Black Mass: Špinavá hra

Johnny Depp! Celý film si ukradl pro sebe a dobře tomu tak, protože ten zbytek budil rozpaky. Teď nemám na mysli ostatní herce. Ti nezklamali. Problém je v poněkud suchopárné a rutinní režii, která nedokáže vtáhnout do děje a drží si k postavám až moc velký odstup. Vše pak působí jen jako rekonstrukce. Velmi dobře obsazená, technicky výborně zvládnutá, ale pořád jenom rekonstrukce. Jedinou přidanou hodnotu tak tvoří právě Depp, ale ten zahrál natolik ďábelsky, že film povyšuje do nadprůměru. 70% (21.12.2015)

Ze začátku jsem se tetelil blahem nad další old school gangsterkou, což bralo postupem času za své, páč to klouže po povrchu jako začínající bruslař a většinou to není schopno vydloubnout správnou rezonanční emoci. Otázkou taky zůstává, jestli bylo nutný Deepa nalíčit jako nějakou upírskou zombie z Burtonova filmu, ale ono to je asi ve finále stejně jedno. (25.10.2015)

Z počátku mě to strašně nebavilo a ptal jsem se sám sebe, čím to je, protože zdánlivě všechno v tom filmu je jak má být - perfektní obsazení, kostýmy, hudba i kamera. Když už jsem skoro uvažoval, že se zvednu, protože ze mě ten film stále nedokázal dostat žádné emoce a neměl žádnou atmosféru, nakonec mi to nedalo, přemohl jsem se a postupně zjistil, že mě to přibližně od druhé půlky, když se pomalu začne utahovat smyčka, začalo docela hodně bavit, a ke konci mě to už vyloženě dostalo. Johnny Depp je v tom děsivém makeupu naprosto démonický, ale pro mě byl hlavní hvězdou filmu překvapivě Joel Edgerton, jehož herectví i postava mě bavily neskonale víc (ostatně není to tak dlouho, co jsem zde vyjádřil uznání jeho režijnímu debutu Dárek). Pravověrní fandové Johnnyho Deppa si zde asi přijdou na své, ale osobně se stejně nemůžu ubránit dojmu, že čím víc kritiky na tenhle film si přečtete, tím víc se vám bude zdát horší - na to, jak je dlouhý, se toho v něm vážně moc neukáže, a člověk má v závěru nakonec spíš chuť pustit si zase po letech nějakou starší osvědčenou klasiku na spravení chuti typu L. A. - Přísně tajné (1997), Nelítostný souboj (1995), Obvyklí podezřelí (1995), Mafiáni (1990), Americký gangster (2007), Zjizvená tvář (1983), Neúplatní (1987), Příběh z Bronxu (1993), apod. - zcela jistě jsou mraky lepších filmů tohoto typu než Black Mass. (18.11.2015)

Deppův bostonský upír zosobňuje v příběhu s nápadnými náboženskými podtóny neodolatelně svůdné zlo, které si vás díky svému charismatu získá na svou stranu snáze než nudné dobro. Stejně jako ambiciózního, ale prozatím neúspěšného Connolyho. Nedá se ale říct, že by agent FBI představoval protagonistu příběhu, jehož očima bychom dění sledovali a s kterým bychom se měli sžít. Kamera si od něj drží stejný odstup jako od ostatních postav, do jejichž vnitřního světa také nemáme přístup (například v podobě flashbacků nebo vnitřních monologů) a vnímáme je pouze zpovzdálí, spíše jako pozoruhodné objekty k pozorování než jako aktéry vyprávění. Výjimku, kdy vidíme tváře herců zblízka, představují scény násilí. Zděšené výrazy těch, kdo jsou svědky Burgerova sadismu, svědčí o jejich vědomí, že se sami mohou lehko stát příští obětí. Do tváří vidíme také obětem, které jsou společně s manželkami, vystavovanými psychickému nebo fyzickému násilí, jedinými postavami, s nimiž můžeme soucítit. Příznačně jde o postavy nejbezmocnější, které nemohou nic ovlivnit, a nezbývá jim, než se na příchod zla připravit třeba četbou Vymítače ďábla (jako Connolyho žena). Odměřený vizuální styl filmu, založený na velmi pomalých jízdách kamery, statických širokoúhlých záběrech a slabém nasvícení, odpovídá snaze o odměřenou procedurální rekonstrukci toho, proč bylo výsledkem spojenectví mezi FBI a Bulgerem tolik mrtvých, a přispívá k plíživě pomalému tempu vyprávění. V přístupu k faktům dokumentaristicky věcný, maximálně popisný film, který si od postav drží zdrženlivý odstup, namísto uceleného vyprávění nabízí fragmenty, jež si musíme sami pospojovat, a svět organizovaného zločinu rámuje bez snahy o podmanivou podívanou. Nenabízí očekávané žánrové potěšení a vyžaduje více spoluúčasti než byste od filmu s Johnnym Deppem očekávali, ale tím spíše s vámi zůstane déle než snímky, které jdou divákům vstříc a nekladou na ně velké nároky. 75% (18.11.2015)

Paradox. Zatímco Cooperovo vyfabulované Out of the Furnace mělo srdce a disponovalo živými postavami, tady v tom krysím panoptiku podle skutečné události, plném informátorů, kriminálníků a prospěchářských agentů, se nenajde nikdo, kdo by člověka alespoň trochu zajímal. Snaží se nás sice do toho pocitu vtlačit, ale když v boji se scénářem bez invence podlehne autor, co se pak čeká od diváka? V paměti mi zůstane jen to, že Depp měl na sobě víc make-upu, než Mariah Carey a svou vizáží budil dojem, že kdyby práskači z jižního Bostonu nosili kolem krku česnekový věnec, měli by od něj pokoj.. (09.11.2015)