Vzpomínky

O tom, že scénář je jedná totální fantasmagorie, se nebudu přít s nikým, ale že nemá Tony Scott v oboru ‚high speed‘ klipařiny konkurenci, mi nevymluví nikdo. Takové vizuální šminky, které s kameramanem Paulem Cameronem maluje, by jim záviděl celý kosmetický průmysl. Děj odsýpá svižně a vědom si své prostoduchosti občas zajde tak daleko, že čekáte, kdy Denzel Washington lišácky mrkne nejenom na kolegy, ale i do kamery na diváka. Jediným problémem se tak může jevit až závěr, ale způsob, jakým duo scénáristů prokličkuje mezi kompromisem, kdy je třeba volit mezi osudovostí a úlitbou divákům lačnícím po jednolitých vyústěních, je vlastně na poklonu. Překroucená a vtipnější variace na Minority Report, která u mě nad Spielbergem na body vyhrává. (26.01.2009)

Tony Scott je tu zase a opět v plné parádě! Tentokrát už asi při natáčení nesjížděl žádnou drogu (což je oblíbená hláška recenzentů a já si ji nemohl odpustit :-) ), ale i tak to vypadá, že měl při ruce nějakou tu lahvinku alkoholu. Což znamená, že jeho obrazové orgie se oproti Dominu a Muži v ohni dost uklidnily, ale i tak je zde jeho rukopis více než znát. Film má spád, tempo a vtáhne vás do děje. Příběh je zde také velice zajímavý a celý ten nápad s omezeným cestováním v čase do jisté míry originální (stejně jako automobilová honička s hummerem). V poslední půl hodince se to ovšem scénaristům trochu vymklo z rukou a naservírují nám pár časových paradoxů, které na závěr nedávají žádný smysl. Hercům to ovšem šlape od začátku do konce stejně dobře. Denzel Washington hraje podobnou roli policisty už po xté, ale stejně vás v ní neomrzí a hraje velmi dobře. Val Kilmer je po dlouhé době snesitelný, Paula Patton je okouzlující a Adam Goldberg občas utrousí nějakou tu dobrou hlášku. Jenom záporák v podání Jamese Caviezela zůstal po hříchu nevyužit a to je velká škoda. Ve výsledku je do další výborný film ze Scottovy výroby, kterému podráží nohy krapet nevydařený konec. (23.12.2006)

Scénář: Bill Marsilii, Terry Rossio .. Téměř neakční (vzhledem k délce a množství slovní vady) detektivka s barvitým vizuálním kabátem pro duo Bruckheimer / Scott tak typickým. Tentokrát s umírněným střihem, který nenavozuje chaotické momenty, zato kamera poletuje ostošest. Provedení tedy celkově oku lahodí, horší je to po stránce nejdiskutabilnější ingredience, kterou je cestování v čase. Doslovně vysvětlený princip s několika berličkami jako důkaz, že to celé funguje na dnešním technologickém základu je poměrně málo uvěřitelný, byť do sebe některé věci slušně zapadají.O sci-fi se tedy nedá moc hovořit, posun do „nedaleké budoucnosti“ by snímku mnohé ulehčil. A to, že za celým teroristickým činem stojí vlastně jedinec-vlastenec, bez výrazné motivace proč zabít stovky lidí je také dost chabé. No, neodcházel jsem z kina vyloženě zklamán, ale ta trocha popcorn přestřelek a výborně zvládnutých explozí se hodně utápí v dlouhých a prázdných pasážích, kdy pomyslný tempomat padá skoro na nulu. (24.12.2006)

Vřele doporučuji číst jenom těm, kteří to viděli......Celý tenhle film si hraje s problémem cestování v čase a je sympatické, že i samotné postavy (rádoby vědci se svojí cool mašinou Sněhurka) ho ve filmu řeší a přemýšlí, jestli tedy pracuje na bázi osudu či rozvětvení realit. Nakonec se ale bohužel, jak se dalo čekat, rozhodli tvůrci pro paradoxy. A to je hlavní problém, který mám s tímhle filmem. Moje očekávání byla před koncem snímku obrovská, jelikož vše nasvědčovalo tomu, že se vše stane znovu úplně stejně, beze změn, a to by bylo geniální, nebo možná ne geniální, ale minimálně logicky správné a v amerických filmech o cestování v čase nezvyklé. To, že se tak nakonec nestalo, mi celý pohled na Déjà Vu citelně zkazilo, neboť film tím tak ztratil to jediné, čím by se od ostatních snímků s touto tematikou lišil. A neobměkčilo mě ani vyvedené technické zpracování a že je to docela zábava, spíše se mi vybaví naprostá absurdnost celého zařízení jménem Sněhurka a mizerný scénář. (23.01.2008)

"Můžeš ji zachránit." Dá se terorista lapit dříve, než zaútočil, ačkoli vyšetřování začíná teprve po jeho činu? Dokáže detektiv rozluštit svoje nápovědy? Může hlavní hrdina zemřít, aniž by to nějak ovlivnilo jeho další život? Je možný akčně pronásledovat člověka, kterej jel po stejný cestě před čtyřmi dny? A nejsou podobný otázky zajímavou výzvou pro filmovýho tvůrce Scottova formátu? Odpověď je jasná - Sněhurka. Kdo si nikdy nehonil vlastní ocas, tak možná nechápe a měl by se na to mrknout. Jestliže mne totiž snímek donutil k fascinovanýmu sledování obrázků a v některých okamžicích mi aktivovale mrazení v zádech, tak si ode mne pět hvězd zaslouží bez ohledu na to, že vzdělaní šťouralové v něm svědomitě hledají chyby a s nadhledem ignorujou jeho zábavnej potenciál. (04.12.2011)