Vzpomínky

„Fyzika to nepripúšťa.“ – „A čo ak ide o niečo iné?“ Riža mi DEJA VU spomínal 2 roky a vždy, keď som mu čoraz nervóznejšie odsekol, že som ho stále nevidel, krútil hlavou. No, zasa až tak zle som neurobil. Je pravda, že pri pár scénach (napr. keď Adam Goldberg Denzelovi Washingtonovi vysvetľuje „tok času a dvoch línií, bežiacich vedľa seba“) som sa nasprostasto usmieval. Síce som nič nechápal, ale bavilo ma to počúvať a pozerať sa na dobre hrajúcich hercov. Bohužiaľ, takýchto labužníckych scén má ľúbostný teroristický triler málo (a všade vychvaľovaná „automobilová časová naháňačka" medzi ne nepatrí). Ku koncu je snímka čoraz bezradnejšia: vlastenecký terorista samopalom „očisťuje strom demokracie“, obézny (ale inak fajn) Val Kilmer „správňacky“ odvracia tvár od šialeného experimentu („Potom tu zhasnite.“) a pozrite, kto to vchádza na finálne miesto činu! Ale nie, som zbytočne krutý, nech už budete od spojenia Scott/Bruckheimer čakať čokoľvek, asi vás to prekvapí. Či už nedostatkom akcie alebo scenárom, ktorý sa snaží (bohužiaľ len snaží) pôsobiť inteligentne. Nakoniec zostal len charizmatický Washington, ktorý dosiahol zrelú pozíciu skúseného muža, ktorý je v Hollywoode v podstate bezkonkurenčný. Ďalším plusom je samotný pod-žáner "time travel" (napr. 12 OPÍC, trilógia NÁVRAT DO BUDÚCNOSTI, ZVIERACIA KAZAJKA, DOM PRI JAZERE, OSUDOVÝ DOTYK), ktorému síce nikto nerozumie (ani scenáristi), ale reči o predurčenosti, osude a životných rozhodnutiach nemôžu nefascinovať. Trocha. (01.11.2009)

Začínal jsem se bát, že už Tony nenatočí nic "normálním" stylem, ale v DÉJA VU se vracíme zpět na úroveň třeba takového NEPŘÍTELE STÁTU. Scénaři se i docela slušně daří držet diváka na pozoru a i přes to jak komplikovaně se tváří je vcelku jednoduchý, ale aspoň v něm nejsou v-dnešních-dnech-tak-snadno-se-objevující kiksy. Denzel Washington sice zase hraje policajta, ale nemůžu si pomoc pořád je fajn a je to týpek zase trochu jinak. Z toho filmu mám prostě dobrý pocit a rád se na něj kdykoliv znovu podívám. Hlavně na geniálně udělanou časovou honičku ve skvěle vytuněném Humvee :). (05.06.2007)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Je poznat, že snímek natočil Tony Scott, kvůli všem těm technickým hračičkám. S čím jsem měl velký problém, byla technika, "se kterou tajně disponuje vláda." Nezajímala mě nějaká logika, jen tenhle základní fakt a výchozí bod, díky němuž mi všechny další věci připadly nevěrohodné a nemožné. Včetně té netradiční, příjemné romantické dějové linky. I když jde o sci-fi. 70%. (16.02.2007)

Scott se po Muži v ohni a Dominu ukidnil, což je dobře. Celou první polovinu filmu jde o výtečné sci-fi s několika mimořádně svěžími nápady, bohužel pak dojde na časové paradoxy a celá konstrukce se hroutí jak domeček z karet (když trošku přemýšlíte). Je to obrovská škoda, protože tu byl potenciál na mimořádný žánrový snímek. Díky spolehlivému Tonymu, standardně sympatickému Denzelovi a krásné i zajímavé Paule Patton se u Déja Vu člověk i tak příjemně pobaví, ale mohlo být ještě mnohem líp. *** 1/2 (17.01.2007)