Vzpomínky na lásku

Branila som sa, co to slo. Urputne, zubami nechtami, rukami, nohami, myslou. Hodinu a pol som si myslela, ze sa aj ubranim, ale poslednu tristvrte hodinu som sa poddala, prehrala som na plnej ciare. Uplne som sa zlozila. A to doslova. Zo sedacky na zem, v predtuche, ze ma caka nieco emocionalne neznesitelne. Ano, je to sladke, ano, je to sentimentalne, ano, je to dlhe, ale ja vravim... Cert to vem! Ku koncu som citila az fyzicku bolest z toho, ako som vnimala tu bezmocnost a zaroven tu ohromnu lasku. Momentalne mi dosli vsetky vyrazove prostriedky, ktorymi by som mohla vyjadrit svoj dojem z tohto umeleckeho zazitku, a preto sa radsej poberiem do svojej ulitky... (16.08.2009)

Ako opísať slovami neopísatelné? Skúsim začať holými faktami. A moment to remember je romantická melodráma, ktorá svoju inšpiráciu čerpá z japonského seriálu "Pure souls" z roku 2001. A ďalej už vážne len ťažko nachádzam slová, ktoré by vystihli emociálny dopad tohto filmu na mňa. Veľmi hmlisto sa to dá prirovnať k nasledujúcemu: to čo My Sassy girl znamená pre žáner teenagerskej romantickej komédie, to čo Classic pre žáner čistej romantiky a Bin-jip pre skvelý mix "transcendentálnej lovestory", tak presne to isté je A moment to remember pre spomínaný žáner melodrámy. Nadpozemsky krásne rozohraná romanca v prvej časti rozvibrovala moje srdce do tých najkrajších ľúbostných akordov, pričom som vedel, že scenáristi vytiahnu v druhej časti zákonite nejakú peripetiu. Môžete to nazývať citovým vydieraním a možno budete mať aj pravdu. Ale viete čo? Je mi to vážne úplne fuk, pretože ani sebacynickejšie pošklebovanie aj toho najchladnejšieho "psieho čumáka" mi nikdy nezoberie tú záplavu neopísateľné príjemných, smutných a dojemných emócií zo sledovania tohto filmu. A ešte dačo. Ešte pri žiadnom filme som tak túžobne neočakával z úst hlavného hrdinu tú najznámejšiu vetu: "사랑 해요". P.S. Dlhšia Director´s cut verzia predstavuje ešte o 30 min. dlhšieho a silnejšieho prúdu tých najkrajších citov, ktoré dokáže naše srdce vylúdiť a podobne ako kratší zostrih je príkladom DOKONALEJ melodrámy. (07.03.2005)

Scénář: Yeong-ha Kim, John H. Lee .. IV. Ye-jin Son napotřetí ve snímku, který herecky zvládla až dokonale. To, jak dokáže zahrát cit, emoce a jak zvládá drásavé i úplně civilní scény je neskutečné. Měl jsem tu možnost vidět napoprvé Director's cut verzi a mít tu možnost si to všechno plně vychutnat. Tento film je dlouho tak obyčejný až opravdový. Určitě by mohl být ze života kohokoliv z nás. Ovšem na tíživou otázku zda si všechno zde zobrazené přát, protože tohle neskutečné drama o lásce je na jednu stranu ohromě laskavé a hezké, na stranu druhou smutné a až kruté zároveň. Prostě takové, jaký umí být sám život! Láska totiž může potkat všechny a věřte, je lepší milovat a ztratit než nemilovat vůbec. Vždyť možná proto jsem na konci skutečně plakal .. úžasná scéna, která v podstatě naplňuje to, co název filmu slibuje - nezapomenutelný okamžik! „Jsme v nebi?“ .. Ano, já tam v tu neskutečně krásnou chvíli byl! A ty slzy které mi tekly po tváři .. Nepopsatelná chvíle! Na tento okamžik nikdy nezapomenu a mám ho navždy uchovaný v srdci. 95%. (25.09.2005)

Hodně slušný a hlavně efektivní romantický film, plný všelijakých zajímavých akčních i nervy drásajících prvků. Jenže stejně jsem tomu dal tři hvězdičky. Je to natočený hodně dobře, ale podle mě si to víc jak tři hvězdičky nezaslouží. Film má přes dvě a půl hodiny a představuje životní příběh dvou lidí, kteří se setkali a v životě to nemají jednoduché. Sledovalo se to se zaujetím, ale ten konec ohledně tý ženský byl už přehnaně dlouhej. Každopádně herci byli slušní. Napsal jsem vlastně to samý co lesumir, akorát jinými slovami. A pokud bude mít problém z důvodu kopírování, tak si to s ním vyřídím :-). Mně je to jedno, cejtil jsem to stejně. Film slušný, ale být z toho na prášky? (10.02.2010)

„Když zmizí paměť, zmizí i duše“ . Věděl jsem, že je to smutný film, věděl jsem, že dojímá k slzám. Těšil jsem se na něj a bál se, že budu zklamán. Nebyl jsem. Brečel jsem. Potenciál každičké situace plynoucí z daného námětu byl vymačkán jako citron. Až do poslední kapičky. Až do okamžiku -„Jsme v nebi?“ -„Ano“. V tu chvíli jsem v něm byl na okamžik taky. Po usušení slz, po částečném opadnutí žalu (který zcela neodezní nikdy), jsem pocítil náhlý záchvěv radosti. Obyčejné radosti ze života. 100% Zajímavé komentáře: Adrian, Jhershaw, kitano, wipeout, tragos (27.08.2007)