Wallander

Donedávna byl pro mne Branagh člověkem, který je sice dobrým hercem, ale jenž se nastálo zasekl u Shakespeara a libuje si v teatrálnosti a v tématech nepříliš souvisejících s dnešní dobou. Wallander moje mínění hodně změnil. Kriminalista Wallander je v Kennethově podání ne-hrdinou, není to žádný génius, je to člověk s chybami, na jejichž skrývání ani nemá sílu, chyby dělá i během vyšetřování, ale taky je to někdo, komu jde o spravedlnost a o svou práci natolik, že u něj každou chvíli čekáme fyzické i nervové zhroucení. Navenek drsný muž, kterému na světě zůstala už jen milovaná dcera a jenž se nestydí za soucit a slzy. A je zahraný tak fantasticky, že zápletky jeho případů poněkud pozbývají na zajímavosti i napětí (někdy děj chvílemi i nudí) - taková je to Kenneth-one-man-show. Wallanderovi věříme všechno, i to, že mu nedělá problém usnout vyčerpáním na gauči takřka v téže pozici, v jaké na něm byla předtím nalezena mrtvola... V podtextu toho všeho je skryta jedna zásadní myšlenka: zabíjení je zlá věc a vyšetřování vražd opravdu není žádná zábava! Znělka ani hudba celkově mne nezaujaly, zato kameraman si v každém díle říká o nobelovku. Překvapil naturalizmus v zobrazení obětí vražd - na ty tváře opravdu není hezký pohled. Po čtyřech dílech dávám silné čtyři hvězdy... a nevylučují, že po shlédnutí poslední série půjdu výš. Edit: Ne, nejdu. Další díly byly postupně čím dál rozplízlejší a vyšetřování případů nepřehledné a nahodilé. A už mi šlo na nervy, že skoro v každém díle kvůli Wallanderově liknavosti někdo natáhne brka. I tak ale jde pořád o lahůdkový seriál po stránce vizuální a herecké - a jeho závěr jaksi cynicky potvrzuje, že i kriminalista je jen člověk. (08.08.2016)