Battle Royale

S tímhle filmem mám podobný problém, jako s filmem SAW. Battle Royal je pro mne neakceptovatelný už prvotní myšlenkou, kterýá mi přijde zcela odporná a notabene absolutně nereálná a tudíž nemá ani cenu něco takového točit. Je to prostě film, který není hnusný ani tak konkrétními věcmi, jako spíše obecně. Takže ne! Ne a ne a ne! (Ano, jsem pacifista a mám lidi rád) (08.08.2007)

Na krásné modré vybíjené.. Strašný japonský svět pod dominancí dospělých vyžaduje velmi krutou maturitu z dospělosti, ovšem pokud se nemá jednat jen o kontroverzní vraždění dětí ve školních uniformách, musí se přidat nějaká nadstavba. Jednalo se snad o studii příčin násilí ve společnosti? Pokud ano, tak nebyla moc šikovná a jak ukázala budoucnost, měla spíše kontraproduktivní účinek. BR je sice přecpáno srdceryvnými výlevy na pokraji smrti, ale ani jeden není schopen diváka emociálně zasáhnout a co je nejhorší, ačkoliv se nabízela cesta bodrého nadhledu (viz. poslední koláček pana učitele Kitana), zůstalo jen u patetické obhajoby přátelství a cílevědomosti. Druhý plán násilné eliminace 9.B mě zkrátka minul jak pilot kamikadze domovské letiště.. Tak si říkám, přijít s podobnou reformou náš ministr školství, to by bylo zase řečí, protestů a netransparentních výběrových řízení na dodavatele střelných zbraní.. (17.12.2012)

Přípustím-li, že tenhle pozoruhodný film plný krve, násilí a smrti vlastně totéž obžalovává, můžu si myslet, že jsem viděla film s posláním. Protože jsem ale značně naivní, může to být i úplně jinak a něco si namlouvám - té vášně při zabíjení bylo na čistou dětskou náturu, ve kterou věřím a která tu a tam probleskla i tady v podobě kamarádství a lásek, a na případné výčitky svědomí trochu moc. Co se mi líbilo velmi, byla zvolená hudba, která právě pro svou absurdnost v danou chvíli (Na krásném modrém Dunaji) pasovala jako ulitá, a skvělý herecký potěr, i když mi ty tvářičky občas dělalo problém rozlišit - až na Mitsuko :-)). 3,5*. (12.04.2005)

Četl jsem výbornou scifi povídku na ve filmu zobrazené téma, která líčila zvrácenou reality show, kde bojovala o přežití skupina trestanců odsouzených k trestu smrti a vítěz získal nejen milost, ale i slušnou odměnu. Antiutopická podívaná, kde podobná soutěž měla za cíl vrátit pozornost diváků od hospodářské krize a stagnace společnosti. Hlavním problémem Fukasakova snímku je nedostatečné vykreslení pozadí, proč vůbec k podobné zvrácené hře společnost a vláda přistoupila, protože bez jejího natáčení a vysílání v médiích jaksi postrádá smysl. Pokud přistoupíme na scénáristovu hru, pak režisér z nápadu vytěžil maximum. Boj o přežití v rámci uzavřené komunity středoškolských studentů pochopitelně dává obrovské možnosti ukázat širokou škálu emocí, napětí a dávkované brutality tak, aby divák zůstal po celou dobu patřičně nažhavený a odměnou je mu i poměrně překvapivý závěr. Všechno dokresluje provokativně zvolené hudební pozadí, nevěřil bych, s jakými záběry dokáže režisér zkombinovat valčík Na krásném modrém Dunaji. Takeshi Kitano v roli drsného učitele pochopitelně po herecké stránce nemá chybu, byť právě jeho motivace, respektive přerod z intelektuála v cynického zabijáka je scénáristicky trošku násilný. Celkový dojem: 80 %. Filmu se dá celkem oprávněně vyčíst zbytečně naturalistické násilí, nicméně po převážnou většinu stopáže dokáže režisér úspěšně balancovat na hraně únosného. (28.03.2009)

Verdiho Dies Irae rozjíždí úchvatnou, brutální a napínavou zběsilou jízdu držící toto napětí až téměř do samého závěru. Dokonalý nápad, zpracování ještě lepší, skvělí herci, jsem zkrátka uchvácen. Japonci jsou asi divní, jsem ze sebe trochu zklamán, jak se v jejich násilí vyžívám a vychutnávám si každou krvavou smrt. Jinak se těším až budou podobné reality show dávat v televizi, přičemž přeživší vítěz získá obrovskou odměnu. Vedle Running Mana a Šlapacím mlýnem k balíku to bude určitě moje nejoblíbenější soutěž.... (07.02.2006)