Klepání na nebeskou bránu

Sice je z toho cítit spousta filmů (Pulp Fiction, Drž hubu, Sbal prachy a vypadni), ale Němci se s tímto filmem překonali. Hodně zábavná a zajímavá jízda dvou týpků, kteří mají nevyléčitelnou nemoc a nezbývá jim příliš času, k moři, které nikdy neviděli. Oba si chtějí splnit některé ze svých nikdy neuskutečněných snů a tak se z tvrďáka a kliďase stává nerozlučná dvojka v honbě za dobrodružstvím. Hlavně ze začátku film neměl chybu a některé hlášky byly perfektní. Ale přece jenom si to po celý film neudrží takové tempo. Film bohužel postupně ztrácí a chvílemi je to takové kostrbaté a neuspořádané. Co se ovšem zábavnosti týče, tak film je velmi povedený. Některé komické situace a scénky neměly chybu! 85% (20.11.2010)

Scénář: Thomas Jahn, Til Schweiger .. Všichni jednou zaklepeme na nebeskou bránu ... pro většinu zůstává nezodpovězeno jen kdy se tak stane. Hlavní protagonisté snímku to vědí. A díky této informaci naloží se zbytkem svého života, čítajícího jen několik dní, rázně avšak zcela svobodně. Po pravdě, mnoho z nás by to udělalo podobně cílevědomě, byť ne tak bizardně, absurdně a především humorně, jak nám jejich road movie, k nikdy neviděnému moři, zobrazují tvůrci. (08.11.2005)

Hořkosladká komedie o životě a umírání. Kdo neviděl, měl by tuto chybu rychle napravit. Z prvu mne odrazovalo místo vzniku filmu. Nějak nevěřím schopnostem německých filmařů (stejně jako francouzkých či fanadských; snad jen předsudky, ale spíš zkušenost) vytvořit slušný snímek. O to víc jsem byl překvapen, jak skvělý je a krásně propojuje drama, komedii a krimi. Til Schweiger a Jan Josef Liefers byli prostě skvělí. Smějete se a přece si uvědomujete, jak krutý osud někdy je. Určitě příjemné povyražení a rozhodně žádná ztráta času. 90% (03.12.2009)

Klepání na nebeskou bránu mi přišlo na komedii ne víc než průměrně vtipné a na nějaký hlubší/dojemný film o věcech, které bychom chtěli stihnout před smrtí, příliš nereálné, idylické a lacinné. Samozřejmě, že od filmů nevyžaduji realitu, ale jen tak na okraj, člověk s pokročilou rakovinou, nebo masivním nádorem na mozku je rád, že dokáže vstát z postele, aby se sám šel svobodně vysrat. Nějaké chlastačky a celonoční řízení někam do neznáma skutečně nehrozí, takže se opět vracíme jen k té "komedii". Všichni kolem jsou hloupí, jen naši hrdinové chytří a ze všeho vyváznou - to už jsem někde viděl. Možná se tomu říká nadhled, ale já si nemůžu pomoct, přijde mi to spíš jako blbost... Po režijní, scenáristické a herecké stránce průměrná filmařina, kdy k dobru mohu akorát přičíst pár povedenějších vtípků ("profi" mafiání, dvojitá loupež banky). 5/10 (22.07.2008)

„Umírat se dá i stylově“. Netřeba v tom hledat hlubší otisk, (byť základní myšlenka je jasně čitelná), tohle má za cíl „pouze“ pobavit popř. posloužit jako oddechovka, což se taky (tu s větším, tu s menším úspěchem) daří. Knockin´ on Heaven´s door je svěží road movie nesoucí se v notně odlehčeném duchu, ale vždy v pravý moment připomene vážnost situace, tj., že smrt už netrpělivě přešlapuje za dveřmi, v podobě záchvatů hlavního hrdiny. A tak se vám může lehce stát, že v závěru (za ten ostatně ponechávám 4*, byť přiznávám, kdysi na mě snímek zapůsobil o poznání více) dojde i „na pověstnou slzu“. S (osobním) dovětkem na závěr: chtěl bych mít taky takhle „načtenýho“ Tarantina. Tolik k výtkám. P.s. jestli je opravdu v nebi moře, tak už se tam těším. O to větší mám strach, co na mě v tom pekle čeká. Snad aspoň tu tequilu tam mají. P.p.s…… Pinocchiovi jsou 3 roky a Terminátorovi táhne na 7. Primitivní co? Ale (stále) zabírá (alespoň v mém případě :-) (03.10.2012)