Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Mark Margolis, Stephen McHattie, Fernando Hernandez, Cliff Curtis, Sean Patrick Thomas, Donna Murphy (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Americký nezávislý tvůrce Darren Aronofsky natočil podivuhodné sci-fi drama o hledání lásky až za hrob, o věčnosti lidské duše a o smrti vnímané jako akt stvoření. V příběhu se prolínají tři časové dimenze. V té současné se vědec Tommy snaží objevit lék na rakovinu, na niž umírá jeho milovaná žena Izzy. Ta píše knihu Fontána, odehrávající se v 16. století za vlády královny Isabely, pro kterou dobyvatel Tomas hledá v mayské džungli biblický strom života, jehož míza zajišťuje nesmrtelnost. A třetí časová rovina nás zavádí do daleké budoucnosti, v níž se vesmírný cestovatel Tom snaží oživit svou ztracenou lásku. V hlavních rolích této obrazově vytříbené filmové fantazie uvidíme Rachel Weiszovou a Hugha Jackmana. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (1 773)
"Vždyť jsou, muži, kteří z lásky konají neuvěřitelné věci, tak třeba - přestěhují se." Václav Voska, Vajíčko. Nemohl jsem si pomoci, ten citát jsem sem musel napsat. Věčný život a věčná láska, toť otázky v lidské kultuře velmi staré (věčné?:)). Aronofskyho příspěvek k hledání odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec chápu jako zbytečnost života bez lásky, života bez pokračování. Když ve snových vizích z budoucnosti vidí Tom Izzi žádající ho "finish it", odpovědí je semínko zasazené na Izzin hrob. Život nepokračuje stejným jedincem, ale dalším životem. K formální stránce filmu nelze mít výhrad, hudba, herci i vizuální stránka jsou perfektní. ()
Nádherný film, ke kterému jsem se pohříchu dostal až po deseti letech... Úspěšně balancující mezi mainstreamem a artem, mezi rozmáchlou sci-fi a komorním melodramatem. Hudba Clinta Mansella je zase jednou fantastická, vizuál místy hraničí s kýčem, ovšem vzhledem ke snaze vyjádřit se k základním otázkám života je to vlastně adekvátní. Jackman mile překvapil a moje oblíbená Rachel Weisz ne, zahrála standardně skvěle. Co ale z Fontány dělá skutečné mistrovské dílo, je katarzní podání myšlenek, které přesahují standardní "láska všechno přemůže", když ukazují, že nepřemůže, ale že to nevadí. Boj se smrtí nelze vyhrát, ale k blížícímu se konci lze přistoupit i důstojně a s pokorou, což je tím největším vyjádřením lásky k odcházejícímu, jakého člověk může dosáhnout. A jestli film dokáže poutavou formou předat takovou myšlenku, tak už nevím, co bych měl od něj chtít víc. ()
Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 ()
Fontána je vizuální (možná lépe audiovizuální) básní na jedny ze základních životních témat .... Je fakt, že po první projekci jsem vůbec neměl jasno o ohodnocení tohohle filmu. Dostal mě Aronofsky pouze svojí geniální režií, hudbou a vynikajícím Jackmanem, nebo tam bylo víc ... o moc víc ? Pokud jste na tom byli podobně, pak je řešení jednoduché - druhá projekce. Ta odhalila (aspoň pro mě) fakt, že se jedná o naprosto vyjímečný film, který v záplavě současné filmové produkce svítí jako Xibalba..... ()
Pociťoval jsem naprosté chvění a nevím proč. Plakal jsem a nevím proč. Byl jsem u závěrečných titulků naprosto mimo a nevím proč. Film na mě zaútočil, ne tím co zobrazoval, ale tím přesahem, který můj rozum nedokázal zpracovat, ale mé emoce ano. Doteď nevím, co to vlastně bylo, ale třesu se doteď. Analogie s Kubrickovou Vesmírnou Odyseou je myslím na místě. Fascinující transcendentální zážitek, kterému nerozumím, ale o to je pro mě působivější. PS: Opravdu nedokážu rozhodnout kolik hvězdiček tomuto filmu dát, proto nechávám bez hodnocení. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (29)
- Warner Bros. odmítli umístit na DVD režisérův komentář. Darren Aronofsky jej tak natočil v obýváku a vypustil prostřednictvím své webové stránky. (HellFire)
- Vo filme sú zobrazované dve primárne farby, zlatá a biela. Zlatá farba bola pre Máyov symbolom falošnej pravdy a režisér tejto farbe pripisoval materializmus a všetky veci, ktoré nás odvádzajú od skutočných hodnôt. Biela farba je úplný opak a preto môžeme vidieť postavu Isabel (Rachel Weisz) nosiť biele oblečenie. Ďalej sú zobrazované aj sekundárne farby, zelená ako farba života a červená ako farba smrti. (Greenpeacak)
- Soundtrack Clinta Mansella je nahrán skupinou Kronos Quartet a skotskou rockovou kapelou Mogwai. (HellFire)
Reklama