Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Recenze uživatele Amonasr k tomuto seriálu (5)
Snad to nebude tak hrozné (2017) (E01)
Atraktivní prostředí a zajímavé nahlédnutí pod pokličku, jak se rodila kolaborace většiny aktérů české kinematografie s Němci po Mnichovu. K relativizaci ovšem mají také sloužit zřejmě občasné prostřihy do atmosféry rodící se sovětské okupace v srpnu 1968, protože i za normalizace většina umělců až na malé výjimky typu Marty Kubišové s režimem opět kolaborovala, aby mohla dál tvořit. Někdy to byli dokonce i titíž lidé. Je na každém divákovi, jak to posoudí, epizoda naštěstí nenabízí žádné hodnotící soudy, jen nutí k zamyšlení. Je jen kontroverzní, že do úst reálně žijících osob jsou vkládány konkrétní, většinou zřejmě fiktivní výroky. Z hlediska zobecnění problematiky je to oprávněná autorská licence, pokud duch doby je víceméně zachován. Jen by možná bylo správnější jména pozměnit, aby bylo zřejmé, že nejde o historicky zcela věrnou rekonstrukci. ()
Past na svědomí (2017) (E02)
Této epizodě nemám vcelku co vytknout, ukazuje poměrně široké spektrum postojů ke kolaboraci s Němci mezi filmovými umělci. Většina z nich kolaborovala proti svému přesvědčení, někdo měl víc štěstí, že se nemusel příliš zaplést, jiní se dostali víc do pasti, jako třeba Vlasta Burian. Ovšem lidské charaktery jsou přitom různé a divák si o nich může udělat vcelku věrnou představu. ()
Krev, půda a strach (2017) (E03)
S každým dalším dílem čím dál víc pochybuji o tom, co všechno si Tereza Brdečková vymyslela, co zkreslila, co si přibarvila a hlavně proč. Ovšem za scénu, kdy židovské dítě poníženě děkuje do auta blahosklonnému a blahobytně vyhlížejícímu Miloši Havlovi za finanční podporu, musím hvězdičku ještě sundat. Servilní devótnost vůči Václavu Havlovi z toho trčí jak sláma z bot. ()
Vyhrát za každou cenu (2017) (E05)
S každou další epizodou si stále víc uvědomuji, že dějiny píší vítězové. V tomto případě vítězové po r. 1989. Každá pravda se dá ohnout tak, aby vyhovovala právě jim. Jistě mnohé z toho, co je zde zobrazeno, má pravdivý základ a je dobré si to připomenout. Zdravá skepse, co, jak a proč je příslušně ohnuto, je však také nepochybně na místě. ()
Dvojí tváře (2017) (E06)
Hodně depresivní a zaroveň naprosto černobílý díl. Dobro a zlo je zde líčeno bez jakýchkoliv odstínů šedi, ovšem skutečný život takto vyhroceně nefunguje ani v tak složité době, v jaké se odehrává tato epizoda. ()