Reklama

Reklama

Bohéma

(seriál)
Trailer
Česko, 2017, 7 h 56 min (Minutáž: 72–94 min)

Scénář:

Tereza Brdečková

Kamera:

Petr Koblovský

Hudba:

Michal Rataj

Hrají:

Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)
(další profese)

VOD (1)

Epizody(6)

Obsahy(1)

Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.

Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)

(více)

Recenze uživatele zencitizen k tomuto seriálu (4)

Bohéma (2017) 

Zatím po prvním dílu bez hodnocení. Vidím spíš negativa: Ratajova hudba je tentokrát velmi nadužívaná, má asi přibližovat styl jakým se filmová hudba používala v těch letech, ale zároveň je příliš výrazná a příliš patetická. Trubka zní snad v každém druhém záběru. Za druhé: Brdečková není Kosatík a její dialogy mají spíš primitivně edukativní než dramatický charakter. Prostě dokonalé dílko pro střední školy, kde se do znuděných studentů musí nacpat určité penzum informací. A navíc celé quasi biografické rámování o jako by "Brdečkovi a jeho dcerce" je neskutečně ploché, otravné, sebestředné (vlastně souhlasím s Mirkou S. :-). Co se týče Sedláčkovy režie, tak mi přijde, že jede na autopilota. Samé jízdy jeřábem. Některé z hereckých podání jsou preciznější (Plesl), jiné solidní (Javorský, Rašilov), další neuvěřitelně toporné (představitel mladého "Brdečky"). Rovina filmu o filmu je zajímavá, ale čekal jsem víc detailu, citu a zaujetí pro film. Ta mechanická morální dilemata, kterými první díl oplývá, mají charakter spíš oživlého beltéma (oživlého obrazu) než-li skutečného konfliktu. A ještě facka na závěr - Život je jen náhoda zpívaná jakýmsi dýchavičným dítětem. Fuj. ()

Krev, půda a strach (2017) (E03) 

Myslím, že Bohéma přešlapuje mezi dvěma možnými dramaturgickými přístupy, ale nedrží se pořádně ani jednoho z nich. První by mohl být třeba "fassbinderovský" postmoderní pastiš, kde by se reálné slévalo se snovým a groteskním, a fikce by se mísila s útržky reality. To se sice ve scénáři občas jakoby utlumeně také děje (fiktivní snímky, uvolněné reálie), ale jako by nebyla vůle více zdůraznit hrany a obnažit švy: chtělo by to víc autorského gesta, víc vyhraněosti ve všem (stylizaci, stylistických prostředcích atd.) Druhý přístup je jako by dokudrama s pečlivou rekonostrukcí reálií. To se v Bohémě také děje, ale je to zas narušeno zbytky přístupu prvního a Bohéma tak bohužel díky této nevyhraněnosti slehává. Selhává rovněž po formální stánce: tempo je neexistující, herci ve větších scénách hlasově nekoordinovaní, zbývají jen více či méně podařené výjevy. Opět zdůrazňuji: mix hudby je strašně nepovedený, protože je příliš silná a překrývá všechno. Představitel mladého "Brdečky" stále příšerný. Rozhodně ten seriál není nijak podvratný či obrazoborecký, k tomu mu chybí výše uvedené. Škoda zrovna Seláček toho mohl být schopen. ()

A přece se točí (2017) (E04) 

Zatím nejsolidnější díl, který snad nejvíc držel pohromadě. Scéna popravy Anny Letenské v koncentráku byla překvapivá a protoklárně chladná a působivá. Vůbec celý díl měl v sobě nakročeno předvést paraniodní ovzduší protektorátu, ono nebezpečné klima. Některé dialogy ale trčí z filmu jako sláma z bot a některé Sedláčkovy režijní nápady jsou spíš útrpné (ona zatuhlost herců, kopulující králíci v druhém plánu dialogu o Štěpánkově mladé fatální lásce) a působí jaksi unaveně a vyčpěle. ()

Dvojí tváře (2017) (E06) 

Nejpovedenější díl série. Závěrečný zvukový mash-up dvou protikladných melodií už Sedláček využil v závěru Českého století i Chartě 77 a fungovalo to. Jinak zmizela otravná trubka a i dramturgie se zdála vyváženější. Bohužel se potvrdilo, že rámování rokem 68 a rozhovory s dceruškou byly tak marné, jak se od počátku zdálo a ničemu nesloužily. Je to škoda. ()

Reklama

Reklama