Vzpomínky

Tak málo akce jsem u Tonyho Scotta opravdu nečekal. Nevzdal se svého oblíbeného vizuálního stylu úplně, ale nehnal ho díkybohu do nesmyslných extrémů jako v Domino. Příběh se točí kolem výbuchu trajektu a nalezené ženy poblíž, která však nebyla na lodi. To vše za pomocí blíže nevysvětleného přístroje, který dovoluje nejen pohled o několik hodin dozadu, ale také přenesení věci v čase zpět do chvíle, kterou právě sleduje. Bez akce, ale Tony není tak silný režisér jak by možná někdo čekal a filmu akce jednoduše chybí. Je to velká škoda, že se nevyužilo trochu víc Denzela Waschingtona a Jamese Caviezela, který je výborný šílenec, kterému bych věřil, že odpálí sám sebe i při minimální šancí, že to zasáhne toho koho chce zabít. (05.07.2007)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Tím, co napíšu, vlastně jen budu opakovat Douglasův komentář. První část, kdy se téměř neřeší, co kdo, kdy a jak změní, a divák je fascinován onou myšlenkou, režisérskými nápady a vychytávkami, je bez výjimky vynikající. Žánrová klišé jsou v první polovině velmi zdařile variována, především automobilová honička je nejlepší a nejoriginálnější jakou jsem ve filmu kdy viděl. Oproti tomu druhá polovina totálně odporuje té první - to, co se film více než hodinu snaží budovat, pohřbí v několika závěrečných desítkách minut (doslova invence přeměněná na klasickou konvenci). Je to velká škoda, protože těch paradoxů (cestování v čase) a logických nesmyslností je v závěru příliš a tento pocit v mnohém předčí jednoznačně pozitivní z úvodní "poloviny". (01.02.2011)

Je poznat, že snímek natočil Tony Scott, kvůli všem těm technickým hračičkám. S čím jsem měl velký problém, byla technika, "se kterou tajně disponuje vláda." Nezajímala mě nějaká logika, jen tenhle základní fakt a výchozí bod, díky němuž mi všechny další věci připadly nevěrohodné a nemožné. Včetně té netradiční, příjemné romantické dějové linky. I když jde o sci-fi. 70%. (16.02.2007)

Tony Scott se vzdal svých epileptických kamerových onanií, které tak srážely dolů jinak bezvadné ´Domino´ a chopil se scenáře, který se sice tváří originálně, ale už dřívě jsem my diváci měli tu čest, včetně ohýbání papíru při vysvětlování časoprostorového skoku (´Horizont událost´- vzpomínáte?). Někomu může oprávněně připadat celá zápletka děsně praštěná, někomu nemusí ladit nesourodé spojení kriminálky a čistokrevné sci-fi, každopádně Scott natočil v pohodě stravitelnou jednohubku, na kterou se hezky dívá, dobře se při ní chroupou slané tyčinky a z hlavy vyšumí dříve, než řeknete "deja-vu". A škoda, že vzhledem k vývoji děje jediné možné rozřešení jsem si spočítal už půl hodiny před koncem. (09.04.2007)