Strážce zákona
MR 73
Strážca zákona
Mr 73
The Last Deadly Mission
Režie:
Olivier MarchalScénář:
Olivier MarchalKamera:
Denis RoudenHudba:
Bruno CoulaisHrají:
Daniel Auteuil, Olivia Bonamy, Catherine Marchal, Francis Renaud, Gérald Laroche, Guy Lecluyse, Philippe Nahon, Clément Michu, Moussa Maaskri (více)Obsahy(1)
Daniel Auteuil jako policista, který poznal příliš zla... Thriller podle skutečné události je zahalen do temného roucha kruté beznaděje a bezpráví. Kriminální policista Louis Schneider řeší těžkou havárii své ženy alkoholem. V opilosti unese autobus, je zatčen a je mu odebráno vyšetřování zločinů sériového vraha. Zbaven policejní hodnosti, nezbývá mu nic jiného, než se s problémy vyrovnat po svém… Originální název filmu MR73 byl zvolen podle typu revolveru Manhurin MR 73, který byl vyroben společností Manhurin na objednávku pro francouzskou policii a četnictvo, právě v roce 1973. Režisérem a scenáristou filmu je Olivier Marchal, zajímavá postava francouzského filmového a televizního kriminálního žánru. Začínal jako policista a každý jeho scénáristický a režijní počin odráží nejen jeho vlastní zkušenosti z praxe, ale i zklamání, traumata a frustrace z policejní práce. Kdysi prohlásil, že to všechno chtěl v sobě uzavřít, ale kdyby to ve svých filmech znovu neotevřel, možná by skončil jako mnozí z jeho hrdinů. Leitmotivem jeho filmů je marný boj policistů se systémovou policejní a polickou garniturou, jeho hrdinové jsou poznamenáni prací u kriminálky a tímto nerovným bojem, a končí s krutými šrámy a zničenými životy, pokud to ovšem přežijí. Ti, kteří si nyní připomínají kdysi tak oblíbený seriál Komisař Moulin, objeví Oliviera Marchala v jeho začátcích, jako scenáristu, herce i režiséra. (Česká televize)
(více)Recenze (263)
!!! ---- SPOILER ---- !!! Áno, áno, skvelá francúzska krimi so všetkým, čo k tomu patrí. Olivier Marchal znova zabodoval. Hlavnú pridanú hodnotu tu ale predstavuje rozporuplnosť postavy Louisa Schneidera a jeho diskutabilné rozhodnutia. Nebudeme hodnotiť mieru sebaľútosti a neschopnosť vyrovnať sa s vlastnou vinou. Jeho peklo, ruky preč. Avšak marenie vyšetrovania a finálnu surovú vraždu skorumpovaného kolegu, nejde nazvať inak, než prachsprostým vyliatim si vlastných frustrácií a osobnej zášte. Nič iné v tom nebolo a vo mne nezostali ani len zvyšky sympatií či empatie. Lenže práve preto, je MR73 taký dobrý film! ()
Tentokrát mě Olivier Marchal zaujal více, než tomu bylo u Války policajtů. Bylo to víc brutálnější, ponuřejší, špinavější – no prostě lepší. Začátek rozhodně dokázal upoutat mou pozornost – kdopak to mučil a zabíjel staré ženské (morbidní humor policejního fotografa, tomu taky dodal grády), hlavní postava pořád kouřila – chlastala – a chovala se jako magor, ten starý perverzák byl taky good, jen škoda, že prostřední pasáž byla poněkud nudnějšího rázu (nebudu-li počítat brutální pasáž v psím „hotelu/útulku). Některé vzpomínkové scény taky byly správně temné, dopomáhaly pochopit obě linie příběhu a konec – tak se mi líbil nejvíc. U porodu nejspíš slabší kusy omdlévaly, pomsta byla sladká…Herecké obsazení taky ušlo, režisér vsadil na své oblíbence Daniel Auteuil, Francis Renaud a Catherine Marchal se potkali už u již zmiňované Války policajtů a rejža byl správně nadržený – matku svých čtyř dětí a svou ženu nechá natočit erotickou scénu s hlavní postavou, porod Olivie Bonamy s detailními záběry, jebačka v bordelu – inu klobouk dolů. Francouzská špinavost v nadprůměrném kabátku, palec hore. A LIVINGDEAD se svou ségrou se zřejmě zase věnovali, čemu by sourozenci neměli, místo aby sledovali film…70% ()
Dlouho jsem si odkládal tento Marchalův filmík. Od různých zdrojů jsem slyšel samou chválu, takže očekávání jsem měl nepřekvapivě dost vysoko. A teď mohu s čistým svědomím bohužel oznámit, že režisér oplývá ve své sbírce povedenějšími kousky. Herecky to je extratřída, o tom žádná. Daniel Auteuil se vyznamenal již ve Válce policajtů a zde opět předvedl svou one-man-show. Problémem ale je ukrutně pomalé tempo, kdy se za celou stopáž skoro nic nestane. Čekal jsem napínavé nahánění hlavního vraha, ale na to jaksi vůbec nedošlo. Jasně, vizuál patří do nejužší špičky. Dlouho jsem neviděl detektivku, která by na mě v každém záběru křičela takovým nedozírným pesimismem. I hudba potěší. Ale to tempo filmu odpustid nemohu, fakt ne. Konec se malinko utrhl ze řetězu (tam jsem pocítil starého dobrého Marchala), ale nestačilo to. Za mě 6,5/10 ()
Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? ()
Galerie (29)
Zajímavosti (4)
- MR 73, celým názvem Manurhin MR 73, je francouzský revolver z roku 1973 ráže .38 Special nebo .357 Magnum s možností přestavby na 9mm, vyráběné ve třech délkových variantách. Revolver byl standardní výbavou francouzských zvláštních a taktických jednotek. (Saur.us)
- Okrem prístavného mesta Marseille sa natáčalo aj na viacerých miestach severofrancúzskeho regiónu Île-de-France. (MikaelSVK)
- Hlavní hrdina filmu jezdí v automobilu Volvo 121 (1967), soudní policie v automobilech Chrysler 300C a velitelka Marie Angéli v kupé Chrysler Crossfire. Zásahová policie na začátku filmu přijíždí v Hummerech H3. (Saur.us)
Prvotřídní, takřka nadžánrová kriminálka spojující v sobě delikátním způsobem kultivovanost s nesmlouvavostí. Rozum a chtíč. ____ Několik poznámek: (i) MR 73 charakterizují záběry, kde je potřeba zvýraznit postavy, tudíž jsou pořešený přes dlouhoohniskový objektivy s rozostřenou hloubkou pozadí, zatímco v momentě, kdy je potřeba hrdiny umístit do okolí a inscenovat mizanscénu, pracuje se přirozeně s objektivem krátkoohniskovým. Oboje stavy doprovází přechody transfokační a zoomerské. Kupříkladu aby nebyla vidět zohavená žena v zadním plánu, zaostří se pouze detektiv v popředí, to samé některé dialogy, kdy hovořící postava zůstává ostrá, zatímco naslouchající rozostřená. Paradox je ovšem ten, že rozostřené scény vnímáme mnohem silněji, než kdyby bylo vše v rámu obrazu ostré, neboť si domýšlíme, zajímá nás, co před námi kamera „schovává“, a proto takové záběry působí na diváka intenzivněji. (ii) Pozoruhodné je, kterak důmyslně film prohazuje rub světla a tmy. Veškeré zlo se zde odehrává za světla (nemocná žena, ohledávání mrtvol, chytání zločinců), zatímco s odchodem slunce ustává i děj. Přitom právě tma nás připravuje podvědomě na zlo, zatímco zlo za světla, třeba lynč v Africe za bílého dne, nejsme schopni akceptovat, protože nás na to gotická, fincherovská a barkerovská potemnělá díla nepřipravila. Spojíme-li to s již zmíněnou kultivovaností, nebude daleko od pravdy, když prohlásíme MR 73 za osvícenceký produkt razící si to z klasického temného noiru přes neo-noirovskou Čínskou čtvrť a Blade Runnera až do prosvětlenější éry neo-neo-noiru. (iii) Ze všeho nejvíce apeluje film na nezbytnost morálního profilu. Není podstatné, že loser honí losera, převedeno do slovníku komiksového writera Gartha Ennise, mrdák mrdaného, podstatná je etika. Detektivovi vlastní. Vrahovi a zkorumpovaným fízlům cizí. Každé takové vydělení obce ilustruje případné jednání lidí v době krize a obrací resentiment směrem k budoucnosti. (iv) Přesto nad osvíceneckým tendováním z bodu dva a etickým z bodu tři ční ještě jedna zásadnější motivace, která popohání hlavní postavu detektiva – a to vyhnání z Edenu. Člověk se stal věčným tulákem, když ztratil ráj – jednotu s přírodou (Odysseus, Oidipus, Abraham, Faust); musí stále dál a dál, musí bez ustání hledat poznání neznámého tím, že vyplňuje mezeru svého vědění odpovědmi. Vrozené úsilí o pokrok (pátrání po vrahovi) neexistuje, tím méně přirozený mravní řád. Obojímu předchází rozpor v detektivově existenci, který ho nutí kráčet vpřed po započaté cestě. (v) Úloha ženy ve filmu je neméně pozoruhodná. Ženy zde spouští veškeré dění a mužské konání – jejich smrtí započne vyšetřování, sedí ve vedoucích pozicích a rozhodují, jsou nemocné nebo zklamané a vyžadují ochranářskou ruku. Žena zde má význam akce, muž reakce. Chápu to jako dokonalou genderovou symetrii, jako způsob, jak chytře (někdo by mohl poznamenat vychcaně) umisťovat ženy do mužských žánrů. (vi) Novorozeně na konci je symbol – třebaže film tematizuje změnu, lidé se nemění. Ať už reagují na destruktivní impulsy tak, že zakáží čin samotný a impuls nechají existovat (detektiv), nebo při represi impuls kompletně odstraní z vědomí a ten se objevuje v lidském jednání skrytě (padouši), jediná změna přichází s novým. Nikdy s fénixovským vykoupením, jež pouze prohlubuje zkaženost světa. () (méně) (více)