Mlčení jehňátek

Mistrovsky vystavěný mix procedurálního thrilleru a hororu. Když Mlčení jehňátek obdrželo Oscara, byl druhý uvedený žánr definitivně akceptován za pevnou součást mainstreamu. Z hororu si Demme vypůjčuje krvelačné monstrum, způsob svícení nebo koncept final girl. Film je mimořádně vtahující zejména díky napojení našeho hlediska na mladou „soon-to-be“ agentku FBI, jejíž proměna je tou nejzásadnější, která se ve filmu plném motýlů (tj. symbolů změny) odehraje. Poprvé ji opouštíme až po půlhodině vyprávění, kdy už jsme k ní zásluhou malé hloubky ostrosti, POV záběrů nebo velkých detailů tváře dostatečně přimkli. Clarice Starling má přitom daleko ke klasickým hororovým scream queens. Nejedná zbrkle, dokáže si zajistit respekt nebo vycítit sexismus na pracovišti. Psychopatickému doktorovi, z něhož mrazí i tehdy, když jen nehybně stojí ve své cele (a nemrká!), je i díky inteligentnímu herectví Jodie Foster vyrovnanou soupeřkou. Společné scény Clarice a Hannibala, jejichž dynamika je stále rafinovanější (s tím, jak pronikají stále hlouběji do hlavy toho druhého), jsou těžištěm filmu, který tak můžete sledovat i jako zvrácenou love story. V Hannibalovi se tato implicitní rovina bohužel stála explicitní a film se přiblížil campu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Lateef, lewwin, Cornon, Cimr, Bilky (06.04.2005)

"Tak rád bych si s vámi popovídal, ale na večeři mám starého přítele." Napětí, které mezi sebou vytváří kultivovaný psychiatr chovaný v nedůstojných podmínkách a nezkušená agentka s naleštěným koltíkem, je natolik mrazivě vzrušující, že by udělení pěti hvězd nemělo nic bránit. Jenže ty "pouhé" čtyři hvězdy ode mne jsou za to, že jsem ke kanibalismu nikdy nechoval zvláštní sympatie a o fyzických schopnostech méně než půldruhého metru měřících agentek mám rovněž jisté pochybnosti. (22.07.2011)

Určitě nejlepší ze všech tří (respektive čtyř) příběhů Hannibala Lectera, to je bez debat. A taky mnohem lepší než knížka, která jen velmi lehce štrejchá o nadprůměr, přestože scénář musel být hodně osekán o různé vyšeřovací drobnosti a tak spousta věcí vypadá, jako by si ji vycucali z prstu (třeba nalezení skladiště s Raspailovou hlavou, nalezení domu, kde bydlí Lipmanovi nebo domu kde má bydlet Jame Gumb a proč tam vůbec nebydlí). Těchto pár věcí mi došlo, až jsem si přečetl knížku, kde to je přeci jen realističtěji, než že si Clarice podle familiárního tónu svého šéfa domyslí, že Lecter pochází z Baltimore a pak si pročte telefonní seznam a náhodou tam najde zrovna to jedno pravé skladiště, kam Raspailovy věci uložil. Herecky nenapodobitelné (což prokázala Julianne Moore v Hannibalovi). Poprvý jsem tenhle film neviděl, ale jenom slyšel (za trest jsem se nesměl dívat na televizi), když to dávali vůbec poprvý na ČT1 někdy v deset večer v pátek tak v roce 1994 a byl jsem z toho řádně napnutej - tohle považuju za jeden z nejlepších thrillerů. Český dabing je podle mě lepší, jak originál a to i s tím, že opět někteří herci dabují tři čtyři i víc lidí (navíc Pavel Soukup sedí Hanibalovi s tím svým kovově zvonivým hlasem mnohem líp, než řezavější Alois Švehlík v pozdějších pokračováních). A musím trošku říct o excelentním Tedu Levineovi, který se od tunajšího sadistickýho vraha propracoval přes policajta v Monkovi až k nevinné oběti v Hory mají oči. Takový malý dvojitý tulup, nemyslíte? No, rád bych si s vámi ještě povídal, ale mám tu na večeři starého přítele a nemůžu ho přece nechat čekat. (05.12.2005)

S odstupem času možná již ne tak "zlomové" dílko jako v době svého vzniku. Pravda je, že Buffallo Bill či scénář již není nijak originální - ovšem i tak zbývá vynikající technická stránka, brilantní a uvěřitelná stísněná atmosféra, výborná hudební složka Howarda Shora a dobře zadaptovaný scénář. Tedy dobrý nadprůměr... Ovšem to co Mlčení jehňátek navždy zapsalo do historie je vztah, dialogy a zahrání (v tomto případě spíše až prožití) agentky Starlingové a dr. Hannibala Lectora. I dnes se tak jedná o naprostý vrchol (v originálním znění) a to nejen v rámci žánru. (19.12.2005)

Konečně jsem dohnala jeden z mých dalších filmových restů. Většina diváků se u filmu asi nezasmála (pokud nesdílíte choutky některých původních obyvatel Papui-Nové Guiney), ovšem já s odstupem ano. Sedím doma, sleduju film a najednou zazvoní telefon, volá máma, vedeme rozhovor. "Na co se díváš?", ptá se. "Mlčení jehňátek", vychrlím rychle, ve snaze co nejdřív zavěsit a pokračovat. "Močení jehňátek? Co?", podivuje se. Trochu naštvaně znova opakuju titul filmu, načež se mi dostane vskutku zajímavého komentáře: "Tak na to se nedívej, to je blbost a nechutná!" Takže mami a ostatní budoucí diváci filmu, je to sice místy nechutné a věřim, že před 17 lety to mohlo být pro leckoho šokující, ale já patřím mezi dnešní už lehce otrlou mládež, takže v tomto směru je to ok. Nejvíc mi asi utkvěla scéna, ve které Clarice bloudí ve tmě. Je to zkrátka kvalitní film s hutnou atmosférou, která by se dala krájet. Četla jsem i knihu a zážitek to byl taktéž vynikající. (24.07.2008)