John Oliver: Co týden dal a vzal

Nejen při výběru výběr témat prokazuje John Oliver velký cit a často vrhá světlo na různé problémy, jimž se jinak moc publicity nedostává, protože se třeba první pohled nezdají tolik palčivé. Tedy dokud netýkají vás konkrétně, pak totiž pocítíte brutální sílu mnoha amerických absurdit na vlastní kůži (nedělám si iluze, že jinde by se toho nedalo taky hodně najít). Tím spíš, že Last Week Tonight hodnotím hodně vysoko, nechci opomíjet jeho nedostatky. Ne vždycky Oliverovy vtipy zasáhnou cíl, osobně mi třeba running joke se vzpurností vůči mateřské společnosti AT&T připadal vtipný jen napoprvé, pak už spíš trapný, a některá jeho gesta jsou jen okázalá, ale už ne vtipná, třeba když se nechal zasypat rozinkami v rámci metafory s Trumpem a Hillary Clinton. Horší bývají případy, jako když se Oliver navážel do Chasing Amy od Kevina Smithe za něco, proti čemu se ten film ve skutečnosti vymezuje. Což znamená, že ani Oliver ani scenárista zodpovědný za tento vtip Chasing Amy buď neviděli nebo nepochopili. A pokud je Oliver takhle mimo tady, vrhá to nepříjemný stín pochybnosti na jeho výroky o věcech, ve kterých nemám až takový přehled… Ve valné většině případů ale John Oliver a jeho tým v jejich noční show odvádí výbornou práci, jak při výběru témat, tak při pořádné porci poctivé novinařiny, jež jejich zpracování obnáší. A úctu si zaslouží i za zarputilost, s níž neuhnou ani v segmentech, u nichž předem vědí, že naštvou někoho mocného a budou znamenat nemalé výdaje za právníky. Last Week Tonight pod rouškou prvoplánového i důmyslného humoru rozebírá důležité otázky a u toho stíhá na diváka soustavně dělat dojem nečekanými kousky, jako když vydá vlastní knihu, na vlastním absurdním příkladu prakticky ilustruje zneužitelné mezery v legislativě nebo si střihne velkolepé muzikálové číslo. (13.04.2020)

John Oliver je skvělý nejen svým smyslem pro humor, ale i rozhledem po americkém byznysu, politice a kultuře a HLAVNĚ schopností tyto informace předat divákovi. Skutečně, forma infotainmentu je nastavena více než dobře a ještě k tomu dokáže s onou tématikou seznámit i naprostého laika. Někomu může tedy vadit čistá subjektivnost, ale z amerických pořadů si dle mého každý najde pořad i z opačného politického spektra. (30.09.2017)

Já... já to nechápu. Nestává se mi to tak často, proto se divím. Jakto, sakra?! (ouvej, zapomněl jsem se podívat do POMOva slovníčku naučného, zda to není moc ošklivý termit) ... Především díky počáteční zvědavosti se mi podařilo dokoukat několik epizod téhle zoufale nevtipné šaškárny, a z každé jsem se cítil jen o fous míň vyčerpán, než z rozdováděného Mareše obmotaného stylovým kašmírem, co se na Primě urputně snaží parodovat Jimmyho Fallona. John Oliver mi přijde zhruba stejně zábavný, jako jeho gastro-jmenovec při míchání Casear salátu, a i přes veškerou minimální snahu se mi nedaří přijít na to, proč ostatním ne. Chápu, že s nerdovskými brýlemi je ten obšlehlý model "satirických" TV zpráv, co už asi 150 let běží pravidelně v SNL, o něco schůdnější i pro středoproudé masy, které do sebe s radostí nechají násilně natlačit veškerý zaručeně "osvětový" blaf, pokud se při tom zvyšuje hlas, mává rukama a bujaře pleská do kolen z publika, ale tohle prostě není vtipný, zatraceně (ha, snad nekonfliktní ekvivalent). Ne a ne a NE! 2* (30.10.2015)

Tohle je u mě numero uno na seznamu oblíbených pořadů. Jedna z nejlepších věcí tady je, že John a jeho scenáristický tým umí vysvětlit nějaký problém, který se například týká čistě jen USA a o kterém našinec v životě neslyšel a to takovým způsobem, že mu porozumím a dokážu se zasmát vtipům k tématu. Samozřejmě, geniální herecké schopnosti a entuziasmus průvodce pořadem Johna Olivera jsou divácky velmi přitažlivé a díky nim má celá show neuvěřitelnou energii. Já osobně Last Week Tonight with John Oliver za nejlepší žurnalistický pořad, což je trošku paradoxní, protože sám John několikrát řekl, že je to koncipované jako entertainment. Tak to berme jako "žurnalistický entertainment pořad" - člověk se zasměje a poučí - což je super. (07.02.2017)

Zpočátku to bylo dobré, líbilo se mi, jak měl svoje názory podložené důkazy a citacemi přímo z různých dokumentů, či zákonů. Ale později právě toto začalo upadat. Například když komentoval Trest smrti, tak zmínil částku, kolik tyto tresti smrti stojí, ale už neřekl, jak k tomu číslu došel a co vše je v něm zahrnuto, což je dost podstatné (může tam být třeba zahrnut pobyt ve vezení až do provedení rozsudku..), což by dost zkreslilo jeho názor. Celkově pak podobné nepřesnosti začaly přibývat, což mě poněkud zamrzelo... (18.02.2015)