Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele špaček421 k tomuto seriálu (1)
Snad to nebude tak hrozné (2017) (E01)
Vykreslit atmosféru počátku okupace a vyhrocených antisemitských nálad se Sedláčkovi daří dobře, byť technicky při všech těch záběrech z výšky a podobně mám trochu problém vzít, že to jsou třicátá léta. Ovšem vůbec nevím, o čem první díl vlastně vyprávěl, chyběl mi tam nějaký ucelenější děj. Pokud se jednalo jen o rozjezd dalšího vyprávění, dobře. Javorský je coby Vlasta Burian geniální a fakt jsem mu ho sežral, Dlouhý coby Štěpánek rovněž výborný, Rašilov coby Oldřich Nový se zatím jenom mihnul, takže moc dojem nezanechal. Nezanechal ho ale ani kdokoli jiný. Vedlejší postavy režisérů a producentů a dalších pracovníků jsou obsazeny natolik sobě podobnými herci, že jsem se v nich vůbec nevyznal. Snad jen se těším, jestli dostane více prostoru Plesl nebo Jan Novotný, a postava arizátora kultury vypadá rovněž zajímavě. Míchání fakt a smyšlených filmů a osobností ovšem budí dojem jisté nedůvěryhodnosti. Judit Bárdos mohli klidně dát roli třeba Nataši Gollové a nevymýšlet si úplně fiktivní filmovou hvězdu. A co je největší problém, nejméně ze všeho funguje postava vypravěče. Rok 68 do toho všeho vůbec nezapadá (Ondřeje Pavelku taky vůbec nemusím), ale ta postava mi je ukradená i v událostech válečných. Více Buriana a Marvana, více konfliktů nacisté X češi X židé, méně milostných vztahů a sexuálních scén (a už vůbec žádnou se dvěma chlapama). ()