Bakaláři 1997

Poslední společná jízda Titánů českého herectví. Plaché úsměvy na smutné tváři. Humoreska jak má být, krátká, svižná a vtipná. Každý občas šlápne do h*vna, ale jen skutečný mistr tím dokáže zastavit vlak a vyjít i s uříznutým hajzlem na noze a uříznutou ostudou. A obojí zvládne s noblesou. Neskutečné. A prázdné oči seniorů při “poslechu” pubertálního masakru hudby ukazují, že být hluchý nemusí být nutně handicap. (04.02.2013)

Narvat do půl hodiny tolik hlášek a hereckého mistrovství a totálně odmaskovat myšlení staré nomenklaturní “struktury” to je na aplaus. Slyším ozvěny hurónského smíchu roku 1997, kdy jsme si říkali, že je to definitivně pryč a ať se třeba pos*erou, stejně jako v příběhu. Jenže já to viděl až dnes – únor 2012. Po 15ti letech zrudly kraje, zrudl Senát a po Narcisovi na Hradě Becher Bimbo. Ještě jedny volby a mají to komplet. Úsměv už ztuhnul, teď začne řídnout stolice. Všem. Všem, co tam zůstanou. Příště místo sametu snad raději šmirgl. (04.02.2013)