Johnny Mnemonic

Nějak příliš nepobírám, co na tom vlastně všichni tak haní? Jde o celkem dobrý sci-fi, Keanu slušnej, Ice-T v pohodě, ta holka co hrála v Hvězdný pěchotě je kočka, Dolph Lungren je zábavně strašnej - ale to není nic novýho, že jo ... Delfín a supercompy, mírně (no vlastně celkem dost) apokalyptický město... Velice slušnej film, kterej měl mimojiné už v r.95 celkem jasno v tom, že to nejcenější budou v dohledný době informace!! (21.01.2011)

Johnny Mnemonic je přesně na půl cesty mezi tím, co se o něm říká a tím, čím jsem doufal, že bude. Výsledkem je tak relativně zajímavé, typicky 90kově bečkové sci-fi, které doplácí na nedotažený děj (postavy se objevují, kde tvůrce napadne, nějaká logika a realistický pojem o plynutí filmového času jde rázem do kopru, podstata viru NSA, naprosté upozadění černého ledu) a podivné triky, u nichž nevadí ani tak, že jsou mizerné (neboť se tím alespoň jasně rozliší, co je skutečnost a co virtuální realita), jako spíš, že jsou nepřehledné. Každopádně by mě hrozně zajímalo, jak to vypadalo na velkém plátně. Především je ale velmi zajímavé sledovat typické cyberpunkové propriety (uličky s odpadky, kouř, čisté vědomí bloumající sítí, ...) jak si je Hollywood představoval půl roku před premiérou Ghost in the Shell... Kupodivu nebyl od té Oshiího vize až tak daleko... (09.11.2009)

To byl ten nejhorsi scenaristicky pocin od doby rozhovoru blbyho s hluchym. Jednotlive sceny byly ve strizne slepeny tak jak to prislo pod ruku a reziser byl tou dobou asi pod obraz. V jedne scene se totiz neco deje, pak je blaznivy strih plny dialogu vyplnenych prevazne citoslovci a pokracuje uplne jiny zaber, ktery jakoby preskocil dva dalsi. Keanu Reeves se sestrihem, ktery evidentne vyplasil i samotneho Dolpha Lungrena, byl spise k smichu a jelikoz Dina Mayer neukazala ani prsa z filmu si divak neodnesl ale lautr nic! (13.06.2011)

Když jsem to viděl poprvé v televizi, hodně jsem se na to těšil. Vybavuju si, že ukázky z toho filmu na mě působily hodně sofistikovaně. Čekal jsem nějakou efektní kombinaci akce a moderních trikových scén. Výsledek mě hodně zklamal - a to jsem byl tehdy vůči těmhle typům filmů hodně shovívavý, protože jsem ji je prostě chtěl užít. Tehdy mi to přišlo - nevím, jak to přesně říct. Takové vláčné a ukoptěné. Už od prvních scén jsem nabyl dojem, že se ten film snaží nějak působit, ale vůbec mu to nejde. A že někde uprostřed tomu prostě spadne řetěz a utápí se to v jakési chtěné, nudné a nedotažené post-apokalyptické vizi s vykonstruovanými náznaky rádoby symbolických přesahů. Bavily mě akorát animované sekvence, kdy hlavní hrdina vstupuje do 3D prostředí počítačové sítě. S odstupem se mi to překvapivě líbilo. Hned zkraje jsem přistoupil na brakovou nadsázku, která spíš než pro kina byla určena pro estetický prostor videotrhu. Děj překvapivě frčel. Většina těch dobových elementů do sebe relativně funkčně zapadala - barvy, ploché svícení, hojně užívané rakurzy, digitální animované sekvence a laciná výprava navazující na osmdesátkový trash ("Útěk z New Yorku"). Překvapil mne i solidní Reeves - zvláštní účes ( který v průběhu filmu skript neuhlídal), zvláštní kostým, zvláštní herecký projev, specificky ostrý a relativně důvěryhodný i v teatrálních momentech, Místama jsem měl i dojem, že ten týpek hraje jinak, než jsem zvyklý. Že dokonce se svým omezeným rejstříkem vytváří jedinečnou postavu - která není čistě hrdinská a místy dokonce není úplně sympatická. Kdysi to v Cinemě dostalo 20 %. Žádný velký kult bych z toho nedělal. Ale rozhodně to není až taková sračka. (08.02.2018)

Díky zajímavému pohledu na svět blízké budoucnosti film neshodím níže. Samozřejmě triky jsou v dnešní době pomalu úsměvné, ale Mnemonicovi ve finále nejvíce podrazí nohy závěrečná půlhodina s delfínem v hlavní roli. Padouch yakuzy docela zaujme svým vybavením a když je řeč o japonské mafii, tak dorazí i Lundgren. Jeho role je ovšem mnohem menší, než se mě kdysi zdálo. 50% (05.01.2019)