Christian Slater v Pravdivé romanci povídá "Kdybych musel opíchat chlapa, kdybych opravdu musel, opíchal bych Elvise" a slečna odvětí něco ve stylu "No shit, já bych píchala Elvise!!", já, kdybych musel opíchat chlapa, kdybbych opravdu musel, opíchal bych Jima Morrisona a kdybych byl před padesáti lety v těle něžnějšího pohlaví, určitě bych byl ta špinavá flundra skákající s odhalenýma kozama a pištící "Fuck me Jim!!". Teď trocha statisticky. Jejich nejlepší album je The Doors, které mělo prostě a jednoduše něco víc, jejich nejlepší song je bez diskuze The End. Film The Doors má rovněž něco víc, kdo nikdy nežral LSD, nepochopí, čehož si byl Oliver Stone dobře vědom a právě proto atmosféra přetéká vším, co ve slovníku chybí. Jeho ztvárnění písně The End je bezkonkurenční, dokázal alespoň z části ukázat hypnotický dopad jejich hudby na diváky při koncertech, přesně to, čeho černobílé dokumenty nebyly schopny. Jeden z posledních, kdo si zaslouží potlest, je Val Kilmer, který si odžil svou nejlepší roli a je ohromná škoda, že jeho herecká kariéra šla pár let poté do kytek. Film i skupina zkrátka zastávají pomyslný vrchol svého žánru a je oba dva miluju nadevše. ()
Užívateľom omamných látok musí tento film sprostredkovať príjemnú extázu. Oliver Stone totižto tento snímok pojal ako jeden dvojhodinový drogový trip. A tým je povedané všetko. ()
Je to přesně jeden z těch geniálních a velikých filmů, ke kterým nejsem schopen nic smysluplného napsat, protože ve mě zanechal takové dojmy, že jakákoliv snaha o jejich pojmenování by byla jenom polovičatá a zbytečná. ()
Jim Morrison. Ještěrčí král, Dionýsos, navždy mladý rebel, prokletý básník, přízrak, mýtus, legenda... Zahrát ho ve filmu musel být strašně těžký úkol. Val Kilmer ho nezahrál, Val Kilmer se jím stal. S podporou Stoneovy režie, Richardsonovy kamery a geniální hudby The Doors předvedl úchvatný výkon a vystavěl Morrisonovi nesmrtelný pomník. ()
Zde opět není potřeba cokoliv psát, vše najdete už v komentářích těch přede mnou. Takže jen můj lehký osobní názor - Perfektní kousek podpořený hereckým výkonem Vala Kilmera a skvělou hudbou. Navíc Doors neskutečně žeru. Co jiného než pět hvězd tedy můžu dát? ()
,,NA DOORS ZABUDNI. ĽUDIA CHCÚ TEBA. TY SI DOORS." __ Táto a obdobné repliky zaznejú počas zanieteného Stoneovho počinu niekoľkokrát a vystihujú tým skutočnú povahu tohto diela. Alfou a omegou, jedinou superstar (ostatne to prezrádzajú aj filmové plagáty) je tu Morrison a všetci ostatní sú, napriek skvelým výkonom totálne zatienení Kilmerom, len do počtu, čím zameranie filmu podľa jeho názvu nie je úplne presným. O hudbu tohto obdobia sa zaujímam len minimálne a The Doors vôbec nepočúvam - páči sa mi ich song "Riders of the Storm" avšak skôr v podaní iných interprétov a do filmu som išiel pre jeho vysoké hodnotenie a lepšie oboznámenie sa so Stoneovým zlatým režisérskym obdobím. Jeho zaujatie kapelou, Morrisonovou osobnosťou a zahĺbenie sa do špecifického búrlivého veku minulého storočia je viditeľné, avšak počas všetkých tých šialených drogových a alkoholických eskapád a koncertov permanentne servírovaných rad za radom, som mal pocit, akoby sa Stoneovi čosi vymykalo spod kontroly. V zásade je však jeho pohľad na Morrisona (snáď) komplexným a nazeral na neho zo správneho, resp. najzaujímavejšieho uhľa. Rovnako možno povedať, že Kilmer sa postave naozaj odovzdal i keď osobne som si k nemu počas celého filme nevedel nájsť cestu a vytvoriť si k nemu vzťah. Omnoho viacej si ma získal sporadicky sa objavujúci Paul Rothchild vo výbornom podaní Michaela Wincotta, pravda vzhľadovo nepríliš podobnému. (8890. hodnotenie, 440. komentár k filmu) ()
Související novinky
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (více)