Šílení

Krásné surrealistické vyjádření společenského boje mezi (shora usměrněnou) svobodou a pevnou vládou. Pod velmi benevolentním vládcem (a Vy máte něco proti zločinu?) žijí blázni pod velmi nenápadným dohledem, kdy je postaráno pouze o základní potřeby chovanců a zajištění jejich bezpečí. Volně pobíhající a dovádějící maso nakonec ale skončí v těsném obalu v regálech supermarketu, kde se nemůže nadechnout a kde musí být vystaveno ve vyrovnaných řadách. Hlavní postavě se totiž nelíbí, co se v blázinci děje za "anarchismu", a dělá vše pro návrat vlády pevné ruky. Převrat ale nedopadne tak jak předpokládal. Svobodná rozhodnutí se totiž již nepřipouští a chovanci jsou donuceni jakýmikoliv prostředky ke spolupráci. Osobně hodnotím jako nejlepší Švankmajerův film, výborně jako vždy hraje Jan Tříska, perfektně doplněný Pavlem Liškou a Annou Geislerovou. Dokonce můj jinak velmi neoblíbený Jaroslav Dušek se mi docela líbil. (14.04.2009)

Já oceňuju, že se Švankmajer jako jeden z mála nebojí dát svému filmu myšlenku, byť jsou jeho názory někdy vkládány do úst postavám ve formě patetických proklamací, což má za následek šílené přehrávání skoro všech herců (hlavně Lišky a Třísky). V tomto filmu mi to výjimečně nevadí, beru to jako součást hry. Ještě musím pochválit Pavla Nového, ve kterém podle mě Švankmajer našel ideálního herce pro své filmy. (23.04.2009)

Infantilní leporelo Ivana Švankmajera budí odpor, budí otázky bez odpovědí a je takovým zosobněným ujetým rozpoložením. Míchá v sobě mnoho prvků převzatých i geniálně namixovaných zároveň, u kterých visí otazník: "Jak to sakra myslel?" Nemyslel. Zkrátka je to takový myšlenkový průjem s originální kostrou příběhu. Tříska je vynikající. Asociace taky. Divák neví, i když si chvílemi myslí, že ano. Jako horor mě film trochu zklamal. 75% = 4/5 (05.04.2011)

Šialený film so šialenými postavami, kde jasne dominuje Igor Hnízdo. Naviac scény s pohybujúcim sa surovým mäsom a vnútornosťami. To celkom uniklo môjmu chápaniu, skoro tak aj celý film. –––– Tématem filmu není nic jiného, než ideologický spor, jak vést blázinec. (05.09.2014)

Skvělé dílo! Snad první český pravý horor! Nenudí, sice neděsí ale velmi pobaví... a to MASO! :-D (04.12.2007)

Jakkoli mam podobne "silene" filmy rad tak toto dilo me naprosto minulo ucinkem. Surrealizmu je zde na me az prilis syrovy kde napriklad prolinani moderna s radoby historii mi neprislo nijak fascinujici. Kamera a dokonale ponure prostredi sice udelala svoje ovsem animace ktera je pouzita na pohyb syroveho masa tady uz parkrat byla takze nic zvlastniho. Kdyz uz jsme u toho masa nejsem si uplne vedom zda jsem spravne pochopil jeji symboliku, mozna to byl zamer autoru kdo vi. Dalsi veci co je nutne pripustit je ta ze Triska hraje opravdu skvele a stal se v podstate nosnou vlnou celeho tohoto snimku ani Liskuv vykon nelze opomenout. Nicmene postavit film na hereckem umeni a ne na pribehu jako takovem nebyva vzdy nejlepsi varianta. Kazdopadne tohle dilo se vymyka jakemukoli stereotypu ceskych filmu poslednich let, nekoho urcite nadchne nekoho pobouri. Pro me je to pouze prumerne dilo ktere se vymyka ceskym standardum. Pro fandy filmoveho klubu krasny film pro ostatni pouze hodne bizardni podivana. (23.11.2008)

Další alegorie naší společnosti z dílny Jana Švankmajera, jejíž poslání už se nazdá být tak složité, ale parodoxně je třeba ho déle odhalit (kdo nevydržel do závěrečné scény s masem, tak zřejmě obviní režiséra z uměleckých onanií). Ne každému ale může sedět výrazná stylizace snímku- jak po výtvarné stránce (prostředí jaksi mimo čas, maso), tak po stránce herecké (divadelní herectví Jana Třísky). Ale právě herce si Švankmajer vybral výborně- Pavel Liška odvádí svůj standard, stejně jako Aňa Geislerová, ale to, co předvádí Jan Tříska a Martin Huba, byly jejich možná i životní role. Zvláště pak markýzův monolog v kostele je přímo ukázkový a dlouho mi zůstane v paměti. Inspirace Poem a markýzem de Sade je na první pohled zjevná, ale přesto mi tento film evokuje spíše díla filosofická (nejen Foucaulta), a tak to mám u Švankmajera rád. (18.08.2010)

19. 01. 2010 (24.); smích Markýze byl na Českého lva (20.01.2010)

Od pána Švankmajera som ani nič iné než nejakú Šialenosť nečakal.Umenie, horor, podobenstvo???...To všetko sa mnou akosi minulo a za zmienku stojí asi len výkon Jana Třísky v úlohe markýza de Sade. (10.08.2010)

na začátku Švankmajer upozorňuje na pokleslost a infantilitu celého filmu (omlouvá se za to, že se poddává tomu, co cítí, na úkor jeho fanoušků), což je poněkud legrační, protože Šílení jsou dle mého nejzáživnější a současně i nejzábavnější Švankmajerův film, pořád obsahující tolik z jeho rukopisu. „masový intermezza“ mě neskutečně bavily (speciálně souložící jazyky mě dostaly). vyloženě mě mrzí, že netočí častěji něco takového. Tříska je naprosto dokonalý v roli markýze (ďábel... a ten afektovaný smích; oni vlastně všichni, kdo hrají markýze jsou úžasní, viz. Geoffrey Rush v Quills) - jedné z nejlepších rolí, v jaké jsem tohoto skvělého herce viděl. oproti tomu pak neherecký Liška, co zmateně žvaní a netuší ani o čem a ani proč, společně s mimo realitu uvedenou a šílenou Geislerovou, která coby záhadné femme fatale je strůjcem zla a deziluzí vůči neboze zmatenému hlavnímu hrdinovi. ani nemusí moc hrát, aby se vám ve filmu líbila v jakékoliv roli, ale to vše se s tím, co předvádí Tříska vážně nedá srovnat – a vaše sympatie pak míří víc k němu, jak vám napovídá rozum i cit. s touto postavou soucítí i sám režisér. Martin Huba by mohl směle konkurovat Louise Fletcherové z Formanova Přeletu a Pavel Nový, ten ve „škatulkové roli u Švankmajera“ rovněž válí, coby nemluvný sluha vykonavatel – zvláštní, že nikoho předtím ani potom jeho zjev nenapadlo ve filmu zužitkovat právě tak, jak to udělal Švankmajer - tento herec k tomu totiž vyloženě vybízí. a mě na závěr nezbývá než zopakovat: takovéhle filmy by měl Švankmajer točit... a ne se za ně omlouvat. p.s: poměrně vlažnému přijetí se nelze divit, v jistých kruzích jde o vyjímečný film, zbytek lidí to není schopen vidět. obdobně je na tom hudebně žánrový "hardcore punk", pro neslyšící je to jen afektovaný řev, pro ty, co to cítí a slyší však ale něco jiného - a tak nějak vidím tento film. jako něco, co není společensky ani možno vyloženě a kompletně docenit. (16.06.2011)

Originální pohled na blázny a jejich okolí.. Základní otázka není jestli je ten či onen blázen či nikoli ale jak moc je tím poznamenán. Pojetí se vsuvkami hýbajících se kůsů masa a tak vůbec jen podpořilo tu palčivou otázku v pozadí "Co si o tomhle mám vlastně myslet?!".. (25.08.2006)

Těžko uchopitelná Švankmajerovská bizarnost, která bohužel v druhé polovině začne výrazně nudit. (21.05.2010)

"A vy máte něco proti rouhání a zločinu?" (28.04.2015)

som rád, že k príhovoru k filmu od Švankmajera som sa dostal až po tom, čo som si film šílení pozrel. Ono totiž som si neuvedomil ten tretí rozmer kritiky demokracie a totality a toho momentálneho mixu, čo vo svete vládne, toho blázinca. Utvrdil som sa ale v tom, že surrealizmus zrejme nie je moja šálka kávy. Spojitosť tých stop-motion záberov na kusy mäsa s vývojom deja filmu som si začal uvedomovať až v polke filmu a niektoré obrazy zostali pre mňa furt nepochopené. Scéna rúhania bola pre mňa trochu moc, no scéna kedy sa Liška dostal do blázinca bola pre mňa zážitkom prevelikým a celkom som sa dosť zasmial. (16.11.2015)

"I takovou podobu může mít erotismus." To je maso! Soused Krkovička, řezník, kupec a sedlák v jedné osobě musí mít vyprodáno. Ovšem nejen de Sade či Poe, ale i Ken Kesey, autor románu "Vyhoďme ho z kola ven", který proslul díky filmu "Přelet nad kukaččím hnízdem", by mohl být zdrojem inspirace pro tuto existencionálně filosofickou hříčku, jejíž hlavní otázka zní: "Je pacient opravdu větší blázen než psychiatr?", aby odpověď na ní zněla: "Větší blázen má větší rozum.". Avšak čím větší magor, tím tvrdší terapie. Její vzrůstající náročnost tak postupně odhaluje třináct nahodile otáčených karetních listů, během úvodních animovaných titulků. Nejlehčí formu léčby tedy vyjadřuje terapie číslo jedna a nejtěžší formě náleží číslice třináct. Některé léčebné procedury pak vycházejí ze skutečných lékařských zákroků, jakým byla například kastrace. Jiné čerpají z historie, jako terapie číslo jedenáct, která zobrazuje muže s otevřenými nůžkami u jeho levého ucha, které tolik připomínají akt šílenství Vincenta van Gogha. Zatímco další metody odstraňují pacientům jejich různé organické smysly, kterými jsou hmat (terapie číslo 6), zrak (terapie číslo 10), sluch (zmíněná terapie číslo 11), čich (terapie číslo 12), nebo chuť se vykecávat (terapie číslo 8). (07.12.2016)

Od Švankmajera jsem viděl jen Otesánka, který mě docela bavil, ale byl to haluz film. Při sledování Šílených jsem měl stejný pocit. Hlavní příběhová linie je docela fajn a člověk neví, kdo mluví pravdu a kdo ne a celé je to pěkně zamotané. Obsazení je moc pěkné a hlavně Tříska je výborný. Moc sem nepobral ty kusy masa, co tam během filmu lezou a trošku nechutný mi to přišlo. Film ale jako takový se mi líbil a jsem zvědav na Hmyz. 70% (22.01.2018)

Brilantní scénář je pro Švankmajera skálopevným základem, na kterém rozestavěl vynikající, otevřenou, groteskní i hrůznou zámeckou podívánou. Šílení mají vše, co od srdcového kusu požaduji. Hororovou náladu, leč se satirickým nadhledem, obrazově znečištěné, však právě proto fotogenické prostředí, dekadenci v mluvě i činu, ikonické postavy (Tříska a Huba), surrealismus, metaforické a snad i metafyzické překračování běžných témat, Poe, ... šílenost. Myslel jsem si, že má Švankmajer to nejlepší už dávno za sebou, leč toto je teprve vrchol. (21.11.2005)

Jooo! Konečně je to tu - plazící, souložící a dýchající kousky masa, očních bulv a vepřových jazyků. Úchylné orgie mas všech druhů a vyznání konečně na stříbrném plátně. Jeden z filmů, který má dost slabý začátek, ale nakonec jsem poctu panu Poeovi ocenil jako dostačující. (03.09.2007)

Třetí hvězdička je za opravdu skvělého Třísku a krásnou nahou Geislerovou! Film je příliš dlouhý a jako horor mi to ani moc nepřišlo. (11.03.2010)

Film Šílení je šílený, baví vás absurdní situace, nechutné scény - pak neváhajte a koukejte. (24.06.2010)