Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role...
Hitler a
Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné.
(Česká televize)
Na DVD
od:
HonzaBez
Mé dojmy z tohoto seriálu jsou poněkud rozporuplné. Na jedné straně stojí vynikající herecké výkony některých rolí (zejména Vladimír Javorský coby Vlasta Burian a Michal Dlouhý coby Zdeněk Štěpánek), které mě při hodnocení jednotlivých dílů mnohdy přiměli k tomu přimhouřit oči nad některými slabinami seriálu. Na druhou stranu je zde celková koncepce seriálu (ve stylu "obutá/neobutá"), kterou nelze označit jinak než za dosti pochybnou. Naprosto nechápu proč v seriálu na jedné straně vystupují reálné postavy (vedle zmiňovaných herců třeba Oldřich Nový a Jaroslav Marvan či režiséři Frič a Vávra) a zároveň zde jsou i zcela fiktivní postavy. A nejde zdaleka jen o průvodce celým seriálem Arnošta Žáka (byť právě jeho postava asi budí největší rozpaky). Moc nerozumím ani důvodu pro zařazení fiktivní postavy herečky Lili Krallové. Pokud byly částečnou inspirací pro tuto postavu osudy Nataši Gollové, nechápu, proč zde nemohla figurovat přímo tato jistě zajímavá a inspirativní herečka. Obecně není moc odůvodnitelné, proč seriál (s výjimkou Anny Letenské) tak opomíjí osudy českých hereček. To že o Lídě Baarové už toho bylo asi v poslední době natočeno dost, přeci neznamená, že zde nebyl prosto pro zachycení osudů jiných hereček (jen namátkou mě napadá Zita Kabátová nebo Věra Ferbasová a samozřejmě Adina Mandlová). Ještě se musím vrátit k postavě Arnošta Žáka resp. ke koncepci seriálu, kdy tato postava vzpomíná na pohnuté události válečných a poválečných let v českém filmu konfrontován jinou pohnutou a tragickou událostí okupace Československa v srpnu 1968. Osobně mi toto zarámování vůbec nesedlo a přišlo mi naprosto zbytečné. Nevím co autory seriálu k tomuto pojetí vedlo, zda jen potřebovali nějakou postavu, která by posunovala děj vyprávění, nebo zda chtěli tímto mj. poukázat na historický paradox, kdy osvoboditelé z roku 1945 se následně stali sami okupanty. Ve finále však tyto "odbočky" v ději byly hodně rušivé a hlavně se díky nim autoři seriálu připravili o dost prostoru, který mohli jinak využít buď pro rozehrání jiných hereckých osudů za protektorátu nebo pro hlubší a propracovanější pojetí zvolených postav. Celkově proto nemohu dát seriálu více než tři hvězdičky, byť kvůli těm některých hereckým výkonům, bych je dal moc rád.(20.2.2017)
Chrysopras
Tohle byl vynikající nápad a námět. Panu Sedláčkovi se povedlo rozvířit společenské vody dneška freskou z dob společností minulých. I já jsem googlil a hledal jména dávno zaprášená nebo dokonce neznámá. ALE to pojetí... V první řadě míchání skutečných a fiktivních postav! Nedobrá věc. A pak systém tolika figur a mechanických prostřihů z jedné na druhou... Něco ve stylu: dlouho tu nebyl Marvan, teď dáme Lily. Jo a Štěpánek a Havel - tak je dáme do jedný scény. Zvláště poslední díl to korunoval, když aspoň trochu chtěl postihnout osud skoro všech :-(. To chtělo spíš systém jedna figura = jeden díl. Ale lépe několik dílů vzhledem k rozsahu pojmuté doby. Celkově jde tedy spíš o zklamání, protože námětový a herecký potenciál nebyl využit...(31.3.2017)
Marigold
České století bylo jako koncept semknutější a těžilo z toho, že velká část byla jasně zasazená do "veřejné sféry", takže tu jistá strnulost vlastně nebyla na škodu. Bohéma je ambicioznější portrét konkrétní společenské sféry, který spojuje veřejné a intimní a bohužel v tomhle ohledu je paradoxně mnohem topornější, když opustí kulisy Barrandova a pitvá se v soukromých avantýrách. Nejde jen o diskutované faktografické šarády, ale i o to, že Brdečkové scénář je konvenční a málokdy skutečně zatne čepel hluboko. Rámec s 68. má zesílit morální dilemata a zdůraznit historickou kontinuitu, místo toho ale vyprávění ještě více drobí. Ratajův muzak pak jen dokládá, že Bohéma se snaží vidět všude, ale nevidí vlastně pořádně nikam. Podstatné věci mizí v dýmu a otravně melancholickém pofrkávání trubek. Škoda, protože herecky je to až na výjimky slušné (Dlouhý předvádí jeden z nejlepších výkonů blahé paměti) a pár scén (hlavně těch morálních dilemat zavdat si / nezavdat si) vyzní poměrně působivě. Promarněná příležitost, která volala po důslednější dramaturgii i režii.(20.2.2017)
Big Bear
Pozitivum seriálu vidím v tom, že se snaží věrným a byť hodně schematickým způsobem se snaží ukázat herce slavných jmen - dalo by se říci naše rodinné stříbro, tak trochu v jiném světle. Generace našich dnes už pradědů a dědů to věru neměla jednoduché. Po krvavé válce je čekalo budování republiky, pak válka druhá - ještě krvavější a když člověk myslel, že už je pokoj, přišli komunisté a radostná budovatelská léta padesátá... tedy radostná jen pro někoho. V těchto dějinných vlnobitích nebylo snadné svoji bárku udržet na vodě s čistým svědomím pro běžného člověka natož pro tehdejší celebrity. Ony sice byly také jen lidmi, ale zároveň byly stromy do nichž ,,bouchají blesky''. Byly vidět, určovaly tón módy, chování, národ je miloval. Ale lid je nevděčné publikum a od ovací neměl nikdy daleko k házení shnilých vajec a zeleniny. Ba co víc. Český národ úspěchy moc neodpouští a když je možnost podržet souseda, tak jedině tak mu podržet hlavinku pod vodou... A pád celebrit, to je úplně to nejlepší. Vždyť na tom je vidět, že i ony jsou obyčejné a zranitelné. A tak nás seriál zavádí do těch napjatých let, kdy se tříbily charaktery a kdy nebylo jednoduché být slavným a oblíbeným. Javorský nám skvěle zahrál Vlastu Buriana a já opravdu občas žasl nad tou podobou ne jen vizuální, ale mimiky, kterou musel Javorský asi sakra cvičit! U Buriana jsem rád, že se konečně širší veřejnosti předvádí, že nekolaboroval a spíše naopak, využíval svého vlivu u Němců k lecčemus dobrému pro lidi a odboj. Bohužel na pošpinění jeho jména mělo velký vliv i zámořské vysílání V+W, kteří bez potřebných informací vycházeli jen z toho co se říkalo, případně ze samotných prezentací Buriana... Kdo překvapil byl Marvan, který uměl držet tempo v kterékoliv době bez vážnější újmy... Dodnes obdivuji odvahu O. Nového, který neopustil svoji židovskou manželku a nerozvedl se... Zpracování třicátých a čtyřicátých let se velmi podařilo, na rozpočtu se asi moc nešetřilo a tak interiéry i exteriéry působí opravdu dobově. To vše jsou vlastně flasbacky a reál 1968 mně moc nebaví. Nebaví mně ani znázorňování dobového natáčení, dnešní herci tam působí nepřirozeně (snad kromě Javorského) i jejich mluva přizpůsobená tehdejšímu způsobu intonace. A jestli mně něco ve filmu opravdu sere (pardon) tak je to neustálá potřeba pana režiséra ,,vyznamenaná mikina'' ukazovat v každém díle alespoň jeden holý chlupatý pánský zadek. Proti gustu žádný dyšputát (někoho to třeba vzrušuje ..), ale to - že Miloš Havel byl gay netřeba vysvětlovat jeho holou řití na obrazovce s holou řití jeho milence... On už hambatej Dr. Edvard Beneš mně vyděsil v Českém století, tam jsem to ale považoval za jakýsi režisérský úlet. Nyní vím, že to byl záměr díky rejžově zálibě v pánských pozadích... Jestli mohu poprosit, tak když zadeček, tak příště třeba Judyt Bárdos než ten Pleslův (nic proti Jaroslavu Pleslovi! ).... Sečteno podtrženo, zatím průměr a baví mně se na to koukat, což se mi u serošů ČT kromě Kosma a Světa pod hlavou už dlouho nestalo. ---- Dodatek k poslednímu dílu ---- Javorský byl neskutečný a jeho smutná postava Vlasty Buriana zamyšleně hledící do vln bazénu (patřícího mateřské školce), který kdysi býval jeho, stejně jako tak zahrady a vila mně opravdu dojala. Znovu jsem si musel odplivnout nad rudým morem a nejen padesátými léty. * * *(23.1.2017)
Katarine
Oproti Českému století se tento projekt Roberta Sedláčka bohužel už tolik nevyvedl. To, co musím zkritizovat nejvíce, je především otřesný střih. Scény absolutně bez rozmyslu poskládané za sebou tak postrádaly veškerou logiku a člověk se chvílemi ztrácel nejen v tom, kdo je kdo (to platí především pro první dvě epizody), ale taky o čem je vlastně zrovna řeč a kdy že se to zrovna vlastně odehrává. Dále výběr určitých hereckých představitelů příliš nekorespondoval s charaktery a hlavně vizáží tehdejších hvězd. Byť se maskéři velmi snažili, ze Saši Rašilova ani Davida Novotného zkrátka noblesního a šarmantního Oldřicha Nového a groteskního Jaroslava Marvana nevydolovali. Naopak vyzdvihnout musím Vladimíra Javorského, Michala Dlouhého, Petra Stacha, Pavla Batěka a (jako vždy mnou opěvovaného oblíbence) Jaroslava Plesla. Právě jejich výkony dokázaly celý projekt vyzdvihnout do vkusné a kvalitní roviny a ruku v ruce s obstojným scénářem mohly člověka jistým způsobem obohatit a nechat jej zamyslet se, zda opravdu tehdejší barrandovští tvůrci v dané době jednali či dokonce mezi sebou vážně hovořili právě takto a zda opravdu vztahy mezi nimi byly takové, jaké nám je Sedláček naservíroval.(12.3.2017)