Sedm

David Fincher je se svou filmařskou osobností, stylem a precizností jako Stanley Kubrick současnosti. Sedm je pro mě jeden z nejlepších filmů a jeden z nejlepších a nejoriginálnějších thrillerů vůbec. Mistrovské dílo. Dva zcela odlišní detektivové, Brad Pitt jako nováček a drzý, sebevědomý chlapík, který chce svůj první velký případ a Morgan Freeman jako zasloužilý, rozvážný muž, který se chystá na ukončení své kariéry, společně začnou vyšetřovat neobvyklé a brutální vraždy. Vydají se na nejnebezpečnější cestu, jakou kdy oba podnikli. Na jejímž konci na ně bude čekat něco zcela neočekávaného a strašného, co zcela změní je, i jejich životy. Ale koho z nich více? Dvě role, které považuji za ty nejlepší, jaké kdy Brad ztvárnil, se zároveň obě nacházejí ve dvou filmech Davida Finchera, z nichž oba dva patří mezi mé Top. Fincher dokázal svým umem z toho "Hollywoodského krasavce a megastar" sedřít ten dokonalý, vypucovaný lak a celý ten hvězdný status a obchodní značku, co jméno "Brad Pitt" představuje, dokázal ukázkově ve svých filmech "vyválet ve špíně". Zrodily se tak dvě postavy, z nichž obě jsou drsné, ale každá jinak - Tyler Durden a David Mills. Neustálý déšť, melancholické počasí, město a místnosti zahalené v šedi a ponurosti vytvářejí tu správně hustou atmosféru a dodávají filmu za použití chladného barevného ztvárnění, krásně depresivní rozměr. Celému snímku také vévodí podmnivá hudba Howarda Shorea a geniální vrah se svým plánem, který neskončí, dokud nebude potrestáno sedm smrtelných hříchů. Ohromující jsou konverzační scény mezi Davidem Millsem a Johnem Doe. Závěr filmu je mrazivý. David Fincher moc dobře věděl, co točí a jak. Možná si pomyslel totéž, co říkal John Doe: "Toto bude mé mistrovské dílo..." (07.05.2006)

Sedm je ukázkový krimi thiller, který staví na dvou opačných detektivech. Skvělý Brad Pitt jako detektiv Mills je dravý, mladý a touží po velké kariéře. Naopak vynikající Morgan Freeman, detektiv Sommerset, je zkušený, životem ošlehaný a má toho, tak akorát dost. Zbývá mu sedm dní do důchodu, když se objeví na scéně seriový vrah, který chce pomocí sedmi smrtelných hříchů poukázat na zkaženost lidstva. Kombinace ustředních dvou postav, jejich rozdílných pohledů na svět spojená s poutavým vyšetřováním prezicního a nedopadnutelného seriového vraha vytváří dechderoucí podivanou, která je s každým zhlédnutím lepší a lepší. David Fincher zde předvátí, že je jedním z nejlepších režisérů současnosti a to hlavně díky obří míře pro detail, za každým záběrem člověk vidí hromadu myšlenek. To celé dotváří neskutečná atmosféra zkaženého města, které není jmenováno, mohlo by to být jakékoliv město. Je to film na který člověk musí mít chuť a žaludek, protože umí být i děsivý v tom co vám ukáže a hlavně v tom co vám neukáže. Fincher ví, že lidská představivost nemá mezí. Přelomová žánrovka a silný podmět k přemýšlení, který má jeden z nejlepších filmových konců. (27.11.2021)

8.11.2004 jsem tento film viděl poprvé a tehdy jsem ho ještě nedokázal patřičně ocenit. Po třech letech jsem se k němu konečně opět dostal, 9.4.2008 a spatřil jsem jeden z nejlepších thrillerů, které snad kdy kdo natočil. Opravdu není předvídatelný či nudný, ačkoliv postupuje podle určitých schémat, která divák může už znát, nakonec vás překvapí a divák ustrne údivem - i ten, kdo zná všechna filmová klišé o sériových vrazích, kteří postupují podle jakkoliv-šíleného schématu, nebo ta o začínajících a končících detektivech. Skvěle zrežírovaný skvělý scénář (bez logických chyb) z tohoto klenotu právem udělali legendu. (08.11.2004)

Víte, bývaly doby, kdy jsem se do her typu GTA nebo Hitman logoval jako John Doe. Teď už to nedělám. Jsou filmy, které ve vás nechají hodně hluboký dojem - a já mám hodně rád Gwyneth Paltrow. Fincher je možná blázen, ale díky němu mě Brad Pitt přesvědčil, že opravdu umí hrát. A o Fight Clubu si povíme někde jinde... (24.01.2003)

(1001) Příliš si nepamatuji svůj dojem z tohoto filmu po prvním shlédnutí (kromě toho, že mě nebavil). Nyní, po pár letech a opakované projekci, můžu říct, že mě stále nebaví, a co se týče jeho skladebních prvků, je toho tam na mne všeho moc, příliš urputně a násilně. Znakem toho, že tohle není film pro mě, budiž to, že jsem v něm nenašla jediný hezký záběr. Půjčím si soud, který jsem nedávno vyčetla z knih: Raději bych viděla méně tvrdé práce, zato více geniality. (08.02.2013)