Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role...
Hitler a
Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné.
(Česká televize)
argenson
"Prvorepublikový film táhli prostě chlapi," řekl Robert Sedláček pro Český rozhlas. Tím se mnohé vysvětluje. Je pravda, že už před rokem ukázala Lída Baarová, jak je těžký sehnat dneska herečky, který by alespoň vzdáleně evokovaly oslnivou nádheru předválečných hvězd. Na druhou stranu v takhle rozsáhlým projektu prostě není možný ignorovat fakt, že český film táhly Mandlová, Baarová, Vítová, Gollová. A zde fiktivní postava Lili Krallové dělá akorát bordel v ději. Kromě toho jsem měl vždycky za to, že když mám po ruce historicky vypjatý momenty, je radost psát scénář a dialogy, ale tady se celkem nic neděje a i tragédie Anny Letenské prošumí spíš jen tak mimochodem. Vladimír Javorský výborný, ovšem na ambiciózní seriál je to dost málo.(25.2.2017)
Gilmour93
Propletenec známých i neznámých osudů z oázy zdánlivého klidu a bezpečí pod střechou Barrandova (ať už se nad ní tyčí hákový kříž či rudá hvězda se srpem a kladivem). Takhle to vypadá nesmírně atraktivně, ale to by se nesmělo gró ztratit v mlze zbytečných fabulací, nepodstatných intimit a obavách tít do živého. Vznikl jen jakýsi opar z atmosféry strachu a hvězdného prachu, ve kterém je nějak málo zaječic a počtu honěných zajíců se nelze nikdy dopočítat.. Hodně to drží nad vodou party Plesla, Javorského a především Michala Dlouhého, kterého jsem každou scénu hltal jak veš jitrnici u Burianovy postele. Škoda výsledku, tito lidé v drsných obdobích obnažujících lidské charaktery by si zasloužily něco intenzivnějšího a opravdovějšího. P.S.: Kdo u posledního dílu se stopkami čekal, čí holá prdel dostane nejvíce prostoru, musel být nepochybně zklamán a to i když počítal otočenou sošku Oscara..(20.2.2017)
ceskyhonza
Zmastit u skutečných postav jejich skutečné jednání je trestuhodné. Ale třeba uvidíme, jak se přátelil Havel s Heydrichem i malého prezidenta Letiště pohoupal na koleni. Ale to asi ne, ani v nedávné Baarové neměli tvůrci koule na to, reálně kolaboraci ukázat. A jak by to taky vypadalo, že? Když pan hrabě i aHavlovci v pohodě restituovali. Pane Rumler, to byla mistrovská práce... No, dějiny vždy psali "vítězové" ..., tak jednou Plzeň osvobodila Rudá armáda a teď zas "elity" jsou elity a žádná kolaborace ... Takové téma má svůj žánr - doku-drama, ale to by nešlo tak faulovat, tak uvidíme, zda alespoň Štěpánkovi uvedou fakta o otci na pravou míru, aby zas učitelé dějepisu nemuseli ty bláboly reprodukovat.(21.1.2017)
D.Moore
Seriál s velmi dobrým úmyslem, od kterého jsem čekal "České století 2", ale tak úplně jsem se ho nedočkal. Především za to může příliš mnoho epizod, které Bohéma má, a to, že její děj zdržují postavy, které si tvůrci vymysleli, ačkoliv by to docela stejně šlo i bez nich. Také jaksi nafoukaná režie Roberta Sedláčka se mi ne vždy líbila. Zkrátka dílů mohla být klidně polovina a mohly se soustředit pouze na to nejlepší - na herecké výkony Vladimíra Javorského, Michala Dlouhého, Jaroslava Plesla, Petra Stacha, Saši Rašilova nebo Lenky Vlasákové, díky nimž to celé stálo alespoň trochu za to a bez nichž by Bohéma nebyla ani zdaleka taková.(20.2.2017)
Kimon
Ano, i já se musím připojit k těm, kterým bylo v prvním dílu těžko se orientovat v množství postav. Všechny postavy jsou "odlity" jakoby z jedné formy, která nedává možnost rychle rozpoznat o koho vlastně jde. Možná by stačilo v dialozích postav občas přidat nějaké to oslovení jménem toho osloveného, pro lepší zapamatování. Víte paní Brdečková, opakování je matka moudrosti. Také bych se ale na Vás mohl obrátit pouhých oslovením bez vašeho jména: "Opakování je matka moudrosti, vážená paní". A v ten okamžik (množstvím postav zmatený) divák neví, koho jsem oslovil. Začne přemýšlet, o koho se vlastně jednalo a to už mu uniká další děj. To jen tak na okraj, ale zatím to mohu hodnotit slibně.(16.1.2017)