84. Annual Academy Awards

Můj první přenos předávání nejcenějšího filmového ocenění. Některé gegy byly vtipné, jiné méně, ale celý večer si myslím byl zvládnut dobře. Jediné, co mi opravdu vadilo byly reklamy. Chápu, že se jedná nejspíš o jeden z nejlukrativnějších reklamních časů roku, ale nějakých 15, nebo kolik jich bylo, to je trochu moc. Kdyby jich raději pár zrušili a těch pár minut věnovali kráťoučkým reportážím o, pro mě, největším trojlístku hvězd, které loni odešly: Peter Falk, Sidney Lumet, Elizabeth Taylor. Co chválím moc, je okamžité vyhlášení výsledků po rozbalení obálky, to u nás není až tak zvykem :D (27.02.2012)

Zaprděná show, u níž jsou jasně patrné producentské kotrmelce a strach z případného fiaska á la loňský rok. Jenže osobně je mi snaha o alespoň nějakou progresi mnohem sympatičtější než přímočará sázka na jistotu v podobě tradičně příjemného Billyho Crystala, jehož humor nezklame, ale v roce 2012 už zkrátka působí poněkud mdle a napodeváté i dosti ohraně. Show samotná potom tratila dost na absenci živé reprodukce písniček a vícero představení, jež by narušily stereotyp "předání ceny + Billyho vtip + předání cen". Zabití Muppetů a Cohenova Diktátora (k čemu byl celý mediální humbuk?) už je jenom dokladem, že scenáristé, resp. producenti neumí, anebo spíš nechtějí dostatečně improvizovat a sunout Oscary skutečně směrem k dynamičnosti a oživení zájmu ze strany mladšího publika. Uvidíme, co přijde za rok, ale to už asi sáhnu přímo po záznamu, abych mohl používat rychloposuv. (27.02.2012)

Ti pánové, jež americkou slávu obohatili o české slovo, mi připomněli kamarády, kteří se mimoděk připletli k mikrofonu a nejapně podsouvali divákům-posluchačům nesouvisející názory a poznámky, které upozorňovali na jejich nepřipravenost. Smutný úděl českého komentátora! Pak všechno viděné vyznělo jako švihnutí do prázdna. A přitom byl ten večer tak nostalgický; Meryl, neonové nápisy starých kin, What a wonderful world, černobílé vsuvky a Uggie, kterému patřila celá noc. Vzhledem k času nebylo potřeba jiných zábavných čísel - nešlo o estrádu, ale o pokoru. Zabitou češstvím! (28.02.2012)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)

Toto bol môj prvý priamy prenos. Doteraz som nesledoval ani jeden, takže so staršími ročníkmi ho nemôžem porovnávať. Najprv prišlo zopár rozhovorov na červenom koberci a to bolo možno až príliš zdĺhavé. Pokiaľ ide o odovzdávanie, to si myslím prebehlo dôstojne, vtipy sa raz vydarili, inokedy nie, bolo vidieť, že pre Billyho Crystala to už nie je nič nové (jeho 9-te moderovanie). Pokiaľ ide o výsledky som nadmieru spokojný. Filmu The Artist som veľmi držal palce a som rád, že si ceny s Hugom rozdelil tak ako si ich rozdelil (Hugo - technické ceny, Artist - hlavné kategórie). Výhrady môžem mať len k spomínanému českému komentáru. Pozeral som to na HBO a asi naposledy. Teším sa na budúci ročník. (29.02.2012)