Virtuality

Peter Berg jako režisér pilotního dílu k seriálu? Zvláštní spojení a ještě podivnější výsledek. Virtuality se totiž dají lehce definovat jako spojení Sunshine s 2001: vesmírnou odyseou (Hal zdraví lidstvo), hologramu ze Star treku a reality show jako je Big Brother. Zvláštní, že? Několika členná posádka je vyslána za nalezením nové planety pro destruktivně žijící lidstvo a na palubě se začnou dít zvláštní věci... a vše je předáváno ve formě reality show na planetu Zemi. Celý koncept má potenciál, ale na více jak sezonu bych udržení vysoké laťky určitě neviděl. Už pilot má slabé okamžiky a sledovat v této formě celý seriál by nemuselo divákovi dneška vůbec stačit. Osobně to na déle jak jednu sezonu opravdu nevidím a raději bych Virtuality viděl v podobě 4 dílného miniseriálu. (04.07.2009)

Zajímavé scífko s příchutí westernu, detektivky, TV reality show a 'virtuálního realismu'. Pamatuju si, že po prvním zhlédnutí jsem kdysi litoval, že z tohohle pilotu nakonec seriál nevznikl. Při druhém sledování jsem si teď zase celou dobu říkal, jak jsem mohl tehdy něčeho takového litovat - iritovaly mě všechny mužské postavy (ty ženské jsou fajn), štvala mě nervní kamera a typicky televizněseriálové kecy. Ale je tam i dost zajímavých i vizuálně pěkných momentů a konec se mi opět hodně líbil, takže jsem teď opět zklamaný z toho, že nevím jak to bude (jak to mělo) pokračovat dál, kdo je vrah, jestli vůbec je nějaký vrah, kdo je onen tajemný doktor vstupující do snů, jestli 'matka' Jane zešílí stejně jako 'otec' Hal ve Space Odyssey a hlavně jestli se dva sladcí homokosmonauti spolu vezmou a nebo budou žít v hříchu až k Epsilonu Eridani. Nejlepší okamžik celého filmu je ale každopádně krátká "japonská" virtuální poprocková pecka od Kerry Bishé, jejíž dva díly jsem si už před lety spojil dohromady, měl ji dlouho jako vyzvánění na mobil, no a k tomuhle vyzvánění se teď zase asi na čas vrátím... (21.03.2017)

Virtuality má takový "nádech béčkovosti" takových filmů jako je například Mise na Mars. Dlouhá neakční cesta vesmírem, která má spasit lidstvo. Ale narozdíl od nich má velkého Ronalda D.Moorea, který má na svědomí jeden z nejlepších sci-fi seriálů vůbec - Battlestar Galacticy. Také má na svědomí její pilot, který se zdál některým z nás nudný(mě ne. Já se u BSG nikdy nenudil). Setkal jsem se s názorem, že tohle je nejnudnější sci-fi posledních let(no mohlo by být trochu živější). Moore to snad má v povaze. Vidím ve Virtuality pěkný potenciál, a věřím, že když Moore dostane šanci, tak to opět bude stát za to. Moore mě ještě nikdy nezklamal :) Čtyři hvězdy. Tohle prostě musí pokračovat :) Nemůžu se dočkat, až zjistím, kdo je ten padouch :) (01.07.2009)

Nemůžu si pomoct, tohle je jen vykrádačka - navíc těžce nepovedená - Defying Gravity. Kde jde DG do hloubky, o tom se tady jen kecá nebo se to povrchně spláchne. Styl reality show mi nevadil, ale vadila mi ta politická hyperkorektnost - na palubě je Asiat i černoška, Španěl, vozíčkář (!), dva homosexuálové, postižený Parkinsonem... Logická chyba v ději - v modulu virtuální reality je cizí hráč, chyba jak sviň, a nikdo to neřeší. U filmu je dobrá hudba, ale celé je to chladné jak poloprázdná lednička. (24.06.2010)

Na to, aby to byl úspěšný (a tedy vůbec realizovaný) seriál je to příliš roztahané. Sází se tu hlavně na budování atmosféry, na dlouhé monology a dialogy, na pocit klaustrofobie a náběh na pořádnou ponorku. To teď ale bohužel na současné seriálové scéně nefrčí. Jak už tu někdo poznamenal, nejvíce by tomu slušela tak 4-6tidílná miniserie. Hlavně v závěru byly nastíněny dost zajímavé možnosti a i když jsem se v některých hluchých místech trochu nudil, na konci mě mrzelo, že na palubě Phaetonu nestrávím více času. // 65% (28.01.2011)