Need for Speed

Naservírovať mi to v teen dobách smaženia NFS, som nadšený. Hernou poetikou presiaknuté a samotné autá sú o triedu vyššie než v sérii F&F. Lokácie parádne, skrátka road trip po amerických národných parkoch a mestách, akoby po leveloch hry. Postavy a logiku ale v žiadnom prípade neriešiť, viacej lame už to byť nemohlo. 130-minútová stopáž nevadí, film sa s ňou stáva najdlhším guilty pleasure mind-fuckom v histórii kinematografie. (12.03.2014)

║Rozpočet $66miliónov║Tržby USA $43,577,636║Tržby Celosvetovo $203,277,636▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $4,490,112║ Tržby za predaj DVD v USA $6,837,518║ povrchová výplachovka, ktorá otravuje o niečo menej než FF6, závodenie má celkom slušný náboj a prim usmievavú blondatú herečku(Imogen Poots), ako oddychovka na vypnutie fajn ale ináč ďalšia veľká zbytočnosť /55%/ (04.08.2014)

Od hráčů pro hráče. Přesněji od lidí, kteří se prezentují jako hráči videoher (protože je to marketingově výhodné) pro diváky, které tito lidé za hráče považují (mladí muži z chudších poměrů a bez vysokého vzdělání, snící o tom, že budou na své řidičské schopnosti lovit krásné ženy). Waughnův film je možná jednou z nejdůslednějších herních adaptací a tak více než jiné herní adaptace obnažuje limity snahy jít fanouškům předlohy maximálně vstříc. Zápletka je podružná a slouží především jako nerušivý (ale nezbytný) podklad pro akční situace. Tuctové dialogy, přehrávání, infantilní humor a schématické situace ovšem na velkém plátně vyznívají podstatně rušivěji než v herních cut-scenes (ačkoli funkce zůstává totožná – možnost dát odpočinout očím a uším). Otrocké přejímání určitých formálních postupů z videoher (extrémně zpomalené „eye candy“ bouračky) zase nutně působí jako klišé, neboť herní designeři s oblibou chodí pro inspiraci do kina. Tím, že věrně napodobuje špatné napodobeniny filmů – namísto toho, aby více čerpal třeba z citovaného Bullitta nebo dalších sedmdesátkových akcí (jejichž znalostí se režisér umí akorát chlubit) – se Need For Speed stává dvojitým destilátem, který nemá žádnou specifickou chuť. Nemyslím si ale, že by šlo o špatný film, protože zadání (eskapistická automobilová zábava) naplňuje uspokojivěji než například hůře soustředěný poslední díl Rychle a zběsile. V rámci akčních mužských melodramat, která z logiky žánru musí obsahovat nerealistické, emocemi nikoli rozumem podmíněné jednání a do krajnosti vytůrované akční momenty, se tomu fakt nedá moc vytknout. Pro mne šlo o příjemnou intelektuální relaxaci, na níž jsem ocenil, že nevyžaduje větší duševní námahu než hraní libovolného dílu série. 60% (10.03.2014)

Na počítačovou hru Need For Speed rád vzpomínám. Ono na ní totiž nejde jen tak zapomenout, když ze studia uprostřed USA sypají každý rok další a další hru z této série. Někdy lepší, jindy horší. Nicméně byla otázka času, kdy dorazí i samotný film a musím říct, že v rámci příběhu si zvolil ten lepší z celé plejády blbostí, čímž nás v rámci těchto závodů už zahrnuli. Líbí se mi nicméně celá řada momentů v akčních scénách, které vcelku často připomínají samotnou hru. To mi fakt udělalo radost. Na druhou stranu na postavy jsem si musel chvíli zvyknout. Na takovou Imogen Poots jsem si vlastně zvykat nemusel, ta mi dělala radost už od prvního momentu, co jsem jí viděl. Aaron Paul je ale tak trošku ouško a trvalo mi tak půl hodiny, než jsem pochopil, že tohle nebude Vin Diesel ani Paul Walker. Stejně tak jsem se kroutil při každé scéně s Dominicem Cooperem a úplně nejvíc mě sejmul Michael Keaton. Ten si tu svojí postavu fakt absolutně užíval. Nicméně nebejt to tak dlouhý, míň kecací a víc akční, tak sám půjdu vejš. 131 minut na takový film je ale fakt docela dost. (17.11.2014)

Film především pro ty, kteří místo té prsaté brunety ze čtyřky, co vždycky tak lascivně zavrtí prdelí, když jde s košem, raději s gustem ojedou své pečlivě garážované éresko, co vždycky tak lascivně zavrtí výfukem, když mu polaskají spínací skříňku. Pro ty, kteří místo čerstvé rybiny preferují očichávat motorové zplodiny a lubrikační gel používají k tomu, aby lépe vklouzli do rozkošně zarudlé, vilně se otevírající a tou nejjemnější kůží ladně obepnuté sportovní sedačky, prsty při tom jemně polaskali vnadné křivky ergonomického volantu, tvrdě tam vrazili jedničku, s blaženým zakvílením prodřeli gumu o asfalt a udělali si smutný osobák - necelých sedm vteřin. Přitom s tou brunetou by to v pohodě zmákli za pět. Ale co taky čekat od debilní počítačové hry pro motohoniče, že? A tak totálně nesympatický boreček naloží do děsně kůl Mustangu, jenž vypadá skoro jako vytuněná Oktávie, nějakou plasticky omlazenou Bridžit Džounsnovou, načež ho (Pozor, nikoliv ji!) položí na záda a brutálně rozmrdá. Ale to jen proto, aby mohl ihned přesednout do bezpohlavního Itala, jemuž se dveře otevírají frajersky nahoru, a za mohutného hnn, hnnn, hnnnn, hnnnnnnnnn předjel čtyři podobně vyteplená auta, porazil toho zlého, záporného a veskrze prohnilého řidiče, zajistil vítězství dobra a získal lásku Bridžit, protože někdo mu tu palubovku leštit musí. Jo, a málem bych zapomněl. Taky umožnil Majklu Kítnovi udělat ze sebe na stará kolena pěkného kokota. (31.07.2014)