Wallander

Duch Svatý nejvyšší seriálové trojice BBC. Oproti zbylým dvěma sériím možná není Wallander tak zábavný, napínavý a celkově vtahující, ale právě v něm žije ten duch správné kriminálky. Co víc, Švédské kořeny mu na krk věší tolik surovosti a deprese, že z něj šedivá atmosféra severského maloměsta přímo sálá a spolu s přenádherným obrazem i vtahující hudbou dokáže pohltit i přes jakési odosobnění hrdiny. To probíhá přesně po vzoru krimi minulého století: již zmíněné maloměsto s hromadou sériových a různě vyšinutých vrahů a především pak Wallanderovou uzavřenou povahou. Fakt, že se jedná o knižní adaptaci mu na jedné straně ubírá překombinovanými zápletkami a pozorností pouze a jedině na titulní postavu. Na stranu druhou z něj však vždy do konce dotažené opakující se téma beznaděje mezi britskými sourozenci činí unikát. Amen. (08.02.2013)

Nemám slov!!! Zřejmě nejlepší krimi seriál co jsem viděl ( na stejnou úroveň bych řadil ještě seriál Hlavní podezřelý). Třetí část One Step Behind je naprosto famozní. Herectví Kennetha Branagha v tomto seriálu nejlepší co jsem u něj viděl a kamera absolutně excelentní. Pravý opak amerických stupidních seriálů, pomalé tempo, vykreslení postav, dlouhé záběry, nádherná práce kameramana, detaily, napětí, výborná hudba, prostě filmový zážitek. Jen doufám, že přibudou další díly a moc se na ně těším. Neuvěřitelná věc 4.řada právě běží na STV 2, ještě ji neviděli ani v Británii a USA a na Slovensku běží se slovenským dabingem. Zatím jsem viděl první dva díly a jsou opět skvělé!!! 1.řada 100% 2.řada 100% 3.řada 90% 4.řada 90% (13.02.2011)

Kdybych chtěla bejt jó protivná, podotkla bych něco v tom smyslu, že tihle utahaní, vyhořelí kriminalisté mi přijdou podobní jeden druhému jako vejce vejci a rozdíly mezi vejci jsou schopné vnímat tak možná slepice, zatímco Faidra neztrácí podobnými podružnostmi čas. Jelikož po třech probdělých nocích s miminem s klubajícími se zuby nějak nemám sílu už ani být protivná, ocituju jen slova klasikova, že vyprávět o tragických věcech tragicky je jako jíst škvarky zalité rozpuštěným sádlem a přikusovat k tomu máslo a že kdyby se na olympiádě soutěžilo ve zdeptanosti, Švédsko by se dík Kurtu Wallanderovi topilo ve zlatě. Ani nevím, jestli jsem měla větší chuť toho chlapa vzít kolem ramen, objednat mu pivo a pak mu v nějaké přilehlé místnosti vyšukat mozek z hlavy, nebo s ním pořádně zatřást a sdělit mu, že člověk v jeho stavu nemá u policie co dělat. Jelikož Branagh pořád stojí za nějaké to zmuchlané prostěradlo mezi honem na lišku a odpoledním čajem, asi by to vyhrála první možnost, ale dost těsně. Nějak mi tihle detektivové s vyhaslým pohledem a permanentním strništěm přijdou jak beznadějný klišé a snaha chmurnit za každou cenu krapet laciná. Podobně jako Marigold jsem si vzpomněla na Larssonovo Milénium s tím rozdílem, že nehorázně přeceněná mi přijdou obě díla. No nic, pochmurně se zvednu ze své pochmurné židle v pochmurném domě v pochmurném severním kraji a půjdu zkontrolovat své nepochybně pochmurně se tvářící mládě, abych mu chmurně pomazala dásně mastičkou a zachmuřeně ho utěšovala "neřvi, trubko, bude hůř," ale ještě předtím dodám něco jen tak bokem pro ty, kteří se ohánějí sebevražednou depkou severských zemí. Depresemi trpí daleko víc Američanů a Kanaďanů než Skándinávců a co se sebevražedného skóre a duševního zdraví celkově týče, je na tom Švédsko nejen líp než země bývalého sovětského bloku, Čína nebo Japonsko, ale taky než ČR, Švýcarsko nebo Francie, ale vsadím se, že o galské pochmurnosti jste nikdo v životě neslyšel, n' est pas? Ať žije stádnost a stereotyp. Že si tady většina lidí honí triko žvásty o věcech, o kterých nemá ponětí, na to jsem dávno zvyklá, ale dělat to i v takovém tématu, to je příliš velký cynismus i na mě. (19.03.2012)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

1 séria ****, 2 séria **** a pol* Od Wallandera som vzhľadom na všetky ospevné recenzie očakával vysoko sofistikovanú detektívku starej školy. Po druhej sérii som trochu prekvapený, že takmer všetky prípadny obsahujú vždy jemnú nelogickosť, resp. chybičku krásy, niečo čo nesedí, ale paradoxne príbehy som si maximálne užil tak či tak. To je asi jediná kritika, ktorú ju Wallanderovi môžem napísať (teda okrem toho, že jeho tím pôsobí niekedy ako banda šaškov a na všetko je tam chudáčisko de facto sám:). To čo je najpodstatnejším faktorom, pre ktorý ma Wallander dostal je jeho "pozerateľnosť" a dva hlavné faktory - postava poctivého oddaného večne unaveného a frustrovaného Wallandera (skvelý presvedčivý Branagh!), ktorý akoby vypadol z filmu Oliviera Marchala a geniálna kamera, ktorá maximálne využíva krásy švédskeho prostredia a ktorá je vypiplaná do posledného detailu. Teším sa na tretiu sériu a na ďalšie čo snáď prídu. 3 séria slabšie **** - prvý diel výborný, zvyšné dva prekvapivo slabšie (na pomery Wallandera). Do príbehov sa vkráda povrchnosť, niekedy som mal pocit, že tvrocovia sa prioritne sústredili na vizuál (úplne geniálna kamera, tak ako v predchádzajúcich dieloch). To čo je však najdôležitejšie, je zachovaná "pozerateľnosť". Wallander ako postava sa naďalej vyvíja a Kenneth Branagh stále dokáže svojou charizmou potiahnuť celý dej. Čiže spokojnosť ostáva, aj napriek jemnému poklesu kvality, ďalšie diely si určite rád pozriem. (24.10.2012)