Misfits: Zmetci

Dost už bylo superhrdinů zachraňujících svět. Ty už každý zná a nikdo už o nich nechce ani slyšet. Tak si řeklo pár rozumných lidí. Dát superschopnosti skupině mládežnických delikventů, žijících na okraji společnosti, neschopných se do ní začlenit, je mnohem zajímavější varianta. Dostáváme tím seriál, který je přesně v hledáčku mladé generace, která se vždy staví společnosti do opozice, snaží se vybojovat si své místo na slunci a být respektována. Vidět partu sprostých mladých chlapců a děvčat na nucených pracích, kteří mají možnost si užívat absolutní svobody a nezávislosti prostřednictvím mimoděk nabytých superschopností, je skvělé lákadlo. Že to není zrovna dobrý vzor? No a co má být? Je to přeci originální, je to trendy, cool vtipný. Hlavně ten nesmrtelnej Nathan. Toho bych chtěl potkat na ulici. Určitě by mě oblažil nějakým životním moudrem. (09.11.2011)

"What the fuck is going on?!" Britská odezva na Heroes. Je to vtipné a sprosté, chvílemi překvapivě citlivé (ano, mám rád Simona), ale je dost alarmující, že už po šesti dílech seriál upadá do klasických klišé, které nápad o superschopnostech přináší. První série 70%, druhá 80%, třetí i čtvrtá bohužel 60% a finiš za 70%. (21.02.2010)

Šmejdi, co musí vykonávat veřejně prospěšné práce, raplové a dacani, to jsou "superhrdinové" britského seriálu. Tak si je představme hezky multikulturně korektně, nexenofobně a nerasisticky od nejčernějšího po nejbělejšího: jeden zoufale nudný atlet, jedna nadržená rajda, jeden hypertrapný kudrnatý píčus, jeden vypleštěný šmírák a jedna hnusná kikina s divným přízvukem (v českém dabingu jde o nepřirozeně deklamovanou chacharštinu). Těžko si je duševně zdravý, morálně nepokřivený jedinec může zamilovat. Kdykoliv se na ně dívám, kladu si otázku: proč vlastně? Co mě nutí sledovat peripetie téhle pětice narušenců? Nedokážu odpovědět... a nedokážu přestat, těším se, až mi další díl přistane na hadru. Po první sérii to vidím tak na 79%, jaký směr to nabere později, to se teprve uvidí. (02.05.2012)

Zmetci jsou často srovnáváni s Heroes, i když se aspoň dle první série snaží o pravý opak toho, oč tvůrci Heroes usilovali. To znamená zpochybnění statusu komiksového hrdiny a černobílého pohledu v rozdělení na klaďasy a padouchy. V oblasti komiksu se pochopitelně už vyskytlo víc případů, kdy superschopnostmi byli vybaveni úplně tuctoví, nanicovatí týpci, a dokonce i případy, kdy tradiční hodnoty byly obráceny vniveč a hrdinou byl pěkný grázlík. Jednalo se ale o celkem jednoduché přímočaré parodie, kdežto Misfits jsou složitější, mnohem originálnější a provokativnější a průměrného konzumenta typického superhrdinského komiksu asi uvedou do rozpaků. Jejich obrovským kladem jsou zajímavé postavy a schopnost neustále překvapovat a bořit zažitá schémata. Oproti Heroes ale postrádají silný příběh a vlastně i schopnost vybudovat si funkční alternativní svět. Docela bych se bál toho, kam může zdegenerovat Misfits po několika sériích, když si vzpomenu na zoufalou bezradnost, jaká doprovázela zpočátku tak slibný Dům loutek. Po několika zhlédnutých dílech ale u mě panuje jednoznačná spokojenost. Celkový dojem: 90 %. (19.03.2012)

Seriál, obdobně jako žánrově spřízněné Heroes, je to ze začátku svěží, ale v momentě, kdy se autoři začnou do různých schopností zamotávat a překombinovávat, vzniká celkově velmi rozporuplný celek, plný logických chyb. Je jasné, že se u Misfits nesmí moc myslet, ale popravdě, pokud seriál vyžaduje vypínání mozku, něco to vypovídá o jeho kvalitě. První dvě série jsou ovšem nabušené, co to jen jde. První velký zádrhel nastává v posledním, speciálním, díle druhé série (paradoxně po nejlepším díle celého seriálu, 2x6), kdy přestává seriál dávat smysl. Vrší se jedna kravina za druhou. Náhlé odchody a rovněž příchody hlavních postav, které nejsou příběhem příliš odůvodněny (resp. jen tak mimochodem, aby se neřeklo) a je jasné, že jsou vynucené, nepřidávají na věrohodnosti celého seriálu. Třetí řada Misfits je celkově poměrně velkým omylem a tak trochu nastavovanou kaší. Naštěstí sérii čtvrté se podařil poměrně zdařilý "reborn", a jedná se opět o celkem solidní podívanou, pokud přistoupíte na to, že sledujete de facto jakýsi spin-off původního díla. Jako jeden z hlavních problémů seriálu vidím rovněž jeho epizodnost. S výjimkou první série postrádám silnější hlavní dějovou linii. V první sérii bylo styčných bodů hned několik (celkové seznámení, detektivní linka, Nathanova schopnost). V druhé to ovšem byla jen tajemná postava v masce, ve třetí nebylo vůbec nic (k tomu hlavnímu se seriál dostal jen v poslední epizodě) a v té čtvrté to byl penis. Přijde mi to trochu málo. Naopak pátá série dojem z mého pohledu zase krapet vylepšila. Na starou sestavu jsem zapomněl a nová ujde. Chyb je pořád dost, ale bavilo mě to nesmírně. 1. série: ****, 2. série: ****, 3. série **, 4. série: ***, 5. série: *** a půl (28.06.2013)