Královna Alžběta

Klíčová osobnost raně novověkých anglických dějin stojí na předělu mezi historickou středověkou monarchií a počátkem cesty vedoucí k občanské společnosti. Od dětství vychovávána v duchu zásady "Co tě nezabije, to tě posílí", v mládí často riskujíc život, se posléze úmrtím svých dědicky výše stojících sourozenců propracovala až k nejvyššímu postavení - trůnu královny Anglie. Končící dívčí a počínající ženská léta "panenské královny" jsou v líčení díla pojata ve feministickém duchu a soustřeďují se na meze a limity ženského panování. Sňatek, který by státnicky cítící a jednající ženu zbavil nezávislosti a unikátního vůdčího postavení, na něž tak dlouho čekala, je pro mladou Alžbětu symbolem zotročení a bolestnou připomínkou nejen matčina konce, ale i jiných, neméně tragických odchodů jejích předchůdkyň i následnic na londýnském trůnu. Panenství dává všem nápadníkům stejnou šanci a jí neuvěřitelně velký prostor pro milovanou politiku. Ke kladům citlivé kamery a výborného scénáře patří i věcné postižení Alžbětiny starší nevlastní sestry a předchůdkyně na trůně Marie I. Krvavé. Blanchetová doslova vdechla své postavě skutečný dívčí půvab, něžnou zvědavost i zvídavost, s níž princezna vstupuje do života dospělých. A navenek neviditelnou, ale zevnitř o to větší a nezdolnější sílu a vůli. Z dalších herců zaslouží zmínku mimo Rushe i nadprůměrný Fiennes (mj. skvělý Luther ve stejnojmenném starším německém filmu). Před deseti lety byla pro mě KRÁLOVNA ALŽBĚTA zjevením. Jsem přesvědčen, že lepý dívčí zjev panenské královny určitě svedl a ještě svede nejen mne. I nezávislé ženství má totiž své osobnostní - nejenom sexuální - charisma. (01.03.2008)

Napoprvé mi připadalo jakési mdlé. Před druhým zhlédnutím mě zřejmě někdo profackoval a já se vzpamatovala a jen němě sledovala cestu idealistické dívky k moci, ztrátě iluzí a nabytí panenství. Co na tom, že historická fakta občas potichu zavzlykají, známé události se přesouvají v čase a interiéry působí poněkud vyrudle. Cate a zbytek ansámblu na to dávají zapomenout (jen si marně pokouším vybavit, koho hrál nejnovější Bond) a už odškrtávám dny do premiéry Zlatého věku. (02.09.2007)

Vládnout srdcem z Richmondského paláce a brzy mít svou hlavu vystavenou v Toweru, a nebo z Richmondského paláce vládnout hlavou a srdce nechat v Toweru navždy zavřené? Okolnosti a zkušenosti královně Elizabeth ukážou, že cesta ke stabilitě vede přes zatvrzelost, chlad a absenci milosrdenství znovunabytého panenství, aneb zjednodušeně řečeno bez pohlavního styku více sťatých katolíků.. Po formální stránce od Kapura tradičně vytříbené, G.Rush jako vládkynin Berija dokonalý, podobně jako sama představitelka Virgin Queen. Škoda jen, že úlitba filmové romantizaci a dramatizaci na úkor historické věrnosti (soapoperový vztah s Robertem Dudleyem) nakonec vykázala spíše kontraproduktivní charakter.. (08.03.2016)

Počátky vlády slavné panenské královny jako zdařilý politický thriller o lásce a intrikách v historickém hávu. Krásná a věrná výprava, pěkná stylizace a výborné obsazení. Cate Blanchett působí velmi opravdově a své velké postavě vůbec nedělá ostudu. Shekhar Kapur natočil tak trochu jiný historický snímek. (05.09.2006)

V posledních letech má díky konzumním divákům, ládujícím se popcornem a kochajícím se krvavými bitevními scénami, málo kdo odvahu natočit historický film v podobě konverzačního dramatu. Ale výjimky potvrzují pravidlo. Po historické stránce se objeví několik znatelných posunů (Alžběta seděla ve vězení asi rok a půl a ve filmu to vypadá, jako by tam byla přes noc), ovšem jmenujte mi něco stoprocentně historicky věrného!? Shekhar Kapur si s vizuelní stránkou skutečně vyhrál (záběr zezhora na trojici upalovaných připomíná pentagram, osudná bitva ve Skotsku je zobrazena jako pole s haldou mrtvých) a kostýmy jsou rovněž perfektní. No a abych nezapomněl, v první řadě Královnu Alžbětu tvoří herecké výkony Cate Blanchett (krom toho jí to moc sluší), či (možná hlavně) Christophera Ecclestona coby arogantního vévody z Norfolku. Po nějakém čase příjemné překvapení v podobě skvělého historického dramatu. 85%. (14.01.2010)