Batoru rowaiaru
Battle Royale
Obsahy(2)
42 studentů, 3 dny, 1 vítěz, žádná pravidla. Na úsvitu nového tisíciletí došlo k celonárodnímu kolapsu. Při 15% nezaměstnanosti se bez práce ocitlo 10 milionů lidí. Na 800 tisíc studentů přestalo chodit do školy a počet drobných zločinů se prudce zvýšil. Dospělí ztratili v mládež důvěru a začali se jí bát. To vyústilo ve školní reformu nového tisíciletí, tzv. zákon BR - Battle Royale. Letos byla z celkového počtu 43 tisíc devátých tříd vybrána 9. E ze střední školy v Zentsuji. Letošní hra je podle všeho napínavější než všechny předchozí. (Řitka video)
(více)Recenze (632)
Slátanina spojena dohromady, nesmysl...i tak se podívám nejspíš na 2. ()
Je libo státní maturitu? Pane Zelený a všichni psychopati s povolením učit na střední škole. Film vystihuje jedinou roli školy v dnešní době, jedinou cílovou. A tou je státní buzerace. Seznam mrtvol je seznamem finálně upravených - něco jako mlýnek v The Wall. Ale jako film je to spíše taková krutá legrace, ale ta absurdita téhle hry je metaforou sama o sobě. Škola základ života a vybíjení základ školy. Kam se hrabou vyšperkované Hunger Games. Tohle je fakt dekadentní, absurdní mlýn. Navíc docela dobré zamyšlení nad třídou, která je v podstatě jen sebrená tlupa děcek nahloučená do jedné místnosti, kde společně musej trávit čas. Žádný výběr, jen svoz ... ()
Jedna z mých srdcovek, absurdní spojení klasické hudby, pošuka Kitana a vykreslené psychologie japonských školáků mi neuvěřitelně sedlo, takže i navzdory trochu slabšímu konci dávám plné hodnocení. Postavy jsou vyjádřeny natolik sugestivně, že člověk neví, komu má více držet palce, zda vraždící (a spolužáky zjevně šikanované) Mitsuko nebo hackerské partě kolem Mimura... takže lze jen litovat, že svižné tempo nevydrželo i do úplného závěru, který je takový polovičatý. Všem, kteří dosud neviděli, doporučuji shlédnout aspoň instruktážní video, to je fakt úlet. ()
Tenhle snímek mi přijde jako Hunger Games po asijsku ( i když správně by to mělo být obráceně, protože BR byl dříve). Oproti americké verzi se však BR nebojí ukázat brutalitu a všechno to masakrování hezky do detailu. Předem jsem věděl do čeho jdu, takže mě vraždění dětí mezi sebou nijak nevyvedlo z míry. Co mi kazilo podívanou byla stopáž filmu, která byla dle mého názoru zbytečně dlouhá a chvílema se film doslova vlekl. Asijské filmy jsou občas dost ujeté a ani BR se nevyhnul scénám na které jsem jen nechápavě zíral. Vybrat z HG a BR jen to nejlepší, tak je to super film. ()
Při druhém shlédnutí (po několika letech) jsem se daleko víc soustředil na nedostatky, které tu nepochybně jsou. Nicméně hodnocení zůstává stejné, protože první skvělej dojem přetrval.. Chladnokrevná holka se srpem je nejvíc. :) ()
Opravdu zajímavý japonský film. Originální nápad umístit třídu 42 studentů na opuštěný ostrov, rozdat jim rozličné zbraně ( od samopalu a granátů až po pokličku od hrnce ) a nechat je se navzájem masakrovat - podle pravidel totiž může přežít jen jeden z nich. Líbilo se mi, jak byla zachycena reakce jednotlivých postav - někteří raději spáchali sebevraždu, z druhých se stali vraždící bestie, další se snažili navzájem spolupracovat. Kromě zábavné vyvražďovačky se zřejmě film snaží předat divákovi i nějaké hlubší poselství - což je však u filmu tohoto žánru spíš na škodu. Celkově jde ale o dobře natočený thriller s výbornou hudbou a není náhodou, že ho pochválil i sám velký Tarantino... ()
Hmatatelný potenciál v grandiózní knižní předloze zde zůstal dle mého názoru nevyužit. Film se omezuje na vzájemně vybíjející se studenty, kdy ale jednotlivé postavy působí značně nepřesvědčivě až amatérsky, že jim ten strach a tu hrůzu ze smrti prostě nevěřím. Zatímco román vykresluje každou postavu z třídního kolektivu, aby bylo možné k budoucím obětem šílené hry zaujmout emocionální postoj, tohle je jen pouhou dvouhodinovou a chvílemi až trapnou vyvražďovačkou nudných postav bez možnosti divákovi empatie, až se ztrácí zájem o ně i o celý film. Škoda. Jdu si raději zapařit Quakea. ()
Je něco špatně se mnou, že mi to připadá jako hrozná sračka? Chápu strašné efekty, je to starý film, ale i ten námět je absolutní kokotina. A to třeba Hunger games uplně miluju, jenže tam to byl příběh, byla tam pointa a mělo to smysl. Jo a ta jedna hvězda je za Micučku. :D ()
Shlédnuto asi pošesté. Pro mě to bude vždy v Top10... Japonské uchylárny prostě můžu... A za tuhle spolu s Casshern budu vždy děkovat... Kitano versus 42 studentů...:-) Hustý. ()
Jak kdybych koukal na hrané anime. ()
Některé věci by mohly odkoukat Hunger Games a některé zase radši ne. Někdy totiž Battle Royale opustí tu svou krutou řež a vrhne se na patetos a to jí prostě nesluší. Co mi přišlo trochu zvláštní byl fakt, že ve filmu byl každý do každého zamilovaný (stejně se nakonec povraždí hlava nehlava, ale to už je jiná hra). Každopádně je to kult, který mohl být trochu lepší, což znamená, že američani natočí remake, který obsadí jednou kopií Joshe a Jennifer vedle druhého. ()
Japonci sli na teenagerskou hru o preziti s typickym japonskym pojetim, precizni, chladne a systematicke vyvrazdeni jednoho skolniho vyletu na jeden ostrov. Bohuzel co nedotahli je zaver, ktery byl tak nejak prihlouple sroubovany. Osobne bych to doporucil vsem teenagerum ke zhlednuti, at vedi, kam smeruje nase civilizace :D (ja si totiz nemyslim, ze by to byla az tak moc velka nadsazka, prirodni zdroje se nam tenci a svet bude za chvili zalidnenej se stejnou hustotou, jak je ted Japonsko, pokud se tomu neudela pritrz). P.S UZI ma zasobnik na 25 nebo 30 ran...., ve filmu tak na 500. Jinak jsem rad, ze uz nejsem ucitel.... ()
Temná vize budoucnosti, která snad mohla i inspirovat “mega-maintreamovou kašičku” typu Hunger Games (2012). Jenže když se zkombinuje látka z filmů jako jsou Pán Much (např. VB z roku 1963), Běžící muž (1987 ) a Pink Floyd: The Wall (1982), dostaneme vizi pojaponsku daleko krutější. Zahrál si zde i režisér Takeshi Kitano. ()
Vlastně to není originální, šokující, ani kdovíjak odvážné. Je to jenom kvalitně zpracovaný zajímavý nápad. Ale kvůli té poslední větě dávám o hvězdičku víc, neboť je pro mě hrozně důležitá: "Pověz mi, co by měl v takové chvíli říct dospělý člověk dítěti?" ()
Totalní japonská ujetost, nejhrubšího zrna. Ze začátku jsem si jen říkal, sakra co se tam děje, prostě Japonci, absurdita a akce na maximum. Některé scény jsou působivé, ze všeho nejvíce ten dívčí masakr v majáku, i dokáží pohnout s emocemi, ale celkově dohromady, mi to až tak nesedlo. Nejvíc na nervy mi lezlo nejhorší klišé" namíření zbraně na protivníka a místo zastřelení, tak začít kecat", kdyby to tady bylo jednou, tak neřeknu, ale sakra, tady je to snad 4x. Takže pro tenhle film, vypnout mozek a nechat se unášet masakrováním lidí. ()
Já má mnejvětší problém s tím, že všechny ty buchty i maníci mi přišli stejní.... ()
Pravděpodobně předloha k Hunger Games, pojatá tak, jak byste od Japonců čekali. Plná bizarností a brutálních záběrů, kdy se jednotliví hrdinové při více či méně absurdní smrti zmítají v nepřirozených křečích a hektolitrech krve. Divákovi je servírováno nebezpečné téma, a záleží na každém jednotlivci, jak se k jeho interpretaci postaví. V tomto případě bych osobně dal přednost tomu nebrat to příliš vážně a snažit se "užít si" vraždění na sto různých způsobů. ()
Hrozná kravina. Bohajeho! ()
Kde tahla trapárna vzala tolik procent? Měla mě varovat vysoká hodnocení ústřední čtveřice "intelektuálů" a mých věčných protipólů. Vždyť tenhle "film" nemá žádný děj, je nezajímavý a nudný a je ouplně vo h....! ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Remaková smršť: Oldboy, Poltergeist, Kruh...
Producent Roy Lee v tom umí chodit. Živí se téměř výhradně remaky a jejich sequely. Mezi jeho nejbližší projekty patří americká předělávka kultovního korejského Oldboye. Spike Lee začne natáčet v… (více)
„Running girl“ přichází nakopat Harryho a Bellu
Trilogii spisovatelky Suzanne Collinsové Hunger Games provází nejen fakt, že jde o jeden z největších bestsellerů uplynulých let, ale i vynikající pověst. Když Stephen King, Rick Riordan, Stephenie… (více)
Tak dlouho se chodí se džbánem...
Není to vůbec dávno, kdy tu byla řeč o potřebnosti remaků a dnes by se to dalo zopakovat. Další film, který dostal jednoho bratříčka už od původních tvůrců, bude předělán na koukatelnější, nešikmý a… (více)
Někteří z vás určitě znají populární japonskou show Takešiho hrad. Je to vlastně velká zábavná soutěž s exotickými disciplínami, která se nám snaží (celkem úspěšně) vštípit, že Japonci jsou veselý národ. Celá show je pojmenována podle herce a režiséra Takeshi Kitana. A to už se pomalu dostáváme k jádru pudla. Takeshi hraje i v novém japonském filmu Battle Royale, který má ovšem k mírumilovné soutěži hodně daleko... Vzhledem k tomu, že dnešní mládež už není, co bývala (a stále častěji se na školách opravdu střílí), rozhodne se ve fiktivní budoucnosti Japonsko řešit problém vcelku originálně. Každý rok v loterii vyhrává jeden školní kolektiv (42 žáků) a ten pak za odměnu pošle na opuštěný ostrov. A není to obyčejný ostrov milé děti, což se naše vyvolená třída brzy dozví. Kompletně vylidněná oblast totiž poslouží jako simulované bojiště. Všem jsou na krk zavěšeny explozivní obojky, které jsou navíc zapojeny do dvojic - když se jeden z dvojice vzdálí na víc jak padesát metrů, následuje hlavotrh. Kdo by snad nechtěl bojovat, skončí s hlavotrhem. Kdo bude campovat (tj. vyčkávat stále na jednom místě a odstřelovat ze zálohy nebohé spolužáky) toho čeká hlavotrh. A kdo všechny vyvraždí a zůstane posledním přeživším, tomu vystavíme diplom a pošleme ho domů. Kruté? Věřte, že některé vysokoškolské zkoušky z fyziky bývají horší. ;) Pravidla netradiční "soutěže" Battle Royale, nového zákona, který má vštípit mládeži úctu k "dospělákům", jsou Takeshim rychle vysvětlena a vy, spolu s partou dvaačtyřiceti patnáctiletých hrdinů, začínáte chápat, že to nebude legrace, i když to tak vypadá z televizní instruktáže, odkříkávané roztomilou Japonkou (režisér Fukasaki má asi anime hodně rád ;). První kapky krve ostatně dopadnou na zem už v briefingové místnosti, takže každý raději v zájmu sebezáchovy popadne přidělený ruksak a vyběhne do venkovní temnoty. Překročením prahu končí veškerá přátelství, city nebo lidská sebeúcta. Většině ze dvačtyřiceti kamarádů se teď honí hlavou jediná myšlenka... Přežít. Battle Royale byl posledním filmem tehdy sedmdesátiletého Kinjiho Fukasaky (zemřel loni v lednu). Za svou kariéru natočil přes šest desítek filmů a přesto zůstane Battle Royale jeho nejslavnějším, možná i nejoriginálnějším a nejzajímavějším. Myšlenka nevinných školaků, vhozených do náruče mimořádně kruté hry, která v podstatě nemá vítěze (abyste zvítězili, musíte jako lidská bytost prohrát a někoho zabít - někteří se této "povinnosti" vyhnou sebevraždou, myšlenky jiných přeruší pípání obojku, ale většina studentů nakonec pochopí, že zábrany musí pryč.), pochází z hlavy spisovatele Koshuna Takamiho a pro stříbrné plátno ji přepsal režisérův syn Kenta Fukasaku. Poté co odhodíte za hlavu sarkastické úvahy o tom, že "takhle by se to tedy mělo řešit v českém školství", nemůžete neocenit neotřelost a zároveň zrůdnost takového projektu - dvaačtyřicet nevinných duší se během boje o život vybarvuje do nejrůznějších odstínů zla, vzteku, nenávisti. Někteří mají své malé tajemství, svá traumata, která působí jako katalyzátor touhy někoho zabít (tedy... když už musím zabíjet, že?). V plné míře se také projevují dobré vlastnosti, ale i nad těmi dovede zvítězit paranoia - scéna v majáku dokáže všechny tyto aspekty vykreslit na ploše několika málo záběrů a sedmdesátiletý Fukasaku dokáže šokovat tím, jak moc je schopen se dostat mladému obsazení pod kůži, jak je schopen z v konkurzu vybraných herců vymačkat maximum. Cítíte jako byste tam opravdu byli a díky hlavnímu hrdinovi celého příběhu - Shuyovi Nanaharovi sledujete vítězství i prohry lidské duše v téhle marné třídenní soutěži. Podrazy, přátelství na život a na smrt, nehody a náhody, to všechno způsobuje řídnutí hráčů a film spěje k nevyhnutelnému konci přeřezáváním jednoho vlákna za druhým, až se pavučina vztahů rozpadne a my konečně vidíme podstatu celého příběhu. Samozřejmě vám nic neprozradím, snad jen doporučím, abyste si sehnal speciální edici, která obsahuje pár scén navíc a hlavně sérii epilogů, které snímku dodávají trochu naléhavější nádech. Někoho jistě potěší, že ve speciální edici jsou vylepšené "krvavé" efekty, ale věřte, že i bez pomoci počítačů vypadají úmrtí jednotlivých aktérů patřičně sugestivně. Ne kvůli množství krve, ale proto, že díky Fukasakově umění a mimořádně šťastné konstelaci všech složek štábu (od výtečné kamery, přes dokonale padnoucí hudbu až po mrazivý výkon ostříleného Takeshiho Kitana), jste je znali a soucítili s nimi jako s lidskými bytostmi. Málokterý film mě dokázal praštit přes nos tak silně, abych o něm ještě dlouho a dlouho po zhlédnutí přemýšlel. Nakonec totiž zjistíte, že ačkoliv námět Battle Royale vypadá jako sci-fi, operuje s obecnými skutečnostmi na takové úrovni, že se až začnete bát, aby vaše třída také nevyhrála v podobné loterii. A začnete přemýšlet nad tím jestli je lidská rasa skutečně tak zvrhlá a jestli byste se pod tlakem zachovali stejně, a nebo to takhle funguje jen v tomhle filmu. Každopádně přemýšlet budete, Fukasaku vás k tomu donutí - i vás, kteří jste si tenhle film půjčili, protože jste od kamarádů slyšeli, že je to pořádná "krvárna" a "teenagerská vyvraždovačka". Pod povrchem se totiž mnohdy skrývá mnohem víc, jen nesmíte být líní kopat... 100% () (méně) (více)