První znamení: Přichází satan!

Omnoho lepšie, než som si dokázal predstaviť. Aj tak ale nedosahuje vrcholov žánru a ostane zabudnutý. Napriek dielčim kvalitám a ambicióznosti nie je totiž úplne vyladený. V rámci mainstreamovej žánrovej produkcie však ide o silný nadpriemer. A ako prequel jedného úžasného filmu ide o viac než solídny kúsok. Niekde na úrovni dvojky. 7/10 (12.04.2024)

První znamení: Přichází satan! dopadlo rozhodně o poznání lépe, než muselo. Vylámalo si však zuby na snaze udělat až moc věcí naráz – tedy dostatečně uctít slavný původní film, vytvořit důstojný i překvapivý prequelový příběh a v neposlední řadě i působivě děsit současné okoralé diváctvo. Výsledkem je nesourodý slepenec vlivů, v leckterých scénách zajímavý a podnětný, jako celek však ryze průměrný. Více zde. (06.04.2024)

Výrazně lepší, než by člověk od nevyžádaného prequelu sedmdesátkové klasiky čekal. Nell Tiger Free navazuje na krasojízdu ze seriálového Servanta a Arkasha Stevenson se jako celovečerně debutující režisérka představuje v pozitivním světle. Stylově je První znamení mnohem výraznější než konkurenční řadové studiové horory. Největším problémem tak je, že má film coby přímý dějový předchůdce původního Omenu jasně vykolíkované hřiště a určené mantinely, v nichž může hrát. Možnost překvapení je značně omezená, byť nutno uznat, že i s takto rozdanými kartami se tvůrci snaží (např. vysvětlení toho, proč se záporáci o výrobu antikrista snaží, je za mne naprosto super). (20.04.2024)

Aj keď je to len prvé znamienko, už len názov Omen stále zafunguje a je pravdivý ako Omen nomen, viď napríklad meno Ódor znamená skutočný puch, zatuchlinu, prehnitosť, číže čistý odór v čele progresívnej kandidátky, ktorý tu stále vyskakuje ako reklama s retušovanou fotkou. Film je však o inom antikristovi, takže až také nebezpečenstvo nehrozilo, ale treba povedať, že malo to atmosféru, možno nie toľko desenia, než by sa očakávalo, ale hlavne: bol to ťažký pôrod. (24.04.2024)

První pokračování skvostného původního filmu, které mě bavilo a skutečně zaujalo. Neznámá režisérka vyčarovala solidní temnou a hrozivou atmosféru a hlavně několik velmi působivých scén, které jsou "hororové" v tom nejlepším smyslu slova (použití Goldsmithova božského hlavního motivu z originálu v klíčové scéně mělo patřičný efekt). Dokonce mě zaujala i ústřední myšlenka ("Čeho se církev nejvíce bojí?"), ale propojení s Donnerovou mistrovskou klasikou je hned ve dvou ohledech velice pofidérní. Jeden zcela popírá jedno ze zásadních odhalení a druhým je křečovitě zkonstruovaný závěr, jehož cílem je případná možnost vzniku další dílu, který by stál stranou (tzv. sidequel) již existující série. A který - pochopitelně - vůbec není potřeba... I tak ale asi nejlepší satanistický horor za docela dlouhou dobu. 65 % (09.04.2024)