Wallander

S Wallanderem jsem se dlouho míjela, ale nakonec se mi přeci jen dostal do hledáčku - a musím říct, že nelituji. Výborně vystavěné příběhy, včetně vkusně a citlivě zakomponovaného soukromí. Zaujala mě hlavně ta jeho všudepřítomná nechuť vůbec být detektivem. On tu práci v podstatě nenávidí, každý den s ní chce seknout, jak moc ho ničí a drtí, ale vždy se jako na potvoru:) objeví nový případ a on do toho zase spadne - a samozřejmě to excelentně vyřeší. Také je zajímavé, že ač vlastně není žádný drsňák, do nebezpečných situací se vrhá po hlavě, jako by mu zcela chyběl pud sebezáchovy. Ale kdybych si přeci jen musela vybrat - a měla možnost vidět nové díly buď Wallandera, nebo Detektiva Varga Veuma, zvolila bych pro mě osobně daleko víc charismatičtějšího a živočišnějšího Varga Veuma. (25.07.2015)

Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. (02.02.2015)

1. série: Epizody Sidetracked a One Step Behind jsou výstavní. Žánr detektivky je tu jakýmsi tmelem psychologického dramatu o vnitřně se rozkládajícím detektivovi, zpřetrhaných osobních vazbách mezi policisty a sociálních nešvarech soudobého Švédska. Lze tu klidně hovořit o paralele s nekonečně nadhodnoceným Larssonovým Miléniem, rámec, atmosféra i přístup podobný. Režie Philipa Martina brilantně inkorporuje prvky severských dramat, odosobnělé umístěním postav v krajině, odskody k náladotvorným lyrickým záběrům i časté situování diváka za sklo, do izolace od postavy. Chladná a přitom promyšlená práce, která dodává téhle sérii zcela svébytnou atmosféru. Brannagh je dechberoucí a v pohodě uhraje všechny rozdílné polohy smutku a zmaru, kterými si Wallander projde. Prostřední díl Firewall je trochu mimo koncept, klasičtější, zápletka nadsazená, vyhrocené do lehce jalového konspiračního thrilleru s prvky tuctového melodramatu o femme fatale. Určitě ne cesta, kterou by se měl Wallander ubírat. Celkově: seriál 100% stylově kompatibilní s mým vkusem. Existenciální krimi thriller pro fajnšmerky ulítlé na sever. 2. série Tady nenacházím slabého místa, jen musím vyzdvihnout, jak Wallander jde proti laciné politické korektnosti, ať už v díle The Faceless Killers (téma přistěhovalectví a rasismus) nebo v naprosto famózní epizodě The Man Who Smiled (vykořisťovatelský soucit se zeměmi třetího světa). Wallanderův psychický rozkol se prohlubuje až do naprosté vykloubenosti ze světa - Fifth Woman je pak elegantním uzavřením dramatického oblouku a jistou dílčí katarzí depresemi rozervaného "Joba z Ystadu". Další série nutná - vedle Sherlocka nejlepší detektivní seriál, co jsem viděl. (21.01.2011)

Snad žádná jiná seriálová (a ostatně ani filmová) postava není tak prožitá jako Branaghův Kurt Wallander (aka chodící severská depka). Právě on ve spojení s působivou atmosférou a melancholickou hudbou; o geniální kameře ani nemluvě; z toho dělají kriminálky, na které se jen tak nezapomene, byť jednotlivé případy nejsou samy o sobě žádné žánrové terno, se kterým byste se nesetkali i jinde. Na to poněkud šustí papírem a jsou předvídatelné více než je zdrávo. Čímž neříkám, že jsou snad špatné či jen průměrné (až na hloupý, ale ani tak ne špatný díl Firewall). To platí o první sezóně (4/5), během druhé sezóny (5/5) se i dojem z jednotlivých epizod značně vylepší díky jejich "dürrenmattovskému" pojetí. Ovšem ono je to stejně jedno, protože o ty případy jako takové jde stejně "až" v druhé řadě. To třetí sezóna (4/5) pokračuje sice v trendu té druhé a je v detailech ještě lepší, ale zároveň v kriminální části ještě více papírem šustící i předvídatelnější. Na kvalitách to; opět; sice nemění zhola nic, ovšem společně s nepříliš vydařeným pokusem o změnu stylu i žánru během rižské anabáze, to znamená ústupek z piedestalu nejvyšší kvality. (26.02.2011)

Strašlivá otrava. Jako kriminálka průhledné, trochu chaotické, trochu nelogické a bez drivu. Jako osobní příběh prací zničeného detektiva naprosto fádní a tisíckrát okopírované. Tuctová kriminálka s přecitlivělým hlavním hrdinou, kterému má člověk většinu stopáže chuť jednu lísknout. Wallander není ani alkoholik, ani zajímavý. Natož kompetentní dělat svou práci. (24.05.2016)