John Oliver: Co týden dal a vzal

Johna Olivera se dá buď milovat nebo nenávidět, často v závislosti na tom, jaký že to světonázor zrovna vlastníte. Samozřejmě existují i takoví osvícení lidé, jako jsem já, kteří ho milují i přesto, že s ním v mnohém úplně nesouhlasí. John Oliver se totiž za své přesvědčení neschovává, je to 100% Demokrat a kompletní balíček někoho, kdo se u nás označuje výrazy jako je "kavárna", "neomarxista", "novolevičák" a tak podobně. Jeho tlačení antirasismu, LGBT komunity, feminismu, ochrany klimatu a proimigrantské politiky je všudypřítomné. A i přestože s tímhle světonáhledem nemusíte úplně konvenovat, nedá se upřít, že jeho názoroví oponenti ze sebe dělají terč úplně sami, přestože se mi párkrát stalo, že jsem až nechápal, co teď zrovna Oliverovi tak vadí, a že už je to trochu moc. Na druhou stranu je úplně klidně možné, že žít v USA, měl bych na věci úplně jiný názor. Navíc na celé řadě témat se s ním, dovolím si tvrdit, shodne valná většina Čechů, jako například podpora lepšího zdravotního pojištění, boj proti monopolizujícím a všehoschopným společnostem, odpor ke stávající zbraňové legislativě, boj proti ad absurdum vyhroceným tržním mechanismům, absolutně nefungující státní správě a celé řadě dalších věcí, které u nás normálně fungují a třeba ještě absurdnosti volebních systémů. Last Week Tonigh udělal poslední černou tečku za mým náctiletým snem žít v USA, protože nikdo se špetkou rozumu by v takovém státě po dosledování tohoto pořadu žít nechtěl. Po svědomitém dosledování všech odvysílaných epizod můžu zodpovědně prohlásit, že ačkoliv mám mnohé jeho plagiátory opravdu rád, tak prostě Last Week Tonight je naprosto profesionální práce, která nemá v celém půlhodinovém pořadu hluché místo. John Oliver moc dobře ví, že americké diváky si nemůže dovolit nudit ani na vteřinu, takže kdykoliv probírá nějaké pochmurné a důležité téma (což dělá skoro vždy), musí do minuty přijít s něčím, kdy bude zase legrace. Tímhle geniálním způsobem ale dokáže jakoukoliv látku všem lidem přežvýkat lákavým a srozumitelným způsobem a zejména jeho hlavní témata jsou tím velmi cenná. A další věcí je, že vlastně vůbec nezáleží na tom, že vás dané téma třeba vůbec nezajímá, Oliver to umí udělat tak, že vás zajímat bude. Vtipně a poučně. Můžou trochu lézt na nervy některé věci, které dělá Oliver často, ale já to vlastně mám rád a považuji to za trademark - například několikanásobné afektované opakování nějaké fráze či slova, kdy neustále zvedá intenzitu hlasu, jeho obsese Donaldem Trumpem (což je ale věc zase celkem pochopitelná), až příliš časté zesexualizování nějakého vtipu, případně některé jeho running joky (účes, AT&T, hashtag feminism atd.] + může být otravný smích diváků, kterého jsme se více jak na sezonu zbavili během koronavirové krize, nejdříve jsem si myslel, že je to lepší, ale nakonec jsem moc rád, že se diváci vrátili, má to mnohem větší náboj. Problém je, že každou další řadou je Oliver poněkud vyhrocenější, stejně jako celá USA a konkrétně osmá řada už je koukatelná jen velmi obtížně. Asi přestávám být tak osvícený, ale díl o černošských vlasech už byl u mě přes čáru. A už to taky přestává být tak vtipné. Uvidím, jak dlouho mi těch pět hvězd vydrží. Stále zůstává faktem, že má Oliver, narozdíl od celé řady svých plagiátorů dost neomezený budget a velký vliv a občas má skutečně tu sílu něco změnit (což ne vždy může být k dobru věci). (18.04.2020) (méně) (více)