Anna Karenina

Odkaz geniálního Lva Nikolajeviče Tolstého se zdaleka neomezuje na skvělou epopej VÁLKA A MÍR. ANNA KARENINA je dalším drahokamem v pomyslné pokladnici nadčasového odkazu jeho klasického díla. A současně další velká látka a výzva pro filmaře. Pro ty ruské z předcházejících generací uhodila jejich hvězdná hodina v slábnoucím svitu chruščevovského tání šedesátých let. Tvůrčímu týmu Alexandra Zarchy se podařilo vystihnout osobitou poetiku Tolstého románu, převést ji do neméně osobitého tvaru ruského filmu a zjednat rovnováhu mezi lyričností, vzbouřenou romantičností i vlastně napínavě probíhajícím dějem. Uhrančivá ruská krasavice, kterou tehdy Taťjana Samojlova byla, nabídnutou příležitost beze zbytku využila. V historické galerii ruských ženských postav přibyl další důležitý kinematografický článek (o dvacet let později na Kareninu naváže v dalším skvělém ZÍTRA BYLA VÁLKA neméně skvělá postava tragické Viky Ljuberecké). Tradiční ruské ženství v postavách tohoto lidského typu dosáhlo vrcholu svých emancipačních kvalit. Je to vklad, který má svůj světový rozměr; je to rovnomocný pandán k energickému anglosaskému nebo ostrovtipnému až uštěpačnému ženskému francouzskému typu. Cit, láska zejména, je mocný a ve své bezohledné, spalující vášnivosti a náruživosti cit často záhubný a zničující. Ale kdo ve svém životě alespoň jednou nehořel, nežil. Anna Karenina se dokázala vzepřít. Porážka jedince se stala majákem emancipační touhy následovkyň a dědiček. Naše dnešní lidství by bylo ještě sušší, suchopárnější, bezútěšnější, kdybychom alespoň zlomkem plochy našich duchových chodidel doposud nestáli na ramenou tragických velikánů obou pohlaví. I dnes smekáme před monumentem hrdinek historického všedního dne carského Ruska Alexandra III. A litujeme, že nemůžeme svá líčení opírat o čerstvý zážitek ze zdařile vytvořených DVD nahrávek a beze zbytku tak závisíme na vlastních letitých vzpomínkách. (05.05.2008)

Literární klasika je zpracována klasicky...nudně. 1) Dřevo v krbu praská, čas hodiny poklidně odbíjejí a já louskám pomalu azbuku, písmenko po písmenku. Vhodné do nekonečného ruského časoprostoru, kdy si každý rok přečtu jeden román a jedinou alternativní zábavou je návštěva místní opery. 2) Nezpochybňuji kvality literární předlohy ani filmu, jen se nějak nemohu dostat do doby a jejích norem. 3) Něco si přece odnáším: Prosím Boha, aby mně neodepřel radost odpouštět. (18.09.2016)

Taťjana Samojlova samozřejmě není Garbo, která svými dvěma vynikajícími verzemi má na Kareninu patent, ale hraje lépe, než před deseti lety v Jeřábech táhnou. Toto dvojdílné zpracování mě osobně překvapilo svojí živelností, dramatičností a požitkářstvím. Má hodně co do sebe vnímat tento barevný širokoúhlý film, který dělá sovětské kinematografii mnohem lepší jméno, než by se dnešní divák mohl nadát. DVD od Řitky ovšem nabízí hrozitánskou kopii, vybledlou a v ořezu, takže renesance se film opět nedočká. (10.02.2011)

Vronskij: "Nemůžeme jet pozítří do Moskvy, mám jiné povinnosti." Anna: "Ty už mne nemiluješ. Kdybys mě miloval, jeli bychom pozítří." Vronskij: "Dobře, tak já všechno zařídím jinak. Pojedeme pozítří." Anna: "Ne pozítří už je pozdě, já už nechci jet do Moskvy, Kdybys mě miloval, tak bys to pochopil a nenutil mne." Proč tolik lidí, když dostanou, co chtějí, vlastně nevědí, co si s tím počít. Anna je sobecká, citově nevyrovnaná a vydírající osoba, jejíž tragický konec lidstvo neochudil. Ale tam ještě možná můžu chápat rozpolcenost z toho, že je odloučena od syna (a tak pro jistotu zanechá nešťastné i všechny ostatní), snad ještě víc mi lezl na nervy Levin. Dneska by seděl v kavárně Slavie, zapíjel světabol, říkal, jak je řád světa nespravedlivý, ale neudělal by nic, co by ten stav nějak změnilo, protože ve skutečnosti je s tím spokojen. Typický salónní socialista. Nádherný byl ten jeho rozhovor s Oblonským. "Tak proč se s mužiky nepodělíš o obilí, když s nimi tak cítíš?" - "No, víš, člověk v mém postavení ablabla." Naopak Oblonský mi byl nejsympatičtější. Nebyl to člověk nijak mravních zásad, ale měl krásnou míru cynismu ("aha, on slyší hlas" - to jsem se válel smíchy) a především nebyl pokrytec jako právě Levin. "Máš dvě možnosti. Buď ber věci jak jsou a užívej si, nebo s tím něco dělej, ale nefňukej na půl cesty." Vronskij je podle mě aspoň v tomto podání sympatická postava, jen prostě nedokáže uspokojit všechny nároky své milenky na čas a pozornost, zvláště když ona sama neví, co chce. On se dost snažil, ale tohle nemohl vyhrát. No a postava nejsložitější, Karenin. V jádru vlastně dobrý a spravedlivý člověk, který ale nemá v sobě kousek života. Jak říkal Vronskij, "kdyby mě vyzval na souboj nebo se rozvedl, to bych pochopil. Ale on neudělal nic." Já dost chápu jeho lpění na cti a práci, sám jsem podobná konzerva jako on. Ale tohle když se zároveň zkombinuje s empatií, pak teprve jde o úplného člověka. Ona mu úplně nechybí, ale někdy také zůstal na půl cesty. Když už Annu pustil za milencem, měl s ní pustit i dítě, kterému nebyl moc laskavým otcem (i když by svým způsobem špatným rodičem také nebyl). A pak ještě ty drobné vedlejší postavičky, třeba ty tři babky, co celou dobu všechno komentují, o všech vědí všechno, ty jsou naprosto stejné v Petrohradu, v Praze, Paříži, Londýně, Novém Yorku. Jinými slovy ano, výborné, krásně vystižená psychologie i morálka. Mimochodem nesouhlasím, že by Taťjana Samojlova byla ošklivá. Že někdo není plakátovou tvářičkou neznamená, že nemá kouzlo (a nadpozemská krása Angeliny Jolie, jak tu někdo navrhuje, to jako fakt, takový cuchty štětkoidní?). (24.08.2017)

Jsem asi příliš kritická na výběr postav ve filmu. Dle románu L.N.Tolstého je okouzlující Anna asi 26.letá žena. Tady mi z vlaku vystoupila 40.letá obtloustlá matrona s nalepenými řasami a knírkem nad horním rtem. Nevím, zda v roce 1967 nebylo možno obsadit mladší krásnou herečkou, zvláště když víme, že Rusko tyto krasavice má. Hrabě Vronskij románové předloze odpovídal a taktéž myslím Karenin, Kitty i ostatní herci. Tatjana Samojlova byla asi hlavně divadelní herečkou, protože některé pasáže přehrává jako na jevišti. Jinak se film držel románové předlohy, ale chyběla mi tam typická "ruská trojka", některé scény byly načaté a nedokončené, dále ples byl doslova odfláknutý, chyběla mi tam typická ruská noblesa, kterou se konec 19.století mezi šlechtou vyznačoval. Takže z těchto mnou vyjmenovaných důvodů, dávám filmu pouze 4*, ač jsem si myslela, že ani 5 nebude stačit. Nevím, co si reržisér mohl v SSSR dovolit, ale rozhodně měl dávat větší pozor na takovou chybu, kdy 3/4 filmu je Anna černovlasá a ke konci filmu je moderně mahagonova ! Proboha ... v té době ? Vždyť to snad barvy na vlasy ani neexistovaly ! A takových hloupých chyb tam bylo více, ale to už nechám být. (08.11.2012)