Zuřící býk

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

De Niro je skvělý herec a Martin Scorsese je skvělý režisér. Zuřící býk pro mě není bohužel skvělý film, ale je to film velice dobrý. Má jen jednu jedinou vadu na kráse - je natočený podle předlohy jednoho nezajímavého týpka, který myslel pěstmi a dokázal si znepřátelit všechny kolem sebe. Šachy si dovedu představit jako sport mnohem víc než box, ty alespoň nikomu neubližují a zuštěchťují ducha. Ale přesto - Zuřícího býka vnímám jako umělecké ztvárnění, byť něčeho, co můj obdiv nemá. (10.10.2016)

Když tak nad tím přemýšlím, ZUŘÍCÍ BÝK byl první film, který jsem od Martina Scorseseho viděl. Pohled na člověka, který si před vámi ničí život je neuvěřitelně ubíjející. Přesto je postava Jakea LaMotty, v dokonalém podání Roberta De Nira, hodna obdivu, protože to jako většina dobrých boxerů, nikdy nevzdal. (25.10.2006)

No asi všechno tady už bylo řečeno, ale neodpustim si pár negativních poznámek... Film mě, bohužel, chvílema nudil. Zejména od toho okamžiku, kdy hlavní postava přestane s boxem, mi připadalo, že se film plácá od ničeho k ničemu. Naopak některý části filmu by si podle mě zasloužily víc prostoru (např. pasáž z vězení). Nejsem žádnej vizuální fetišista, takže fakt, že někdo v roce 1980 natočí černobílej film, mě spíš irituje. Spousta lidí tu třeba vychvaluje úvodní titulky, ale timhle u mě film prostě nazaboduje. A v neposlední řadě musim napsat, že scény ze zápasů mi přišly celkem na hovno. Občas bylo vidět, že rány padaj jen tak do vzduchu a navíc po 10-ti kolech v ringu často oba soupeři byli akorát zpocený a jinak vypadali celkem bez poskvrnky. Celkově je to pro mě tak někde na rozhraní 3 a 4 hvězdičky, ale kvůli výkonu De Nira se nakonec přiklonim k vyššímu hodnocení - 71% (16.06.2007)

[imdb: 8.4/10] | me: Nie je to z ďaleka len životopisný boxerský film plný skvelých záberov z ringu ... je to hlavne sonda do hĺbky súkromia Jakea LaMottu - pohľad na jeho komplikovanú povahu, pohľad na jeho rodinný život plný nervozity a žiarlovosti a pohľad na jeho výnimočné boxerské schopnosti. Film vo všetkých spomínaných smeroch vyniká vďaka neuveriteľnej hereckej oddanosti a obetám Roberta De Nira ako aj skvelej Scorseseho réžii a výborným "vedľajším" hereckým výkonom Joe-a Pesciho ... Tento film predstavuje dokonalú súhru všetkého čo je potrebné pre vznik kultu a to sa aj stalo. If you win, you win. If you lose, you still win. (18.07.2012)