Šok

Poslední Bavův film je příběhem matky a jejího syna, kteří se po smrti otce vrací (i s novým otčímem) na rodinné sídlo. Tady začíná maminka halucinovat, a ani kluk, jehož vizáž si permanentně říká o přesdržku, na tom není dvakrát dobře. Příběh je komorní, ale naštěstí je jeho tahounem Daria Nicolodi, která bývá zárukou kvality a ani v případě Šoku tomu není jinak. Bava (a možná ještě více jeho syn, který určitě s režií pomáhal) budují zvláštní, hypnotickou atmosféru a tak vůbec nevadí absence krve ši nahotinek. Kvalitní film. (31.07.2009)

Mario Bava se měl u svého posledního filmu snažit trochu víc. Šok docela postrádá atmosféru a dějový spád je dost pomalý. Hlavní role Darii Nicolodiové byla skvělá, ale snímek to moc nezachránilo. Docela průměrná duchařina, která ve své době možná něco znamenala, ale z dnešního pohledu mi nepřijde příliš zajímavá. Navíc ten konec, to je teda věc. PS. Scény s pianem ale za něco stojí! (26.11.2011)

Vynikajúci mysteriózny horor a viac než len dôstojná Bavova rozlúčka. Tento horor je ako nepríjemný tak aj desivý, je tu množstvo scén, pri ktorých divákovi "hrkne", či už hnusom alebo desom. Od začiatku sa tu buduje skvelá mysteriózna atmosféra za podpory výbornej práce so svetlom a tieňom. Herečka tu podala jeden famózny výkon, hádam aj porovnateľný s Isabelle Adjani vo filme Possession (1981). Jediná vec, čo mi troška vadila bola sprievodná hudobná zložka, myslím typickú hudbu v talianskych filmoch toho obdobia (mám ju radšej v gialle). Našťastie Bava od nej v kľúčových okamihoch upustil a vsadil na osvedčenú "škrípavú a dunivú" kartu. Hororovým fanúšikom by tento horor určite nemal ujsť. 85/100 (17.02.2015)

Začátek filmu nás přenese k právě se stěhující rodince, která se rozhodla své životy opět spojit se starým domem, ve které už kdysi žili. Film spíše připomínal romantické snímky co dávají v na našich kanálech o víkendu a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo jít o horor. My jsme si taky na první děsivé chvilky museli počkat takovou kratší půlhodinku. Za tu dobu mi začal ten malý ryšavý spratek lézt na nervy a já si říkal z jakého ústavu ho vytáhli. Musím však na konec říct, že se nakonec ukázalo, že jde o správnou volbu. Narušený kluk zahrál svou roli posedlého synka naprosto skvěle. Své záchvaty dokázal dovést až do takových výšin, že jsem začínal cítit opravdové mrazení na zátylku. Jeho skvělá mimika obličeje dokázala zvolna přejít z andělské tváře na psychopatického šklebu. Mario Bava se vždy dokázal obklopit skvělým týmem spolupracovníků a na jeho snímcích si diváci vždy nejvíce cenili naprosto dokonalého hudebního doprovodu, kdy dech beroucí melodie rozehráli pekelný poslech, který se navíc smíchal s na první pohled chaotickým střihem a vytvořili tak šílenou podívanou, která se začala odehrávat posledních zhruba 35. minut. Největší peckou však byl výkon dvorní Argentovy herečky Darii Nicolodi. Ze začátku si svou roli milující matky a pozorné ženy moc neužívala, protože na těchto scénkách toho není moc zajímavého, ale jakmile přišla na řadu temná strana filmu rozjela nezastavitelnou jízdu. Naprosto dokonale se vžila do svého úkolu a začala s bravurními schizofrenickými výlevy, které nenechají nikoho klidným. Hypnotizující halucinace se na nás začali valit ze všech stran a vyvrcholili hodně slušným závěrem, který mě určitě nezklamal, ale ani zrovna dvakrát nepotěšil. Přece jenom jsem čekal něco trošičku jiného. (29.04.2010)

Štýlová rozlúčka Maria Bavu s hororovým žánrom. Shock je typickou haunted house duchárinou, do ktorej maestro zakomponoval aj niektoré, v tej dobe ešte nie úplne štandardné prvky, ako je napríklad dieťa posadnuté duchom či isté opatrné náznaky gore, ktoré sú možno akousi predzvesťou blížiacej sa brutálnej makabróznej éry talianskej hororovej kinematografie. Film má síce trochu pomalší rozjazd, záverečná divoká polhodinka je však dostatočnou kompenzáciou za tieto zdĺhavejšie okamihy... (15.06.2011)