Nedodržený slib

Vzhledem k tvůrci filmu docela překvapivě rozmáchlá a koukatelná podívaná. Nedodržený slub vytěžuje všemožná klišé žánru okupačního dramatu a na emoce má připraveny osvědčené recepty, ale situace Židů za Slovenského štátu se na plátnech kin neobjevila hodně dlouho a navíc se tvůrci mohli opřít o silný skutečný příběh. Přesto však jsou osudy hlavní postavy natolik bohaté, že bylo třeba zákonitě nesetrvávat příliš u jednotlivých zastávek na odysei židovského chlapce a tak spíše vzniká povrchní leporelo bez hlubšího prožitku. Ten akorát vykoukne v poslední části, kdy si mladík u partyzánských jednotek trpce uvědomuje, že ho nečká ani v době svobody nic než osud vykořeněného a nevítaného člověka. Jde jen o pár záblesků, které by si určitě zasloužily větší prostor. Po technické stránce však film působí naprosto profesionálně až velkofilmově a může se také opřít o fenomenální výkon Samuela Spišáka, který prochází neuvěřitelnými proměnami z ušlápnutého dítěte k neohroženému a předčasně zestárlému bojovníkovi za svobodu. (16.09.2010)

Takto po rokoch, keď už reflektujem na Chlumského film, prvé čo ma napadne je to, že film strašne zostarol. Jeho koncept je priveľmi stroho a priamočiaro zosnovaný. Navyše, tematika odsunu židov je tak často rozoberaná a zo všetkých uhlov už pokrytá a odprezentovaná, že nejaké invencie a nápady a iné pohľady na túto katastrofickú udalosť v nej nenájdem. Keď ho však vezmem ako ojedinelý výpravný a profesionálnejšie dotovaný projekt, tak už ako ojedinelý možno vyznie. Je dobré, že prvopočiatočné zámerné členenie postáv nahradí v druhej polovici trošku nepredvídateľnejší ruch. Predsa len, film naberie grády, zvyšujúci sa pátos nie je tak účelne zavádzajúci a hrajúci na istotu a historickú zrozumiteľnosť. Práve také prístupy históriu i umenie dokáže konieckoncov najviac devalvovať. (18.05.2018)

(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům. (28.02.2010)

Je to zajímavé sledovat filmy v centru hlavního města a přitom osamocen, s pouhými třemi lidmi ve velkém sále....na jednu stranu obrovská škoda, že tenhle tak zajímavý film lidi netáhne, na stranu druhou mi to dost přidalo na atmosféře a člověk aspoň nebyl ničím rušen...Ale k samotnému filmu, přečtení samotného příběhu tady v obsahu vás k tomu asi nenaláká, protože takových filmů už tu bylo...Nedodržený slib je ale spíše o detailech a především o velmi střízlivém a upřímném pohledu. Detaily myslím chvilky jako právě onen "slib" anebo některé vypjaté osudové chvilky, kdy život hlavního hrdiny visel na vlásku. A ona střízlivost a upřímnost? Tenhle film je totiž tak trochu ranou do zad především pro starší a národohrdé Slováky oslavující jejich slavné SNP, kdy se celá země spojila proti nacismu. Film totiž ukazuje smutnou, přesto už pár let známou pravdu a to, že ono nadšení pro povstání mělo značně omezené měřítko. Proto můžeme vidět, jak si partyzání (stejně tak veškerá idealizace jich samotných je pryč, viz všeříkající chování k Židům) někdy museli pomoc vynutit takřka násilím....Těžko kritizovat něco na filmu podle skutečné události a budu věřit, že se tvůrci drželi opravdu přesně - zvlášť, když je Martin Friedmann stále naživu. Přesto bych asi některé scény zkrátil nebo i vypustil, film mi totiž přišel chvilkami trochu zdlouhavý. Bezpochyby ale ve slovensko/české spolupráci vzniklo nesmírně povedené dílo, které si nezadá se zahraničními výtvory s židovskou tématikou. Ostatně kde by Spielberg nebo Polanski sebral tak krásné záběry jako z hřebene Nízkých Tater?:-)) (05.06.2009)

Až na Slovensko musel český režisér Jiří Chlumský, aby realizoval svůj jednoznačně nejpodařenější film, když velmi chytře propojil dva blízké subžánry, konkrétně válečné drama o holocaustu s dramatem partyzánským. Subjektivně řadím víš onu druhou část této zajímavé filmové skládačky, neboť k naplněním diváckého očekávání u snímku o holocaustu jistě došlo, ale teprve partyzánská část umocnila hlubší podstatu tak iracionálního fenoménu, jakým je antisemitismus. Takto silné téma má zřejmou nevýhodou v tom, že bylo do podoby (nejen) celovečerního filmu zpracováno již nespočetně krát, což trochu ubralo konečnému vyznění první části z před a po odjezdu do sběrného internačního tábora, neboť podobné osudy byly k vidění již mnohokrát a pohled Jiřího Chlumského nebyl ničím originální, což ovšem zlomila právě druhá část snímku, která oprášila tak hojně zastoupené filmové příběhy o SNP (pro neznalé této kdysi legendární zkratky ozřejmím citací plného originálního názvu - Slovenské národné povstanie) a dodala jim ještě jakousi přidanou hodnotu v podobě židovského chlapce, který se musí v zájmu svého přežití vydávat za nežida, a přesto není sto uniknout antisemitským náladám. Silný příběh, o to víc, že je založen na skutečném curriculum vitae... (05.09.2011)