Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele troufalka k tomuto seriálu (3)
Bohéma (2017)
Bohema nabízí fiktivní pohled do zákulisí československého filmu od první republiky přes dobu válečnou až do roku 1958 (s flashbacky do roku 1968). Jako fanoušek naší kinamatografie bych měla zajásat a volat sláva. Leč přes poměrně vysoké hodnocení se žádné nadšení nekoná. Důvodů je několik. První otázkou, kterou si od počátku kladu, je cílová skupina. Má seriál přinést poučení divákům, kteří o této době a osudech herců nic neví? Nebo jí má přiblížit nové generaci, která zná herecké bardy jen tu a tam z filmů pro pamětníky? Obávám se, že první skupina se nebude orientovat v ději, druhou skupinu naše kinematografie nezajímá natolik, aby se dívala na seriál o ní. Neinformovaný divák dostane zavádějící informace a informovaný divák se nestačí divit! Zatímco mužské osazenstvo má slušné zastoupení v herecké i režisérské elitě, ženská část je v herečkách redukována na fiktivní postavu a pomíjí prvorepublikové hvězdy. S historickými fakty je nakládáno velmi diletantsky. Copak seriál neměl žádné odborné poradce ze strany historiků?! Jakýkoliv divák, ať už méně či více informovaný, je vlastně ošizen. Na jedné straně výborné herecké výkony (Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl), na druhé nevěrohodné. Jakoby tvůrci zapomněli, že diváci herce dobře znají, včetně jejich podoby, mluvy a gest. Je smutné, že Bohéma tak zůstane jediným seriálem, který se naší kinematografii věnuje, protože další asi v dohledné době nikdo nenatočí a v budoucnu už nebude pro koho - herce a dobu, o které to mělo být si už nikdo nebude pamatovat. Nepíšu to ráda, ale je to další promarněná šance České televize. ()
Snad to nebude tak hrozné (2017) (E01)
Snad to nebude tak hrozné ... Doufejme. Zatím rozporuplné pocity. Na jedné straně dobrý počin zmapovat dobu televizní kamerou, na druhé příliš ploché zpracování i přes dobré herecké výkony. ()
Past na svědomí (2017) (E02)
Stále si myslím, že scénář je příliš šablonovitý. Ale kvůli Vladimíru Javorskému nemohu jinak, než vysolit čtyři hvězdy přes všechny nedostatky, které seriál má. ()