Creed II

Neskutečně utahaný a i na Slye ukecaný. Poměrně dlouho dobu jsem si připadal jako když jsem na nějakým rodinným melodramatu a ne boxerským filmu od Slye. Navíc zcela upřimně, už mě stále stejný boxerský scénář začíná nudit o pokud jde o zpomalovačky v ringu ...Slyi nevěřím, že tohle byl tvůj nápad, proboha kde je ta živočinost Rockyho, kterou si sebou vždycky bral do ringu. Větší zklamání mě Sly snad ještě nikdy nepřipravil, začínám se děsit patýho Ramba (07.12.2018)

Boxerský film jdoucí proti všem tradicím. Bohatý černý boxer s nevymáchanou hubou porazí chudáka bílého kluka, který vyrůstá na ruské periferii se zapšklým otcem. :D Ale jinak, co si budeme povídat, je to předvídatelný reckylát od začátku do konce a odkazů ke čtvrtému Rockymu tu najdete hromadu i bez dvojice Dragů a oplastikované Nielsenky. Ale stejně jako první Creed i tohle dokáže hrát na tu správnou nostalgickou strunu, což je vedle solidně nasnímaných zápasů nejsilnější devíza filmu. Líbilo, ale po tomhle už by měl Stallone Rockyho poslat do nenávratného důchodu. 70% (12.02.2019)

Film, u něhož si odškrtáváte očekávané zvraty stejně, jako muž ve středním věku odhadne manželčiny vzteklé výlevy po návratu z přátelských nočních posezení. Celá tahle restartovaná frančíza čerpá energii i dollary z objevování nové pozice legendárního boxera / akčního hrdiny minulé generace, z nostalgicky laděných kontrastů mezi dvěma společenskými a filmařskými etapami a také ze skvělých herců, protože Slyovi tahle mudrcovská poloha sedí jak pěst na tvář, Michael B. Jordan pobral celej ring charismatu a Tessa Thompson může klidně jenom stát a koulet očima, a dá vám zaručené K.O. Jenže dvojka Creeda mi ukázala, že v té nostalgii byla přeci jen lepší přívětivě lidská šestka Rockyho a že dynamický filmařský styl osmdesátek, v nichž se řezal italský hřebec s tupou ruskou mlátičkou, je už dneska nenapodobitelný. Nový Creed zapojuje do hry nejslavnějšího Rockyho soupeře i s jeho medvědím synem, a nedělá to vůbec blbě - oba Dragové mají dobrou motivaci k návratu a obzvlášť starý dobrý Ivan je opět ikonickou figurkou, skrze níž minulé časy mohutně zavanou. O to víc, když rozumnou motivaci má i samotný Creed. Scénář se rozhodl sveřepě kopírovat vývoj čtvrtého dílu, bohužel ale s tím rozdílem, že přidává mnohem více psychologie, postavené čistě na stokrát ohraných klišé, a pomalých konverzačních pasáží, které se pak stylisticky hrozně bijou s uchvátaným fyzickým procesem, který je jak z jiného filmu. A hlavně, režie je hrozně nevýrazná a scény z ringu, až na pár světlých výjimek, podává bez kýžené osudovosti a bolesti.___ Na jednu stranu mě hodně bavilo celé dění okolo Draga a vážím si setrvačného předkládání rodinné filozofie, díky čemuž postavy zkrátka přirostou ještě více k srdci, na druhou stranu nenacházím na tomhle pokračování nic, co by mě dokázalo nad rámec očekávaného překvapit a donutit mě k dalším projekcím (což čtyřka dokáže navzdory osmdesátkové imbecilitě opakovaně). Docela mě mrzí, že nemůžu dát 4*. Pořád si to drží více než přijatelnou úroveň. 65% (27.11.2018)

Čtvrtý Rocky je totální kult. Hudba, strhující trénink, sovětská mašina Lundgren, urputný Rocky, neskutečný feeling. Po letech je radost sledovat zšedivělého Lundgrena a Stalloneho ve společných scénách. Jenže tady začíná první zklamání. Mohly to být scény ikonické, mohly mít vnitřní napětí, ovšem nemají. Velká škoda. Ale postupně. Synek legendárního Apolla právě urval vysněný titul šampiona v těžké váze. S partnerkou se chystá na roli otce, navíc ji požádal o ruku. Jenže v mrazivých podmínkách trénuje nám dobře známý zahořklý Rus svého syna. Cíl je jasný: pomstít se a získat zpět zájem upjaté domoviny. Mezitím nás ovšem čeká spousta vaty, která tak úplně nechutná. Adonis bojuje s touhou pomstít otce, zároveň se utápí v mdlých rodinných hodnotách (vážné pasáže – žádost o ruku, starost o dítě, vnitřní rozbroje boxera – úplně nefungují), které navíc ukusují velkou část stopáže. Asi proto ty konečné tři hvězdy. Na druhou stranu klobouk dolů nad scénářem (opět se na něm podílel sám Stallone), protože návrat Ivana Draga na scénu je předložený bez pitomých berliček. A také nad samotnými souboji, které udrží divákovu pozornost. Choreografie je velmi solidní, rány dobře mířené a efektní. Když zazní tradiční znělka, je to radost. Potěší i burácivou černošskou muzikou nabitý soundtrack. Nostalgické odkazování k předchozím dílům ne vždy funguje, ale neruší. Celkově jde o produkt přizpůsobený naší době, Sly naštěstí dál sype moudra a utvrzuje, že až tenhle chlapík jednou nebude, bude to sakra zlé. (20.02.2019)