Nedodržený slib

Waw, tak to som naozaj nečakal. Dlho som sa tomuto filmu vyhýbal, lebo som mal pocit, že sa toho o holokauste točilo na môj vkus až príliš. Ale napokon som sa k tomu dostal (hoci až po rokoch) v rámci TV programu, a musím uznať, že strastiplná cesta Martina Friedmanna bola skutočne zaujímavá. Páčilo sa mi, akým štýlom bol tento film poňatý, keďže to pôsobilo veľmi realisticky. Martin bol dobrák, tak trochu naivný (občas viac ako len trochu), ale hlavne si nepripúšťal, že by mohol Židov strhnúť taký ťažký osud. Jeho putovanie po rôznych miestach prinieslo množstvo pohľadov na túto problematiku a Martin postupne precitol a dospel. Samo Spišák bol v tejto hereckej úlohe vynikajúci! Ale celkovo ma atmosféra tohto filmu bavila a pre mňa je to zatiaľ jeden z TOP filmov o židovskej otázke počas WW2. (03.03.2023)

Během filmu jsem si říkal - "to není možné, co ti naši už nevymyslí, tak trochu příběh slovenského Forresta Gumpa". Ten člověk fakt zažil snad všechno, tak jako "Benjamim Button". Z omylu mě pak vyvedl naprostý závěr filmu, kde se hlavní postava objevila v reálu. Co na to tedy říct? Ano, byl natočen film na reálném základě o válečném životě jednoho slovenského Žida. Chtě nechtě jsem film srovnával s nedávným "Habermannovým mlýnem" a vyznělo mi, že jsou kvalitativně oba stejné. Podruhé tedy tvrdím, že pro dnešní mladou generaci je třeba natočit něco, co hrůzy války (odsuny obyvatel, holocaust atd.) přiblíží téměř v naturální poloze. Dnešní mladí jsou dost otrlí a jen tak něco je nerozhází. Chceme-li tedy jejich myslí a city pohnout, je opravdu nutné natočit to tak, aby to pocítili až v morku kosti. Starší diváci a váleční pamětníci se mnou souhlasit nemusí. Tito ale válku buď zažili anebo si alespoň hrůzy války dokáží představit. Dnešní mladí moc ne. PS: Omlouvám se, pokud jsem někoho pohoršil. Nebyl to můj úmysl. Navíc, když se zde jedná o tak silný příběh, který ale podle mého soudu nebyl dostatečně zdůrazněn. (25.05.2011)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)

Slibme si, že se příští rok všichni co jsme tady zase sejdeme..... Zbavme se emocí a zkusme uvažovat rozumně: J.Chlumský není S.Spielberg a Martin Friedmann žádnej Pianista. Ovšem jejich pohled na dobu, kdy lidi (Židi) nebyli lidi, skýtá na ,,naše“ poměry velice dobrou filmovou podívanou. Jestli máte filmy na podobná témata rádi, nemůžete být zklamáni. Přes 2 hodiny vyprávění mne nenudilo a příběh ze Slovenského štátu, kdy i tamní židé museli zjistit, že Bůh neexistuje, přináší také solidní porci napětí. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, v co věřili Židé před válkou. 2.) Chci vidět (zase) ordinovat doktora Štěpána Šafránka. 3.) Nechápu, co lidi mají proti Jozefovi Tisovi. 4.) Mám rád příběhy podle skutečných událostí. 5.) Byl jsem v pracovním táboře v Seredi. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (01.01.2011)

Plytké,Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytké, Plytkééé, taký je môj dojem z filmu. Zbytočný priestor pre partizánov, zbytočný veľa v kláštore, takéto veci v amerických filmov vidíme v skratke a paradoxne práve preto fungujú silnejšie. Prečo americký? Lebo myslím tak chcel vyzerať, alebo sa podobať tento film resp. vizuálna koncepcia tohto filmu. Český režisér o slovensku. Zvláštne.."Viete, je úplne jedno či ten Friedmann existoval alebo nie, ide o príbeh o dobrú historku. Ak má v sebe posolstvo a ponaučenie, koho by zaujímalo že sa to naozaj stalo? Stalo sa to, pretože sme to pri jej rozprávaní cítili a prežíval s hlavnou postavou." A prežívali? Ja teda nie. Je to priemerný film ktorý mohol byť skvelí, možno s iným režisérom a scenáristom. Kamera sa dala, aj strih..Silná téma, ktorej sa nepodarilo dostať sa až do diváka, tesne pred ním sa zastavila. Teda aspoň predo mnou.. Škoda že si napr. neprečítali poučky amerických filmárov o budovaní deja, napätí a emócií..Tvorcom patrí obrovské uznanie za spracovanie, a to je tak všetkOo. (01.07.2011)