Vřískot

Nový Vreskot je podľa mnohých starým dobrým Vreskotom z minulosti. A práve to je problém, podľa mňa to dnes už tak nefunguje ako kedysi. Ide len o pokus o zarobenie peňazí na nostalgii, hoci film implementoval aj prvky súčasnej doby. Nebola to katastrofa ako nový Matrix, ale predsa len, žiadna hororová sláva sa nekonala. (17.01.2022)

(Spoiler alert!) Již popáté se z telefonu ozývá "What's your favorite scary movie?", a tak se hned na počátku nabízí otázka: Má film, postavený na stejné žánrové struktuře jako jeho čtyři předchůdci, vůbec ještě potenciál překvapit a nalákat diváky do kina? Pátý a zároveň první Vřískot bez účasti zesnulého Wese Cravena ten potenciál má. Předem je nutno zmínit, že ten, kdo neviděl všechny předchozí díly, nemůže nejnovější "ghostface-slasher" (d)ocenit. Tvůrcům se podařilo do příběhu umně zakomponovat momenty odkazující na jedničku až čtyřku a zároveň si skvěle pohrávali se žánrovými očekáváními (zavřu dveře - nic, zavřu skříň - nic, zavřu další dveře - furt nic ... a najednou mám prošpikovaný krk), takže se pětka i přes šablonovitou strukturu nejeví prvoplánově a dokáže překvapit. Identita obou vrahů už tak překvapivá nebyla a divák se jí v podstatě dovtípí při útoku v nemocnici, který nás nadto bohužel přesvědčí o tom, že každý je smrtelný. Ano - pár mordů fakt zabolelo! Ale o šokující odhalení vrahů ani tolik nešlo, jako spíše o složení pocty Cravenovi a jeho odkazu. Navíc bylo fajn vidět staré trio opět spolu (linie Gale-Dewey měla vážně "cibulovou atmosféru"), bez něhož by mladší a z poloviny neokoukané obsazení pětku neutáhlo. V neposlední řadě mě překvapil návrat jedné postavy "z druhé strany". Tři a tři čtvrtě hvězdy! P.S. "Don't f*ck with the original!" P.P.S. FOR WES! P.P.P.S. Kdo viděl Tenkrát v Hollywoodu, zažije v závěru déjà vu. (15.01.2022)

Doba, kdy byl hororový žánr vnímán pouze jako prostor úniku a prostředek prostoduché zábavy, je (doufejme) nenávratně pryč a Matt Bettinelli-Olpin, Tyler Gillett ani jiní přivolávači starých pořádků na tom nemohou nic změnit. Pokud patříte mezi vzdělanější část publika, která je alespoň rámcově obeznámena s historií hororu a chápe tedy celý kontext, tak již bezpochyby tušíte, že narážím na Cravenův Scream z roku 1996. Tento kasovně veleúspěšný snímek bohužel otřásl hororovým žánrem do takové míry, že dalších deset let bojoval o holé přežití, kdy fanoušci žánru doslova trpěli u hororů plných humoru. Horor je z podstaty podvratný. Tečka. Pokud se někdo svou tvorbou vysmívá esenciálním základům hororové teorie, tak mě to jakožto zdejšího hororového experta bytostně uráží, a proto tento zhůvěřilý pokus o resuscitaci celé Scream franšízy nemohu ohodnotit jinak než odpadem. (15.01.2022)

Všichni zúčastnění tvůrci mají očividně moc rádi Williamsona s Cravenem, takže jim vzdávají sto a jednu poctu, hrabou se v odkazu až na jeho dno a opravdu předkládají nový Vřískot se vším všudy. Ale celou dobu je poznat, že to není přesně ono, tak jako to nebylo ono v roce 2000, kdy ke třetímu dílu přišel jiný scenárista a lehkost se okamžitě začala ztrácet. Díky za návrat všech legend, díky za to, že meta převracení všeho je tu pořád, ale méně by možná bylo více. Povídání o směřování žánru, point i fandomu zabírá snad polovinu stopáže a až moc shazuje sérii jako takovou. I přes jeden pasující jump scare a několik pěkně vyladěných zásahů jsem nakonec zklamaný z nedostatku napětí, svěžesti a vůbec novosti, kterou i nedoceněná čtyřka překypovala. Série se navíc poprvé uchyluje ke krokům, ke kterým doteď neměla důvod a když se v závěru diskutuje nad všemi variantami totožnosti vraha, bylo náhle jedno, kdo jím bude, protože jakékoli potenciální překvapení už bylo propáleno. Chystané pokračování nevítám, z pohledu dosavadních zdravých odstupů je na něj ukrutně brzo. (10.02.2022)

Starej dobrej Vřískot tak, jak si ho pamatujeme a máme ho rádi. Noví tvůrci nijak zásadně nezměnili funkční formulku, na níž Scream už dekády běží, jen ji aktualizovali pro rok 2022 a naplnili zcela příkladným způsobem. Jednička si dělala srandu z jednoduchých vyvražďovaček, dvojka si dělala srandu ze sequelů, trojka z posledních dílů trilogií. Čtyřka po letech komentovala změny, co se od trojky v hororovém žánru udály. Jako de facto reboot si dělala srandu z rebootů a remaků, přidala na krvavosti a otřela se také o tehdy dominantí trend found footage. Jenže uběhlo dalších deset let a teď frčí requely / legacy sequely a tzv. elevated horror. Takže je jasné, o čem musel být a je pátý Vřískot. Je requelem, komentuje svou requelevitost, a zároveň je i tak trochu elevated hororem, když jedním z jeho ústředních témat je toxický fandom kolem vřískotové filmové série Stab. A celé je to udělané imho fakt chytře, zábavně a v jednotlivostech i poměrně odvážně. Scéna, kdy jedna z potenciálních obětí projde půlkou baráku, natočená tak, že obsahuje snad deset potenciálních (a nenaplněných) klišovitých lekaček, je k popukání a přesně ilustruje hravost, s níž Gillett a Bettinelli-Olphin k novému Vřískotu přistoupili. Jedinej malej problém mám s některými hereckými výkony, především s hlavní novou postavou Sam a na ni navázanými vztahovými rodinnými problémy, které mi tím pádem byly úplně jedno. Ale i tak ... první dobrej horor roku 2022. (14.01.2022)