Šest ran do klobouku

To už je let. A soutěž to byla taková celkem normální. Celá řada osobností se v ní vystřídala. Pěkně se tam házelo na závěr do obřího "klobouku" balonkama a byla to taková ta zábava, která se prezentovala značnou oblibou u televizních diváků. Bylo to koncipováno zábavně, herci uvolnění, moderátor Lukeš v pohodě, akorát bez napětí a po čase hrozil stereotyp ve zvýšené míře. Dneska by se na to nedalo dívat. 20% (25.04.2012)

Nevím v jakém roku byla poslední klapka tohto soutěžního pořadu, zas tak velký pamětník nejsem, nicméně ukázky nejen pro pamětníky, díky yutůbku jsou zde: http://www.youtube.com/watch?v=Hg5SkHSH0Kw a http://www.youtube.com/watch?v=-85JtUWsvzM. Špatná soutěž to rozhodně být nemusela. (30.01.2010)

Archaická televizní soutěž s moderátorem z nouze. Nicméně pamětníci milují opětovná setkání s tehdejšími populáry v rolích soutěžících. Vysloveně echtovní je díl s lidmi, kteří dělali ve filmu a na divadle Limonádového Joea. Jiný díl nabízí tehdejší mladé, mmj. Ivetu Bartošovou a Petra Sepéšiho, další díl je zase přehlídkou pamětnických starů v čele se Štěpničkovou, Vítovou a Gaierovou či Zemánkovou. (28.11.2021)

Další z oblíbených buřinek, potažmo klobouků. Pohodová soutěž, na jejíž znělku jsem se začátkem osmdesátých let těšíval. Tuším, že klobouk s podpisy vystupujících se dal vyhrát v divácké soutěži. Moderátor Pavel Lukeš vzpomíná na vysílání zde. (20.02.2010)

Šest ran do klobouku byla snad jediná soutěž, ve které platilo pravidlo levé ruky. Soutěžící osobnost při ní za své nijak rozsáhlé vědomosti získala míčky a ty pak mrskala po diagonále do světélkujícího klobouku. V době, kdy naše socialisticky vyspělá společnost likvidovala imperialistické vykořisťovatele plamenným řečněním na schůzích, to byla velká zábava. (07.04.2016)