Andor

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)

Andor není nijak výjimečně dobře zrežírovaný, ani patřičně epický. Děj obsahuje absolutní minimum dechberouích scén, a ve skutečnosti se toho během dvanácti epizod moc nestalo. Dvě, možná i tři by šly zkrátit do jedné. Jenže i tak je to dost možná nejlepší Star Wars od Pomsty Sithů. Andor je totiž pocitvé řemeslo. Postavy působí opravdově, dialogy nejsou jen moralizující fráze a všechno je patřičně odžité. Když vedoucí denní směny na pátém patře udělí rozkaz, víte, že o něm přemýšlel a chápe jeho důsledky. Udělal na mě větší dojem, než kdokoliv z rádoby osudových, ale zoufale papírových charakterů z Epizod VII až IX. (29.11.2022)

Poznáte tie večery, kedy si listujete streamovacími službami a neviete, čo si od dobroty pustiť? Mal som taký večer, tak týždeň dozadu a prišiel som na Disney+ k seriálu Andor. Počul som, že je to pecka (ale aj, že to nie je pre každého) už keď to vyšlo, ale po zahltení SW seriálmi a môjmu vcelku neutrálnemu vzťahu k príbehom z preďalekej galaxie sa mi do toho nechcelo. Ale pustil som si to a od prvej minúty som bol zaháčkovaný. Zaujímavý pilotný diel nastavil dobrú latku, ale nečakal som, že to pôjde postupom epizód vyššie. Veľmi ma potešilo, že v jednej sérii je papierovo materiálu na minimálne 3 samostatné série, ale tvorcovia vedia, že keby to takto rozťahali zobrali by tomu silu. Takto tu máme vcelku uzavreté 3 príbehy v 12 epizódach. A v každom príbehu je vidieť z inej perspektívy, ako Impérium tú galaxiu sužuje. Zasahuje to ale do všetkých sociálnych vrstiev. Ale nie je to iba jednostranne prezentované z pohľadu hlavného hrdinu (morálne veľmi sivého). A nejde tu o ten výsledný boj proti anonymnému útlaku. Je tu prezentovaný ten samotný útlak. Je pekne ukázané, že odboj sa postupne nabaľoval a že k nemu bol dôvod. Od ľudí, ktorý sú ochotný obetovať pre pád Impéria čokoľvek, cez ľudí, ktorí majú čo stratiť, až po idealistov, ktorý iba potrebujú veriť v lepšie zajtrajšky. Je to poctivá separatistická military sci-fi, ku ktorej nemusí mať nikto nič napozerané a funguje to skvelo. Po dopozeraní prvej série som prirodzene išiel na Rogue One a prakticky hne´d od začiatku pozerania (naposledy som to videl v kine) som vedel prečo sa mi Andor tak páčil a v čom bol práve iný. Rogue One mega vsádza na fanservis, hudobné motívy z pôvodnej trilógie a chce byť tým starým dobrým Star Wars a miesia sa tam dva prístupy k látke. Nuž neviem sa dočkať druhej sezóny, ale je mi ľúto, že to pomyselné finále sme prakticky už dostali pred siedmimi rokmi a nie ej ani zďaleka tak funkčné ako by mohlo, keby si to nechali až po tomto seriáli. Za mňa Andor - prvá séria 9/10. Zatiaľ najlepší seriál, ktorý som tento rok videl. (17.04.2023)

Andor udělal to, co málokterý projekt novodobých SW udělal. Přistupuje k sobě jako k samostatnému příběhu. Buduje postavy, scenérie, události a všechno z toho vyplývající jako myšlenkově samostatný projekt. Co se týče mytologie SW, tak ta tu je na pozadí příběhů. Je to skutečně svět Hvězdných válek, a ne svět jakoby odehrávající se ve filmech o Hvězdných válkách. Nepotřebuje to odkazovat pro to, aby se tvořil děj. Děj si tvoří čistě svůj. Je to jakoby se tady odehrával příběh, který se nebojí o ONU gigantickou frančízu. Rozjezd je pomalý, tak jako celý seriál, a asi i trochu slabší, ale když si na to tak vzpomenu, je v duchu zbytku epizod. Seriál se fakt soustředí na to, co zrovna vypráví. Je cílevědomý, což nové trilogii chybělo, a to nemluvme raději o Book of Boba Fett. Ale taky se vytratila ta exibice, to zbožštění světa kolem, což zvládal Mandalorian. Andor si jasně vytýčil, co chce. Paradoxně samotný Cassian je nejméně zajímavou postavou, která dle mého není asi ani herecky ani scénáristicky dostatečně angažovaná. Nepřináší emoce, a zatím v první sérii, spěje jasným vývojem ke konci. Oproti tomu Luthen, Kino, Mon Mothma, ta blondýna se svojí holkou, a další postavy, které přicházejí a odcházejí jak se jim zlíbí, oživujou celý seriál. Velké momenty nejsou tak GALAKTICKY velké, aby to uspokojilo fanoušky celé frančízy, ale přirozeně vyplynou. Ve zkratce - seriál sleduje lidi, ne hrdiny. (10.12.2022)

Andor je přesně tím, v co SW fandové snad ani už nedoufali a co tak zoufale potřebují. Přesto je většinou neprávem ignorován a kdoví, zda se proto v budoucnu ještě takového mástrpísu dočkáme. Kromě dvou slabších epizod je však seriál jeden velký mind blow! Dospělý, studený, syrový, pomalý, hloubavý, brutální nejen architekturou, nýbrž i nehynoucím tématem. Impérium je zde konečně vyobrazeno jako důstojný oponent, takové jako bylo na počátku a jaké jsem si vždy přála vidět, ne jako podržtaška a jouda. Líbí se mi také tahle šedá zóna, kterou Tony načrtl napříč celou sérií. Co vše je systém schopen udělat, aby nás udržel na obojku? Co vše jsou lidé schopni obětovat pro lepší časy, pro svobodu, jejíž úsvit, jak již řekl Luthen sám, třeba nikdy nespatří? Finální manifest je výstižný a dostačující. Sama se divím, že to pouštím z úst, ale díky...Disney. "There will be times when the struggle seems impossible. I know this already. Alone, unsure, dwarfed by the scale of the enemy. Remember this. Freedom is a pure idea. It occurs spontaneously and without instruction. Random acts of insurrection are occurring constantly throughout the galaxy. There are whole armies, battalions that have no idea that they’ve already enlisted in the cause. Remember that the frontier of the Rebellion is everywhere. And even the smallest act of insurrection pushes our lines forward. And then remember this. The Imperial need for control is so desperate because it is so unnatural. Tyranny requires constant effort. It breaks, it leaks. Authority is brittle. Oppression is the mask of fear. Remember that. And know this, the day will come when all these skirmishes and battles, these moments of defiance will have flooded the banks of the Empire’s authority and then there will be one too many. One single thing will break the siege. Remember this. Try." (29.11.2022)