Psychiatr

Sice jsem někdy musela trochu přimhouřit oko, ale panečku, to byla jízda. Nejvíc ze všech jsem si asi oblíbila Mary, Q'orianka Kilcher se sice na scéně objeví jen párkrát, ale její postava má opravdu temné spodní vody, ó bóže, a jak ona je umí ztvárnit. Jak vždycky říkám, že nemám ráda, když filmové záběry dlí na svých postavách, když pózují s cigaretami, protože to nic neznamená a jenom to vypadá cool, tak když se tak tady dělo v případě Dakoty Fanning, tak mi to nevadilo, protože to je jeden z těch vzácných případů, kdy to v rámci filmu a jeho příběhu něco znamená. Ne že bych si myslela, že to je symbol její rebelie, a upřímně doufám, že to tak tvůrci nezamýšleli, hlavně je to vnější příznak toho, jak ji vychoval muž a jak se teď musí muži prodírat, aby si mohla dělat, co chce. Po "Noc příchází" a teď jejím výkonu zde (a řekněme, že i to "Tenkrát v Hollywoodu") navíc musím říct, že jí opravdu přicházím na chuť jako herečce. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak dokáže Luke Evans být zranitelný. No a Daniel je zlatíčko, ačkoliv bych řekla, že obsadit ho do hlavní role je docela risk. Jako bonus v seriálu všechno krásně vypadá a hudba taky stojí za povšimnutí. ODTEĎ BUDU SPOILEROVAT. Co se týče příběhu, jak říkám, k mé úplné spokojenosti jsem musela něco přehlédnout, hlavně to, jak se některé věci stanou a potom se na ně zapomene: například velkou část úvodních dílů hrdinové stráví vyšetřováním prominentního spratka, kterého se elitou placení hromotluci snaží této pozornosti uchránit, a když je spratek zavražděn, respektive z pohledu elity tajemně zmizí, tak to nikdo neřeší a nemá to pro žádnou z postav žádné důsledky. Další takovou věcí je to, když dva hlavní hrdiny během jejich cestování někdo přepadne a zastřelí jejich kočího: hned v dalších scénách se všichni chovají, jako kdyby se to ani nestalo, jasně, doma na ně čekalo jiné trauma, ale v rámci následujícího vyšetřování se ani nesnažili položit si otázku, jestli po nich střílel vrah (o kterém se z předchozích událostí ví, že je sleduje a hraje si s nimi) a nebo jestli to byla natajňačku zhrzená policie, která by se je snažila sabotovat. Poslední takovou zásadní věcí pro mě ještě byl ten tlustý chlapeček, myslím Ezra, kterého na začátku prvního dílu doktor přijímal do svého zařízení. V průběhu seriálu si s ním vytvářel sice nenápadné, ale konzistentní pouto, a opravdu jsem čekala, že se ještě vrátí v posledním dílu, aby se jeho příběh taky uzavřel, vzhledem k tomu, že ho celý pomáhal otevírat. Ale jinak prima počin, a skoro určitě bych ráda viděla další díly, kdyby zůstala laťka stejně vysoko. (22.02.2020)

The Alienist by chtěl být dalším The Knick, místo toho bohužel padá na hubu podobně jako Penny Dreadful. Nechybí mu výborné obsazení, parádní prostředí a atmosféra, a především slibný námět, ten ale ždíme v desíti dílech tak křečovitě, že někdy kolem půlky série nadšení vyšumělo a zbylo jenom čekání na to, kdy tvůrci konečně přestanou děj natahovat a ukážou nám toho zatraceného vraha. Tím zevšední thrillerové napětí i vyštřování, zároveň se na tom obrovském prostoru ale ani trochu nedaří rozjet psychologický horor, který by Alienistovi beztak slušel nejvíce. Finále nepřekvapivě přímočaré a pro mě seriálu jen přidalo poslední hřebíček do rakve. (29.03.2018)

OBSAHUJE SPOILERY! Jako vždy výborný Daniel Brühl, silná dobová atmosféra New Yorku koncem 19. století a zajímavý letmý vhled do tehdejší problematiky psychických nemocí. Scénář není špatný, občas jsem se u dialogů i zasmála, ale někdy je trochu "za divákem" - divák si odvodí fakta o vrahovi dříve, než postavy, což není u detektivky zrovna příhodné. Kamera je skvělá, když postavy stojí, postávají, popř. sedí za stolem. Dokáže být umělecká, ale problém nastává při akčních scénách, kdy je naopak příšerná, amatérská a záběry tehdy vypadají podivně "nedodělaně", nemají filmový look a působí jako z filmu o filmu. Dále mezi Dakotou Fanning a Lukem Evansem není vůbec žádná chemie, ačkoli asi měla být, osobně bych Saru Howardovou raději viděla s dr. Kreizlerem, v jejichž vztahu jsem cítila větší přitažlivost a byl by i zajímavější. Jako tým jsou ovšem dr. Kreizler, John Moore a Sara Howardová sympatičtí, každý symbolizuje trochu něco jiného a každému z nich se dá fandit. Po výborných úvodních dílech, při nichž jsem si ještě myslela, že se divákovi naskytne větší seznámení s problematikou dobové léčby duševních chorob a hlubší odhalení psychologie tří hlavních postav, se bohužel kolem poloviny série děj zjednodušil a zpomalil. A některé černobílé postavy se staly až směšnými (stupidní závěr v kanále s Connorem všemu ještě nasadil korunu; nevýrazný, necharismatický představitel Teddyho Roosevelta ale taky úplně nepomáhal). Stále není jasné, zda se The Alienist dočká druhé řady, osobně bych ji uvítala, ale chtělo by to zapracovat na psychologii postav a ještě prohloubit temnou atmosféru úvodních částí. Zaměřit se více na zajímavou postavu dr. Kreizlera a jeho "blázinec", méně pak na tuctového potížistu Johna Moora a jeho neuvěřitelný vztah s jinak zábavnou a dobře zahranou Sarou Howardovou. Pak by jednoho dne mohl být seriál místo nadprůměrného, výborným. 1. série - 70%, 2. série - 60% (30.03.2018)

Uspokojující americké drama, které vám nabídne nahlédnutí nejen do smetánky 19. století, tak i na jeho underground. Lehce si hraju s myšlenkou přirovnání k Sherlockovi namíchanému se Sběratelům kostí a Hannibalovi. Herci zde nemají chybu, do Luka Evanse jsem se okamžitě zamilovala a přestože ženské postavy nemám ráda, pro Dakotu vytvářím výjimku. Bohužel finále maličko zklamalo, čekala jsem daleko charismatičtějšího záporáka, který za mě zanechá větší dojem. (16.07.2018)

První série má námět plný kulervoucího potenciálu, který ale v průběhu rozředí v nefunkčních vztahovkách, nepřesvědčivých scénáristických kličkách a absenci nějakého tahouna (či třeba jen přirozeného sympaťáka) .. Je to škoda, protože hledání podstaty zla v temných uličkách špinavého New Yorku prolezlého chudobou, korupcí a dětskou prostitucí, mělo z počátku opravdu něco do sebe.. (11.08.2020)