Rekviem

Již před více lety jsem viděl americkou verzi příběhu Anneliese Michel, a sice film V moci ďábla (2005), a když bych měl oba filmy porovnat, tak každý se dívá na onu problematiku exorcismu z jiné perspektivy. Jakožto člověk odkojený zejména na americké produkci a výrazně audiovizuálně pojatých filmech, se mně více líbil film z roku 2005. Avšak i Requiem, které se spíše soustředilo na vnitřní vývoj hlavní postavy, mě do jisté míry zaujalo, akorát jsem tam postrádal nějakou výraznější gradaci děje. Zkrátka nenápadný a skromně natočený film, který těží zejména z námětu a herectví Sandry Hüller. (22.12.2014)

Příjemná retro atmosféra Německa 70.let, nepříjemné drápky nemoci nelítostně se zasekávající do mladičké studentky Michaely. Epilepsie se zjevuje v těch nejméně očekávaných momentech. Michaela je věřící, svou nemoc začne vnímat jako posednutí ďáblem. Hlavní myšlenkou filmu je vlastně Michaelino upnutí se k Bohu tam, kde už jí nikdo jiný pomoci nedokáže, což ji vžene až do slepé uličky, kdy už není schopna rozpoznat realitu od iluze. Celý film se atmosféra zahušťuje, závěrečné vymítání je potom vypjatější, a mnohem silnější než obdobné scény z Vymítače ďábla apod. Nejedná se ale o žádný horor, ani thriller, což dokazuje právě závěr, který se v těchto nejemociálnějších scénách příliš nevyžívá, a skončí v podstatě v tom nejlepším/nejsilnějším. Film tak je spíš než „film-zábava“, „film-svědectví“. Smutné, poutavé, velmi dobře natočené. (12.07.2006)

VAROVÁNÍ PRO VĚŘÍCÍ - TOHLE NEČTĚTE! A jestli budete, já vás varovala, tak mi neskuhrejte v poště... Jestli je známkou posedlosti ďáblem odpor k řečičkám a manýrám vhodným leda pro prosťáčky v dobách středověku a hlouběji v minulosti, pak jsem holt posedlá. Oproti hrdince "Rekviem", tuctové studentce Michaele (co vypadá jako Jeff Bridges), mám nesporné výhody: chybí mi potřeba dotýkat se kříže, růženec jsem snad v životě neviděla a spíše mě uslyšíte vysvětlovat teorii relativity, než se upřímně modlit - a to koza petrželi rozumí podstatně lépe než já fyzice. No dobrá, přiznávám, jednou jsem se skutečně modlila a bylo to prd platné, takže jestli ten fousatý děda na obláčku existuje, budu na něj mít pár fakt nepříjemných otázek - ať si sundá brejle a pořídí suspenzor, než k němu dojdu! Michaeliny zuřivé záchvaty naprosto chápu, 2x v životě jsem musela do kostela. Byla tam zima jak v mrazáku na patologii a nuda ještě větší - vida, to jsem se vlastně modlila podruhé a potřetí, aby už to sakra skončilo. U synovcova biřmování mě akorát zajímalo, zda děckám farář dává Fidorky nebo jsou hostie chuťově mnohem podřadnější oplatky. "Rekviem" jako psychologické drama o psychicky nemocné slečně a jejím střetu s vírou nebylo špatné, ale přece jen jsem čekala trochu drsnější přitlačení na pilu, hlubší a pečlivější náhled do Michaeliných amoků, detailněji přiblížené vymítání. Osobně mi více sedělo horrorovější ladění staršího amerického sourozence "Exorcism of Emily Rose". Na německý film to nicméně docela ušlo, netrpěla jsem, neusínala, děvčica v hlavní roli byla přesvědčivá a líbila se mi taky ta středověce působící městečka a vesnice, dávám proto slušných 68%. Nebýt té jediné strohé věty na konci (možná měla být překvapivým úderem, ale když člověk ví, jak to dopadne....), hrábla bych možná i po čtvrté hvězdičce. (22.10.2010)

„Modlil som sa za teba.“ – „Veľmi to nepomohlo.“ Komentár obsahuje spoilery. Na začiatok musím povedať, že je to film, ktorý by ste mali vidieť napriek jeho chybám a že som o ňom celý nasledujúci deň rozmýšľal, čo v priemere dokážu tak tri štyri filmy ročne (z celkového počtu povedzme 400, ktoré do roka vidím). Nemecká snímka REKVIEM bohužiaľ končí vo chvíli, kedy začína byť najpôsobivejšia. Strohá správa, bežiaca pod záverečnými titulkami, diváka, beztak otraseného a šokovaného, už len definitívne doklepne kúsok bližšie k truhle. Tvorcovia hodinu a pol budujú atmosféru, psychológiu a vzťahy, čoho dôsledkom je nanešťastie nuda. Zrejme to však bolo nutné, pretože práve vďaka tomu, že postavy poznáme, je vyvrcholenie zdrvujúcejšie, až možno budete cez noc rozmýšľať, či sa tiene pri posteli nejako čudne nepohybujú. Film je inšpirovaný (hoci sa to snaží úvodným titulkom poprieť) skutočnými udalosťami zo 70. rokov 20. storočia. Vtedy mladá, nábožensky silne založená Anneliese Michelová zahynula počas exorcizmu (vyháňanie diabla z tela obete) na následky vyčerpania (resp. odmietanie stravy a tekutín). Súd odsúdil na pobyt za mrežami jej rodičov a dvoch kňazov, ktorí sa na obradnom katolíckom rituáli podieľali. Rodičia totiž usúdili, že dcére lieky nepomôžu (lekári mali podozrenie na epilepsiu, na ktorú dievča aj bralo lieky). Radšej uverili, že ich dieťa je posadnuté diablom a privolali na pomoc kňazov. Počas súdneho procesu odborníci (doktori) naznačili, že okrem epilepsie mohlo dievča trpieť aj (resp. iba) na duševné poruchy (depresia, schizofrénia). Snímka sa ku koncu prísne drží reality – v minulosti boli z posadnutosti diablom vinené skutočne prevažne dospievajúce dievčatá, údajná posadnutosť sa naozaj často spájala s epilepsiou („počutie démonov“ sa dá ospravedlniť tým, že epileptik počuje pred záchvatom hlasy, prípadne cíti zvláštne pachy; „prehnaná fyzická sila“ posadnutej obete sa dá vysvetliť epileptickými kŕčmi, počas ktorých sa pacient neovláda a vzniká teda dojem, že je „silnejší“) a za vyvrcholenie exorcizmu je naozaj pokladaná chvíľa, kedy je démon vyzvaný vyzradiť nahlas svoje meno. P.S. V moci diabla bolo týmito udalosťami inšpirované skutočne len veľmi voľne. (26.08.2009)

Další filmové zpracování osudu reálné postavy z Německa Anneliese Michel. I když se tato verze asi více blíží pravdě a nezkresleným skutečnostem a svým stylem trochu připomíná Trierovu režii, raději se kouknu na verzi hollywoodskou z roku 2005 (V moci ďábla). Protože ať už to bylo jakkoliv, Američané natočili film, který mě dokáže vyděsit. Rekviem je spíše citlivé drama bez rázné pointy. (24.10.2010)