Vzpomínky

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Kdysi jsem měl pocit, že sleduji na dobré frekvenci vysílající kriminální thriller, v němž si zničehonic Timecop Denzel začne hrát na pre-crime agenta z Minority Report. Aby zachránil svou Kate ze sprchy, musí spoře oděný Leopold Washington nasednout do DeLoreanu americké vlády (co zatím nepropustil ani křečka v noční košili) a podoben tvrdému Terminátorovi, jenž ví, co bude next, zneškodnit teroristu usilujícího o tajemnou záři nad New Orleans. To vše v pro autora typickém zoomovaném stylu návratu do filmové budoucnosti. A pak jsem viděl Scottův film a zažil Deja Vu.. (03.05.2010)

Cestování časem - minulost / budoucnost - paralely, jejichž prolínání je zajímavý samo o sobě. K tomu D.Washington a V.Kilmer jako agenti, na který ze stolice dohlíží T. Scott. To vše je (minimálně) 60% úspěchu filmu. O zbytek se musí postarat příběh, který se sice nevyhne menším ,,zkratům", ale celková atmosféra a napětí je dostačující. Dostačující pro toho, kdo nehledá logiku za každou cenu a chce se ,,jen" pobavit. Pravda - i já mám někdy problémy, ale každá snaha bejvá (většinou) odměněna.... (19.10.2007)

Výborný Denzel Washington,film však nie je tak celkom moja šálka kávy.Nemám rada filmy prešpikované sci-fi prvkami,neznášam tému cestovania v čase(snáď s výnimkou Van Dammeovho Timecopa,ale to som bola ešte veľmi mladá)a nemám príliš v láske ani filmové paradoxy.Aj keď nemôžem poprieť technické kvality,ktorými napokon disponuje väčšina filmov Tonyho Scotta a Denzela obdivujem a milujem na zošalenie,predsa mi do toho úžasného pocitu naprostej blaženosti,aký mávam pri sledovaní Washingtonovych filmov niečo chýba. (25.08.2012)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)