Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří MarekKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Ivan KurzHrají:
Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Josef Bláha, Ondřej Havelka, Karel Koloušek, Bedřich Prokoš, Dalimil Klapka, František Filipovský, Karel Augusta (více)Epizody(10)
-
Funus (E01)
-
Děvče od vody (E02)
-
Atentát na ministerského předsedu (E03)
-
Letní přeháňka (E04)
-
Potkat Anděla (E05)
-
V tom starém domě (E06)
-
Hokynářská balada (E07)
-
Pan rada v Paříži (E08)
-
Příběh z dovolené (E09)
-
Laková krabička na čaj (E10)
Obsahy(1)
Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat... (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Pouze slaboučký odvar kdysi tak skvělé série s panem Marvanem, kterého Adamíra nenahradí, ani kdyby se rozkrájel. Paradoxně výslednému dojmu nepomáhá ani to, že to je barevný. Černobílé ladění se prostě víc hodí k vykreslení atmosféry Prahy 30.let. ()
Není to sice pan rada Vacátko, ale není to zas taková katastrofa. A co se barevnosti týče - filmy jako Partie Krásného Dragouna přece taky byly barevné. Pravda, už tu nejde o výjimečné příběhy a lidské osudy, žije se už jen z té dobové atmosféry, a tak seriál jako celek nemůže ve srovnání se svým černobílým předchůdcem obstát. To ale neznamená, že nejde o kus dobře odvedené práce - třeba pohraniční díl s henlajnovskými špacírkami je vyloženě libový. A Panoptikum jako takové si svých 80% zaslouží. ()
Jiří Adamíra je důstojná náhrada za pana radu Vacátka, namísto dobromyslného policajta staré školy je tu náhle ostrý a na první pohled nepřístupný štramák s laskavou duší. Trochu mě mrzí, že Bouše i Brůžek vypadají najednou jako "obecní policajti" s nedostatkem schopností (člověk by po těch letech čekal spíš nárůst zkušeností než senilitu :o)), ale celkově to zachovává příjemnou obstarožní atmosféru staré Prahy, které ani barva neuškodí. Moskalykovi se podařilo navázat na sequencovskou notu a vytvořit příjemnou a koukatelnou kramářskou píseň o mordýřích, lupičích a lehkých slečnách pro ospalá nedělní odpoledne. Ale Hříšní lidé byli jen jednou... ()
Antonín Moskalyk přebírá štafetu po ve svém oboru nedostižném Jiřím Sequensovi a pohříchu ji nepouští, ba naopak, nese ji hrdě a důstojně, co ale naplat, když s panem radou Vacátkem je pryč i to nejdůležitější - ona neopakovatelná atmosféra Sequensových snímků a seriálu... Pan Moskalyk ovšem na své trati několikrát povážlivě zaškobrtl, poprvé tím, že z ryze vážně míněných detektivek s výrazně sociálním rozměrem udělal humorně laděný seriál bez větší míry sociálního ponoru, podruhé tím, že na uvolněné místo pana rady Vacátka dosadil policejního radu Korejse, tedy Jiřího Adamíru, a při vší úctě k němu, není to plnohodnotná náhrada, a potřetí tím, že točil svůj seriál na barevný materiál, černobílý obraz totiž dával tomuto výjimečnému seriálu mimořádně sugestivní patinu. Mohl bych ještě želet ztráty Liškovy nezaměnitelné hudby atd. atd., ale dál hořekovat nemá cenu. Pan rada je mrtev. Česká detektivní škola umírá s ním...Podobné seriály: Hříšní lidé města pražského, Hříšní lidé města brněnského, Četnické humoresky ()
Více než skvělý nástupce Hříšných lidí. Navíc v barvě a se skvělým Adamírou a Havelkou. Prostě jeden z nejlepších českých krimiseriálů všech dob. Hned za dobrodružstvím kriminalistiky a hned po hříšných lidech. ()
"Co my lidi vlastně víme o skutečné spravedlnosti..." Solidní pokračování Hříšných lidí, tentokrát v barvě a s Adamírou místo Marvana, přičemž Adamíru mám radši. Zapůsobilo na mě hlavně Děvče od vody a Letní přeháňka. ()
Tento seriál vezměte a postavte na piedestal filmové kriminální klasiky a nikdo nebude moct říct ani fň. Taková lepší a barevná verze Hříšných lidí. Osobně to mám trochu radši, než zmíněný předchozí seriál. Copak ale, copak ale, inu co? ()
Říká se, ža nastavovaná kaše už není to pravé. Po HŘÍŠNÝCH LIDECH a jejich volné tetralogii klasických hraných filmů se zdálo, že už nemůže přijít nic lepšího. Když se v polovině osmdesátých let takový projekt přece jen objevil, a nejen objevil, ale i realizoval, vyvolal smíšená očekávání jak divácká, tak odbornická. Výsledek následných ohlasů a hodnocení jim plně odpovídal: rozhodně se nejednalo o propad a neúspěch, ale na místě nebyl ani nadměrný jásot; slovo průměrný však také nepostihovalo kvalitu této velmi volné druhé řady o radovi Korejsovi a jeho mordpartě. Spíše se dalo říci, že světlo světa spatřilo osobité, do sobe poměrně uzavřené dílo s jasně odlišnou a téměř nesrovnatelnou kvalitou oproti HŔÍŠNÝM LIDEM. Adamíra sice nebyl - a ani být nemohl a určitě nechtěl - Marvanovým Vacátkem, ale o tu vlastně vůbec nešlo. Jeho akademicky vzdělaný rada Korejs má své zásady, je mnohem rozhodnějším a ostřeji vymezeným šéfem svých detektivů z ulice, nepropadá však šéfovské psychóze a dovede, je-li to nutné, své radní mimikry i shodit. Nepochybně zajímavé oživení do PANOPTIKA vnesl svým ostýchavým zjevem a neúnavným mladickým elánem i zpěvák a herec Ondřej Havelka. Prvorepublikové mordpartě i pražské galérce, která ji svým způsobem živila, tak byl postaven další nezapomenutelný pomník. Česká filmová detektivka dosáhla na další ze svých nečetných vrcholů. ()
Já nevím, mě tenhle mladší bratříček "Hříšných lidí" přijde o stupeň lepší. Jak třeba výpravou, tak i tím, že má rozhodně zajímavější a lépe vystavěné zápletky kde pachatel není od začátku znám. Rozhodně se obě série řadí mezi špičku české detektivky, hned za "Dobrodružství kriminalistiky". ()
10/10 Vysloveně příjemná záležitost, kterou mám ze všech těch Markových krimi nejraději. ()
Pokračování "Hříšných lidí města pražského" není o nic slabší. Antonín Moskalyk výtečně na tento cyklus navázal a pojal ho tak nějak po svém. Vytratila se Sequencovská tajemnost a ponurost některých dílů (posílená černobílou kamerou) a vystřídala jí Moskalykovská barevnost, naturalismus a co největší snaha zachytit dobové interiéry a exteriéry. Jiří Adamíra je asi jediný možný nástupce Jaroslava Marvana v roli policejního rady. Svým charismatem a ostrovtipem nijak za ním nezaostává. Objevilo se rovněž několik nových postav, zvláště Souček Ondřeje Havelky je skvělý. I děj příběhů je posunut o něco dál. Zkrátka takhle se dělá pokračování legendy. ()
Copak ale, copak ale, inu ale, ale, inu ale, ale, inu což! Nesnáším tu úvodní znělku, děsivě mi leze na nervy a dlouhá je jak 14 dní před výplatou. Páni inspektóři v tomto pokračování "Hříšných lidí města pražského" ustupují do pozadí, většinu prostoru dostávají pachatelé trestných činů, obvykle převážně groteskně podaných. A vůbec se cyklus více soustředí na vykreslení atmosféry 30. let (ne zcela úspěšně), než na kriminální případy a jejich řešení - jsou to spíše takové "Povídky malostranské". Jiří Adamíra je poměrně důstojnou náhradou za pana Marvana, policejní squadru rozšířil do 30. let dokonale pasující Ondřej Havelka, a František Filipovský, ač Mrázek na penzi, občas seriál navštíví coby soukromý detektiv. Tož, koukat se na to dá - proti těm dnešním sračkám, co se točí, je tohle pořád hotové veledílo... ale už to prostě tolik nebaví. 64% ()
I pres nektere mouchy pro me stale krasne historky z prazske galerky a napinavy krimiserial... ()
Slušné pokračování... ()
Není to sice takové, jako předchozí série, ale i tak je to jeden z nejlepších českých seriálů ()
Moc pěkné. Po panu Marvanovi se těžko pokračuje. Má to trošku jinou atmosféru než předchozí série, ale i tak malebnou, romantickou, prvorepublikovou. ()
Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% ()
Nástupce legendárních "Hříšňáků", který má možná o něco menší kouzlo, ale i tak je atmosféra celého seriálu velice dobrá. Adamíra se snaží, přesto je asi nejslabším článkem celého seriálu, nemá potřebné charisma. I Souček v podání Havelky je lepší. O starých bardech Brůžkovi s Boušem netřeba hovořit... ()
Možno budem patriť k menšine, ale ja tento vydarený seriál staviam rovnako vysoko, ako jeho predchodcu, Hriešnych ľudí. Asi to bude tým, že rada Korejs je podľa mňa rovnaký štramák ako rada Vacátko, možno aj sympatickejší. Ako policista by som bol radšej jeho podriadeným. Českým (aj slovenským?) tvorcom sa znova podarilo verne zachytiť dobu, napísať napínavé príbehy a je vidno, že si dali záležať na výprave a kostýmoch, čo určite nebolo najlacnejšie. ()
DÍL 1: Funus - Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat. V prvním díle se setkáváme s novým panem radou Korejsem - ten sice zmeškal pohřeb p. rady Vacátka, ale zato se mu povedlo inkognito proniknout do podsvětí a dostat se na stopu velké kráděže diamantů... DÍL 2: Děvče od vody - Druhý díl z volného cyklu Panoptikum Města pražského nás zavede do Podskalí, které kdysi ke koloritu našeho hlavního města neodmyslitelně patřilo. Po Vltavě se tenkrát ještě plavily vory a povolání vorařů sice patřilo k nejnebezpečnějším, ale zato chlapským a ženami a dívkami obdivovaným. Mezi obdivované patřila i Lída Válová (J. Švehlová), všichni jí ale říkali jenom Liduška. Bylo jí třiadvacet, měla světlé vlasy, modré oči a červené tváře, na nose krásné pihy, jež mužským pletly hlavu. Jednoho dne však Liduška byla nalezena mrtvá. Pan rada Korejs (J. Adamíra) pověřil vyšetřováním mladého koncipistu dr. Součka (O. Havelka), který "je ještě na lásku dělanej". Pan koncipista ve vyšetřování nadělá víc škody než užitku, ale zkušenější kolegové ze "čtyřky" ho nenechají ve štychu... DÍL 3: Atentát na ministerského předsedu - Novinová zpráva s tímto titulkem nepochybně připoutá pozornost čtenáře v jakékoli době. Znamená radikální zvrat v dějinách země, mnohdy otřese situací v zemích dalších, občas pak ovlivní vývoj světové historie vůbec. A tak se jednoho dne v třicátých letech minulého století objevil podobný titulek i v českých novinách. Příběh, inspirovaný skutečnou událostí na ministra Kramáře, se snaží ukázat politické intriky tehdejších stran. Strana ministerského předsedy si přeje atentát, který by se nezdařil, aby pošramocená pověst tohoto politika dostala aureolu mučednictví, druhá strana si přeje, aby atentát byl zdařilý a ona by se dostala do významného křesla. Dodejme jen, že v politické aféře, která se nemalou měrou dotkla i pánů detektivů z Bartolomějské, sehrála značnou roli - jako kolikrát již ve světové historii - žena. DÍL 4: Letní přeháňka - V parném letním dni uprostřed okurkové sezóny, kdy se podle názoru detektivů nedá očekávat žádný zločin kromě násilného smilstva, je na oddělení hlášena vražda mladé dívky, jak se později ukáže - dělnice z textilní továrny. Podezřelí jsou celkem tři: vojín Vondra (M. Vašinka), který dívku miloval a měl taky důvod k žárlivosti, mladý básník svobodník aspirant Boháček (M. Vašut) a konečně ženáč Hnízdo (V. Preiss). Všichni měli k dívce vztah... Určit pachatele je těžké: navíc je záhadou, jakým způsobem byla dívka usmrcena. K rozřešení tentokrát přispěje penzista Mrázek (F. Filipovský), který sleduje, co se kolem něho děje. DÍL 5: Potkat Anděla - Na ten den bývalý lupič Vendelín Kuba (P. Zedníček) dozajista nezapomene. Nejenže vstoupil do posvátného stavu manželského, ale měl na svatbě hosty, jejichž sestava by ho nikdy ani ve snu nenapadla. Pány inspektory Brůžka (J. Bláha) a Boušeho (J. Vinklář) a dokonce i samotného pana radu (J. Adamíra). Neočekávaní hosté sice svou přítomností udělali největší radost strýčkovi ze strany nevěsty, který v nich posléze našel partnery pro svůj demižónek hruškovice, ale nutno říci, že svatební veselí vlastně ani nepokazili, byť počátek událostí vyzněl silně ve Vendelínův neprospěch. A od ženichovy maminky se jim dokonce dostalo tak lichotivého vyjádření, že ani pan Bouše nevyšel z údivu. DÍL 6: V tom starém domě - V příběhu, který se odehrává v půvabných zákoutích malostranské Kampy, se opět setkáme s penzionovaným inspektorem Mrázkem (F. Filipovský), který nevydržel setrvat v zaslouženém odpočinku a otevřel si soukromou detektivní kancelář. Jednoho dne je pan Mrázek pověřen sledováním mladé a krásné paničky (H. Maciuchová). O tuto službu ho požádá starší manžel, na jehož navštívence stojí pouhé A. V. Merkatz (P. Kostka). Mrázek brzy zjistí, že i manželka dala manžela sledovat. Běžný, takřka banální případ. Nikdo nemůže tušit, jaké je jeho pozadí, a ani pan Mrázek netuší, že stopy povedou k největšímu pokladu bývalého Rakouska - Uherska. DÍL 7: Hokynářská balada - Staré hokynářské krámky nebývaly nijak bohaté - ale bylo v nich k dostání všechno. Od cukrátek přes mouku a krupici po mýdlo, košťata a petrolej, ráno čerstvé rohlíky a mléko, pro stálé štamgasty se i štamprlička na zahřátí našla. Mezi drobnými hokynáři však kvetla patřičná konkurence, a proto se každý snažil uspokojovat svůj okruh zákazníků co nejširším sortimentem. V popředí dnešního případu stojí vražda právě jednoho takového hokynáře z pražského předměstí, ošklivý krvavý mord, na jehož vyřešení se podílí i sám pan rada z Bartolomějské. DÍL 8: Pan rada v Paříži - Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací. V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu. To se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastoupeném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě! Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová. DÍL 9: Příběh z dovolené - Pan Bouše (J. Vinklář) považoval každou dovolenou za pitomost, na rozdíl od své paní (L. Havelková), která si usmyslela, že je třeba zavařit brusinky, zdokonalit syna v němčině a svého chotě na čas odpoutat od kriminalistických starostí. A tak uprostřed léta roku 1937 je pan Bouše rodinou přinucen odjet na dovolenou do Sudet, někam k německé hranici. Jako pozornost chce panu radovi přivézt pěknou hůl a při této příležitosti upoutá jeho pozornost záhadné zchátralé stavení... A tak vlastně díky dovolené z donucení přišel na stopu detektivnímu případu. DÍL 10: Laková krabička na čaj - Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, věcička, která se málem vejde do dlaně, ale která má v očích znalců takřka závratnou cenu, zmizela ze vzácných japonských sbírek pražského muzea. Což o to, z každého muzea občas zmizí nějaký exponát, každá taková krádež vzbudí pozornost kriminalistů - ale jenom málokdy se případem zabývá i mordparta. V našem případě tomu ovšem tak je, protože pod oknem muzea je nalezena mrtvola muže... () (méně) (více)