Skrytá identita

Volavku som videl pred pár dňami, takže sa porovnávaniu určite nevyhnem. The Departed je remake, ktorý trpí všetkými neduhmi amerických remakeov Ázie. Namiesto dôrazu na hlavné postavy a primárnu dejovú líniu sa rozmázne do zbytočných vedľajších línií, v ktorých zobrazuje a rozvíja postavy pre príbeh úplne nepodstatné. Neviem, či to má byť snaha o to, aby film pôsobil zložitejšie alebo jednoducho len snaha odlíšiť sa čo najviac od originálu. Pretože Departed zlyháva v porovnaní s Volavkou temer vo všetkom. Dejovo nedrží tak pokope, napriek výbornému herectvu sú postavy dovedené do extrémnych polôh a pôsobia nechutne pozérsky (Nicholson, Wahlberg, Damon), jedinú postavu, ktorú som filmu veril , lebo pôsobila „smrteľnícky“ predviedol DiCaprio. Ten dovetok posledného výstrelu, ktorý v pôvodine nebol, pôsobí ako deus ex machina, ale zámorské publikum asi potrebuje aby „zlo“ bolo potrestané. Film však u mňa zachraňuje výborná réžia, kamera a perfektný soundtrack. Ale ani Bang Bang a Comfortably numb ma nepresvedčia, že Scorsese nestúpil poriadne vedľa. 7/10 (12.11.2006)

Po delší době zase pořádně drsná gangsterka, která se s postavami ani s divákem naprosto nemazlí. Perfekně propracované postavy, navíc zvláště v případě DiCapria a samozřejmě Nicholsona dobře zahrané, skvěle sedící hudba a kamera (nevím, co proti ní někteří mají). Snad jen občas trochu hapruje logika, např. Damon by musel být podezřelý už dávno nebo to jak než odrovná Nicholsona jsou najednou úplně sami, ale budiž. Snad už mě to konečně donutí shlédnout mistrovy starší slavnější filmy. (29.10.2006)

Scorseseho naspeedovaná režie a skvělí herci až do samého konce zvládnou maskovat fakt, že tahle zkazka o policajtech, krysách a skrytých agentech má možná až příliš triviální zápletku, ve které není narozdíl od Volavky místo na hlubší psychologii a překvapení. Přesto je to thriller, který se při neskutečném tempu vyprávění dá sledovat bez dechu a vychutnávat. Otázka zní, zda více než jednou. (10.08.2008)

8 / 10 Scorseseho dva a pol holdinová expozícia násilia, intríg a korupcie je pomerne tvrdý oriešok - a je úplne jedno, či ste divák snažiaci sa nestratiť v spletitom klbku vzájomných vzťahov medzi všetkými tými figúrkami, ktoré sa mihnú na plátne, alebo skromný recenzent lámajúci si hlavu nad tým, ako toto technicky brilantné, no dejovo trochu preplácané dielko čo najobjektívnejšie oznámkovať. Situácia je o to komplikovanejšia, že film nemá na prvý pohľad viditeľnú chybičku, ktorá by vám už od počiatočných titulkov brnkala na nervy a slúžila tak ako dobrá zámienka na zníženie celkového hodnotenia - bezchybne vybratí herci pôsobia v koži svojich postáv úplne prirodzene a dotvárajú ich niekedy až príliš ploché charaktery, originálny hudobný podmaz na čele s agresívnym írskym folk metalom perfektne dokresľuje celkovú atmosféru a nestarnúci Martin s prehľadom a šarmom sebe vlastným mení rytmus rozprávania, gejzíry brutality necháva rozplynúť v trýznivých prehovoroch hlavných postáv a udržuje tak diváka v stálom napätí. Čo je to však platné, keď sa zo strachu, že sa v zamotanom príbehu nadobro stratíte, nemôžete ani na minútu uvoľniť a celý film si skutočne vychutnať? Našťastie, druhé pozretie, ktoré si v tomto prípade určite dožičím, by mohlo tento nedostatok nadobro odstrániť a Departed by sa pre mňa definitívne stal tým, čím si zaslúži byť - skvostnou drámou z prostredia bostonského organizovaného zločinu, zručne natočenou, výborne zahratou, nevídane drsnou a neskutočne zábavnou. (11.12.2006)

V požehnaných čtyřiašedesáti letech přináší pan Režisér tak precizní gangsterskou pecku, až mohou jeho o generaci mladší kolegové jenom tiše závidět. 150 minutový výlet mezi nejvyšší policejní a mafiánské šarže je vyprávěn s neskutečnou lehkostí, maximálním citem pro odvrácenost obou světů (podaného skrze osudovou lásku k jedné ženě) a taky s naprosto božskou dávkou mrazivě černého humoru. V tomto díle nenajdete zbytečné filmové okénko, natož tak scénu. Scorsese opět stylizuje násilí jako běžnou životní rutinu, což v samotném závěru poruší jenom proto, aby si z divákem trochu odlehčeně pohrál a ukázal, že ani on se nemusí brát smrtelně vážně. Promenuje se zde herecká sestava těch největších borců, ať už strhující DiCaprio, uvolněný Damon (řeči o přehrávání jsou kecy!), přes ďábelského Nicholsona až k naprosto geniálnímu Marku Wahlbergovi. Vše podbrnkává stylový hudební doprovod, Pink Floydy počínaje a strhujícím punkovým nářezem Dropkick Murphys konče. Po skončení jsem měl chuť na jediné: klidně si zopakovat tento koncentrát dokonalosti znovu! (12.11.2006)