Těžká váha

Slušná režie, kamera, příjemně civilní Crowe, ale ani to nevytáhne film z průměru, kam jej řadí scénář. Filmu schází jakýkoli hlubší záběr, krize, nezaměstnanost a dělnické nepokoje jsou jen tak načrtnuty ne pro nějakou sociální studii, ale čistě proto, abychom viděli, že pravého Američana nic nezlomí. (11.10.2005)

Ron Howard dokázal natočit výborný boxerský snímek z 30. let. Russell Crowe se do své role krásně vžil a předvedl úžasný výkon, ať už v ringu nebo mimo něj. Renée Zellweger, která rozhodně nepatří mezi mé oblíbenkyně, byla také dobrá, to se musí nechat. Howard dokázal skvěle navodit atmosféru 30. let, kdy hospodářská krize likvidovala spoustu lidí, kteří nedokázali sehnat živobytí. Bývalý výtečný boxer James J. Braddock, je jedním z nich a stojí téměř nad propastí. Pracuje v docích za pár šupů, aby nakrmil svou rodinu. Jednoho dne, ale přichází šance, kterou se pokusí chytit za pačesy a postavit se zpátky na nohy. Moc pěkný film, všem vřele doporučuji. (13.08.2010)

Boxérských filmů je jako hub po dešti, ale k mému překvapení natočil také jeden před deseti lety Ron Howard. Jak je těchto filmů zvykem, i u Cinderella man jsme svědky nepřekvapivého happy endu a boxérských zápasů, které se odehrají přesně po hollywoodsku. Russela Crowe mám s každým filmem radši, ten chlapík si zkrátka umí vybírat role (tedy alespoň dříve). Narozdíl od skutečného Jamese Braddocka však Crowe není žádná velká korba, což dopomáhá efektu souznění se slabším protivníkem, který přece nemůže proti silnějším a navíc mladším soupeřům vyhrát. To už jsme viděli víckrát, ale v kombinaci s příběhem otce, který se stará o svou rodinu v době hospodářské krize za všech okolností, to zkrátka a dobře...funguje...90% (08.02.2015)

Zvláštní film. Jednoho odpoledne jsem zaplnula televizi, samozřejmě první program, na který jsem uhodila, bylo HBO. Chvíli sleduji obraz a koho to nevidím! Russell Crowe. Mlátí nějakýho chlapíka na ulici s boxerskými pohyby. Máma mi říká něco o tom, že jde nakupovat, tak ať zatím vyžehlím prádlo. Připravuji si věci a sleduji zase Russella, tentokrát jak učí svoji malou dcerku dávat rány pěstí. Ještě chvíli váhám, na co se vlastně dívám, pak se na scéně objeví Renée Zellweger a je všechno jasné. Těžká váha, film, na který jsem chtěla jít do kina. Russell Crowe se rve o to, aby jeho tři malé děti měli vůbec, co jíst, a po delší odmlce už jako starší chlapík znovu naskočí do ringu, prostě jen proto, aby si vydělal pár dolarů. Jeho víra a láska mi trochu připomíná Brosnana v Evelyn, jen s tím rozdílem, že je Howardova režie provedená mnohem mírněji a nesnaží se tolik tlačit na pilu a vyloudit vám za každou cenu slzy. A tak sledujeme, jak se Russell Crowe nechává mlátit v ringu, a nutno přiznat, že i pro lidi nezasvěcené do tajů boxu je to mistrovský zážitek. Když se dozvídáte, že současný mistr těžké váhy Max Baer, proti kterému má náš hrdina Braddock nastoupit, zabil v ringu už dva lidi, cítíte stejnou úzkost jako Bradockova manželka, a při samotném rozdávání pěstí, máte pocit, že tohle vlastně vůbec není film, že vy jen sedíte několik metrů od ringu a ze všech sil fandíte Braddockovi. Trnete při každé ráně, kterou dostane, a jásáte při každé, která se mu naopak podaří soupeřovi zasadit. A co si přát víc než skutečně realistický a i vyrovnaný souboj, který po dlouhé době nepokračuje tradičním stylem - hlavní hrdina celý zápas prohrává a v úplném závěru se mu podaří nečekaný knock-out? Jen, aby to prádlo vyžehlil někdo za vás :-) Tenhle film vás totiž natolik připoutá k obrazovce, že i po dvou hodinách, kdy se moje máma vrátila, bylo všechno tak, jako když odešla :-) (06.09.2006)

Dost dobře nedokážu pochopit, jak jsem mohl Howardovi sežrat ty stereotypní kombinace úderů zakončené zvedáky do brady, nicméně mě jimi dokázal spolehlivě poslat na zem přesně tehdy, kdy tomu bylo zapotřebí. Těžko sbírám argumenty, proč je tenhle film při vší průhlednosti a klišovitosti tak působivý. Možná je to zásluha Russella Crowa, který opět dokazuje, že bílobílé hollywoodské hrdiny umí ze všech nejlépe. Možná je to vděčné prolnutí sociálního motivu s motivem muže-symbolu. Faktem je, že duely Jamese J. Braddocka jsem sledoval zcela bez dechu, doslova přikovaný k obrazovce. Marná sláva, není to žádný životopisný film, je to rockyvoská variace přesazená do časů hospodářské krize let 30. a opatřená nutným puncem "based on a true story". Faktem je, že z Těžké váhy doslova prosakuje radost z užívání zaběhaných schémat, radost z vyprávění pomocí těch nejosvědčenějších prostředků. Podobné pocity jsem měl např. při sledování Zwickova Posledního samuraje. Člověk prostě ví, co se stane v dalších vteřinách a náramně si vychutnává, jak dobře je to udělané. Velkofilm na míru, který mě knockoutoval... (02.10.2006)