Halloween II

Málokdy druhý díl předčí první, ale tato výjimka potvrzuje pravidlo. Už začátek má senzační rozjezd, a to když plynule naváže na scénu, kterou končila jednička, jako by mezi oběma díly neuběhly tři roky, ale nanejvýš tři hodiny. Postava bezduchého vraždícího monstra Michaela Myerse zde vyspěla do opravdu zlověstné podoby a jeho řádění v nemocnici se řadí do mé pomyslné top 20 horrorového žánru. Když jsem film kdysi hodně dávno viděl poprvé, byla pro mě jeho nesmrtelnost opravdu nadpřirozeně děsivá, a scéna oslepeného strojového šermování nožem jakbysmet. A skoro nemůžu uvěřit letopočtu vzniku filmu - je nadčasový. (15.09.2013)

Přesunutí děje do prostředí nemocnice se ukázalo býti skvělým tahem. V té době to ještě nebylo okoukané, což samozřejmě přineslo plusové body a jatka mohla začít. Ono celkově se v tomto filmu objevila celá řada originálních prvků a momentů, které už následně jen každý druhý okopíroval a díky tomu vzniklo ono mnou nepříliš neoblíbené leč často používané slovo „klišé“. Atmosféra neztratila nic ze své ponurosti a to samozřejmě i díky opět skvělému hudebnímu a zvukovému doprovodu. Navíc se zde výrazně přitvrdilo, což bylo jen a jen dobře. Michael Myers se začal ihned činit a počet nemocničního personálu se začal snižovat doslova raketovou rychlostí. Musím ocenit, že i tentokrát použil vše, co mu přišlo do ruky a nespokojil se jen s nožem či šnůrou od telefonu. I díky tomu se dočkáme několika vcelku povedených mordů (horoucí voda, injekční stříkačka, skalpel…). Dalším důležitým faktem k cestě za úspěchem bylo i to, že se v obsazení hlavních postav nedošlo k žádné rapidní změně. Jamie Lee Curtis a Donald Pleasence se ukázali býti už v prvním Halloweenu vynikající volbou a tak změna nebyla potřeba. K té došlo jen u představitele samotného zabijáka Michaela Myerse. Jediné co mi u dvojky trošku vadilo, bylo to, že ani zde se tvůrci nevyvarovali několika nesmyslům a protiřečením si (při příjezdu do nemocnice se doktor zeptá 17 leté dívky, kdy jste dostala naposledy tetanovku? I v událostech a datumech ohledně rodiny Myersových a adopci Laurie jsou tam jisté nesrovnalosti, ale tak nechci být hnidopich…Důležité je, že se těším na další díl. Dvojka je v mých očích stejně solidní podívaná jako jednička. Úplný TOP to není, ale nadprůměrná záležitost určitě. 80% (02.11.2018)

Pokračování není vůbec špatné. Navazuje přesně tam, kde minulý díl skončil. Akorát je tu Michael čím dál víc nesmrtelný. Snaží se dokončit svou práci a jde po Lurie. Tentokrát za sebou nechá mnohem víc těl, a to hlavně v nemocnici. Atmosféra je pořád dobrá, ale už to není jak minule. Člověk tak nějak ví, co čekat. Některé smrti jsou ale docela originální. Po tom finále už ale rozhodně nemám chuť na další filmy z této série. Měli to tak uzavřít. "Je to zvíře." (29.04.2021)

Volné pokračování Carpenterovy klasiky se odehrává v tu stejnou halloweenskou noc co jednička. Laurie je po hrůzném zážitku hospitalizovaná v místní nemocnici. Hrdinčin psychopatický brácha Michael jí je však v patách. Za pomocí kladiv, injekčních jehel, nožů a skalpelů si razí cestu skrz personál a nechává za sebou krvavou spoušť... Carpenter měl toho roku hodně práce se svou temnou sci-fi Útěk z New Yorku, takže sequel zastínil alespoň coby scenárista a producent. I díky němu Rosenthal vytvořil perfektní slasher, který se originálu může směle rovnat. Myers se proměnil ve vraždící kombajn (10 mrtvých), nikoho nešetří (s výjimkou novorozeňat a jedný báby) a přitom dokáže napínat i děsit po celou dobu až do výborného destrukčního finále. A Jamie Lee to sluší i v paruce. (17.07.2011)

„Bol to dokonalý pacient. Nehýbal sa, nič nehovoril. Len trpezlivo čakal.“ Pravdupovediac vôbec netuším, ako mám Halloween 2 hodnotiť. Prvý raz som ho videl až v r. 2004. Vtedy mi pripadal ako nezmyslený, lacný a samoúčelný krvavý bitúnkový blábol s nulovými postavami, ktorý je na svete iba preto, lebo jednotka zarobila vzhľadom na mizivý rozpočet neskutočné prachy. V r. 2022 musím svoj postoj síce čiastočne poopraviť, ale napriek tomu nemôžem s čistým svedomím povedať, že dvojka je zázrak. Je pre mňa prekvapením, že podobný zmiešaný pocit z nej svojho času mali aj diváci: stála dva a pol milióna a na celom svete ich nezarobila ani 26, čo je samozrejme stále krásne číslo, ale oproti jednotke predstavuje prepad, o tom nesmie byť pochýb. Dvojka je v mnohom vynikajúca. Odohráva sa v podstate doslova okamžite po konci jednotky, čo je samo osebe zaujímavé a inovatívne. Obsahuje šokujúci rodinný twist, ktorý dnes berieme ako samozrejmosť, ale vtedy to bolo niečo, čo  všetko prevrátilo naruby. Mnohí si myslia, že to zaznelo už v jednotke, ale nie, objavilo sa to až v dvojke (na začiatku 80. rokov bol tento twist v móde, viď. Impérium vracia úder). Paradoxne ale až na samom konci, čo je divné, lebo ak by sa to objavilo na začiatku, vnímal by som tento film možno lepšie. Herci sa snažia, ale mimo Pleasenceho zbytočne, keďže majú „nijako“ napísané úlohy. Dokonca i Jamie Lee Curtis je úplne neviditeľná a nečudujem sa jej, že toho mala po krk a do série sa vrátila až v r. 1998 (!). Vo filme sa striedajú dve pasáže: jedna z vyľudnenej nemocnice a druhá z Haddonfieldu, ktorým blúdi Loomis so šerifovým zástupcom hľadajúc Myersa. Pasáže z nočného Haddonfieldu sú síce plné koledujúcich detí a tínedžerov, napriek tomu paradoxne pôsobia mrazivo „opustene“. Nemôžem povedať, že by ktorákoľvek z nich bola geniálna, ale môžem povedať, že z každej nepochybne sála kus zimomriavky vzbudzujúcej atmosféry. Je to ale hodné 4*? Asi nie. A iba dvoch? Tiež nie. Asi. Takže alibistické tri, OK? Na Halloweene 2 mi najviac vadí, že síce prehlbuje univerzum, ale zároveň práve jeho vinou sa na scéne objavuje nešvár typický pre neskoršie slashery (všadeprítomný vrah, jeho nesmrteľnosť, neschopnosť postáv doraziť ho, keď doslova leží na lopatkách alebo šialené, za vlasy pritiahnuté náhody a nepochopiteľné správanie postáv - skutočne by ste sa nakláňali nad telo masového vraha s hláškou, že veď určite je mŕtvy, nič mi neurobí?). S odstupom času je neuveriteľné, že už tu sa na konci nachádza nenápadná zmienka o Druidoch, z čoho následne ťažila päťka a najmä šestka a boli za to vysmiate a pritom to bolo v dvojke rovnakými fanúšikmi prijaté s nadšením resp. akceptovaním. (30.10.2004)