84. Annual Academy Awards

Což o to, Bily Crystal je zkušený matador a k jeho moderátorství nemám větších výhrad, nicméně filmy roku 2011 mě zanechály chladným. Cítil jsem pouze minimální napětí, vzrušení, či pnutí v trenkách při vyhlašování jednotlivých kategorií. Aspoň díky za ten Rozchod Nadera a Simin... 5/10 (27.02.2013)

Kvůli jednomu nepovedenému vtipu přišel o uvádění Eddie Murphy ( pan Ratner je hold idiot ) a dostalo se mi příšerného a nudného tlachání od vyčpělýho komika.Udělené sošky jsou opět výsměchem celému filmovému žánru a vůbec filmu všobecně.Sošky rozházené lidem a filmům,že i ten největší filmový analfabet se musí čurákem pleskat do čela.Jednu hvězdičku za to,že si Spielbergův patetický bastard neodnesl ani jednu a že animovaný film vyhrál Rango.Tyhle ceny dávno nemají svůj lesk a 84 ročník jest toho jasným důkazem. (27.02.2012)

upustíme-li od toho, že akademie to s nominacemi zase pěkně podělala, samotná show byla opravdu krásná. Hlavně pak vystoupení těch gymnastů, pak zase vzpomínka na "padlé" a nostalgický nádech a vzdání cti průkopníkům průmyslu. Ale samozřejmě zase to určitě nebylo na plný počet, už jen kvůli tomu, že moderátoři nebyli vždy takoví, jací by být měli. (18.04.2012)

Co vám na to mám říct? Já se s triem moderujících bambulů nesetkal poprvé, čímž mi odpadá desetiřádkový průjem zaměřený na kritiku toho, že večer zasvětili přesýpacím hodinám nebo bradavce Jennifer Lopez. Je zajímavé, že v přenosu to údajně nikoho z vás nezajímalo, ale tady to asi naopak zajímá všechny nebo co... No nic, věnujme se Oscarové noci. Billy Crystal ji po dvou slabších ročnících navrátil důstojnost, eleganci a šmrnc, navíc všechno zvládl sám a bez trapných scének ve stylu Svěceného s Bernatským. Díky loňským výsledkům se jako předávající na pódiu střídalo jedno eso za druhým, a z vítězů se většině podařilo ustát proslov bez toho, aniž bych usnul. Je pravda, že hlavně zpočátku to všechno letělo tak, jak po divadle létali cirkusáci ze Soleil, především když specialista na rozlepování obálek už cestou ze zákulisí (tedy Tom Hanks) vyhlásil během prvních dvou minut dvě důležité kategorie. Na druhou stranu - i tak přenos trval čtyři hodiny. K dobru budiž tomuto ročníku i samotné výsledky. Ocenění The Artist prý není progresivní cesta, ale akademie tu přeci není proto, aby určovala budoucnost (to je práce režisérů), nýbrž aby hodnotila přítomnost. A vzhledem k umělecky uvadající době, ve kterém žijeme, se mi zatraceně líbí, že téměř všechny hlavní kategorie vyhrál klasický černobílý němý film. Plešouna si navíc odnesly veličiny jako Plummer a Streep, a tak jedinou kontroverzi u mě vyvolávají Mupeti a Děti moje. Vybrat za celý rok jen dvě usmrkané písničky z animáků je výsměch, a scénář Děckám v takové konkurenci? Ale jděte... To jsou však jen dvě malé kaňky, které hravě stírá celkový slavnostní dojem. A celkový dojem naštěstí rozmáznul i ty dvě slepice sedící za mnou, co za celý večer nezavřely zobák. (28.02.2012)

Návrat do starých kolejí vyšel rozhodně daleko lépe než hokus pokus s Francem a Hathaway. Celé to míření na jistotu a Billyho jemný a střídmý humor mi k tématu pocty k filmu tentokrát dost sednul. Celý to mělo spád a ani na minutu jsem se nenudil, i když předávající byli horší než loni. Ta nenáročná klidná atmosféra doplněná ještě o výborné vystoupení Cirque du Soleil a nápadité scény na jevišti mi prostě hodně sedla a nuda to rozhodně nebyla. (04.03.2012)