Proč? 13x proto

Při koukání na seriál jsem v sobě pociťovat tak trochu nudu a přehnanost věcí, které hlavní postavy řešily. Takový je můj pohled, pohled třiadvacetiletého kluka, který má střední za sebou a věci, které by tehdy bral moc k srdci, ale dnes je bere s nadhledem. Jenže v tom je kouzlo seriálu. Je přehnaný, bere vše moc vážně i v malicherných záležitostech a vyvolává emoce ve věcech, které jsou blízké teenagerům na střední. Střední je pro ně totiž život a každá píčovina, která se jim stane, jim ničí život, který na nich stojí. Na reputaci před kluky, na nepochopení citů (kterým stejně v pubertě dospělý těžko rozumí) a podobně. Což je fantastické, protože pro starší se budou jevit dialogy a monology jako kýčovité kraviny, jako když si puberťák uvědomí smysl života v naprosto nepochopitelné věci/aktivitě. A přesně tomu bude rozumět cílová skupina středoškolských studentů. Dospělí budou kroutit hlavou, že je to přehnané a vrstevníci se zase perfektně vcítí do některých rolí. A zbytek je jen fantasticky chutnající omáčka. Herci padli svým postavám dokonale a evokují ve vás přesně to, co evokovat mají, soundtrack scény ideálně podkresluje a mladým divákům seriál o to více podmaní a vtáhne je do děje. A mě osobně dělaly radost přechody z kazet do přítomnosti. Střihy byly inovativní a dodávaly přechodům hladkost, to samé platí o filtrech, kdy byla přítomnost vyobrazena studeně a minulost teple (ne gay). Závěr leč ne tak uspokojivý, ale něco to ve mně nechalo, možná i jedno oko nezůstalo suché. Spojím-li tedy subjektivní (pocity) s objektivním (řemeslná práce), pak nemohu hodnotit jinak než-li pěti hvězdičkami. RIP středoškolská lásko. (23.04.2017)